Akai MPX 16

Zábavný sampler od Akaie: MPX 16

Doby slávy hardwarových samplerů patří minulosti. Se samply se přece jen pracuje snáze v počítači než na malém displeji, kde byla často vidět jen jakási málo říkající čísla. Přesto hardwarové samplery neskončily na smetišti dějin. Počítač toho sice zvládne hodně, ale vyžaduje speciální programy a externí ovládací zařízení, protože s myší se pracuje špatně. Jednoúčelová zařízení mají řadu výhod – jsou spolehlivější, hned připravena k použití bez nutnosti něco instalovat a nepotřebují nějaké speciální ovládací zařízení.

Nadlouho však zmizely jednoduché samplery, jako byly svého času populární výrobky Rolandu Boss Dr. Sample SP 202 a jeho následovník SP 303 – zábavná zařízení, na kterých člověk snadno propadl kouzlu samplingu a vytváření doprovodů z nasamplovaných smyček. Až v posledních letech se začaly vracet. Po Korgu Volca Sample se objevila na trhu dvojice jednoduchých samplerů Akai. Po MPX 8 s osmi pady přišel MPX 16 s šestnácti.

I když se cenově pohybuje MPX v podobné kategorii jako Volca Sample, má jinou koncepci. Volca více připomíná letitý Dr. Sample, protože podobně jako ostatní zařízení v řadě má sekvencer. MPX však není žádná jednoduchá groove machine, ale čistý sampler. Celý doprovod, který se dá spustit jedním prstem, se na něm nevytvoří, není to kapesní electribe, na druhou stranu nepřipomíná hračku, na kterou je většina rukou moc velká.



Popis

Elegantní stolní zařízení v červeném plastovém těle typickém pro novější výrobky Akaie s černým lesklým panelem je sice nízké – i s enkodéry má tři centimetry na výšku, ale jinak zabírá plochu 30 x 15 centimetrů. Podsvícené pady, kde barva určuje, zda má přiřazen nějaký vzorek, je-li zrovna spuštěn, nebo se s ním právě pracuje, je dostatečně velký, takže není těžké a není těžké se na něj trefit, i když se na pódiu odvážeme.

Horní ploše dominuje 16 dynamicky citlivých podsvícených tlačítek ve dvou řadách nad sebou. A jsou to ta, kvůli kterým se kupují Akaie. Nejsou sice tak dobrá jako na MPC, ale jsou dostatečně citlivá a přitom kladou dostatečný odpor. Není problém na nich hrát dynamicky.

Nad pady jsou dva potenciometry, šest menších tlačítek a přepínačů a pět enkodérů. Jeden potenciometr slouží k nastavení celkové úrovně výstupu a druhým se reguluje úroveň signálu při samplování. Pravda, jejich umístění nad sebou není nejšťastnější, ale budiž.

Zbylá tlačítka a enkodéry slouží k ovládání zařízení, které je celkem intuitivní, bez větších záludností, jaké se objevují na MPC. Práci usnadňují čtyři enkodéry v pravé polovině spojené se sekvenčním přepínačem, které umožňují snadno měnit dvacet parametrů. To značně zvyšuje možnosti práce se samply i dalšího využití, šestnáctka není na rozdíl od MPX 8 jen pouhým jednoduchým přehrávačem samplů a lze ji dokonce použít jako jednoduchý ovladač pro některé z počítačových programů jako je ableton nebo logic. Připojení je jednoduché přes USB a není potřeba ani instalovat žádný driver.

Samply a sampling

MPX 16 sice má širší využití, ale především je to sampler. Jednoduchý, kterému však nechybí žádná podstatná funkce, takže se nebudeme při jeho používání cítit omezení.

Samply jsou v nejrozšířenějším formátu wav, který dnes představuje standard. Dají se tedy jednoduše přenášet na další zařízení pomocí SD karty, která slouží jako paměťové médium. Wavy z počítače na ní taky jde nahrát. Není nutná žádná konverze formátů, jen musejí být šestnáctibitové. Dnes se sice pracuje se 24bitovou hloubkou, je však třeba si uvědomit, že u samotných samplů není toto omezení až tak kritické, protože samy nemají tak velkou dynamiku, jako celá nahrávka. Absence osmibitové hloubky pro hrubé lo-fi samply sice trochu zamrzí, ale je celkem pochopitelná, práce se dvěma bitovými hloubkami by zbytečně komplikovala celé zařízení a zvyšovala jeho cenu.


Samply mohou mít různou frekvenci vzorkování, není stanovena jen jedna jako u některých jiných samplerů. Perioda vzorkování může být 11, 22, 32, 44,1 a 48 kHZ, takže lze vytvářet jak kvalitní samply, tak i hrubé lo-fi.

S kapacitou paměti si není potřeba si dělat starosti, doba přece jen pokročila. Akai používá SD kartu o maximální kapacitě 32 GB, ze které se samply natahují do jednotlivých kitů, jak se označuje kolekce přiřazených šestnácti padům. Na kartě může být maximálně 512 jednotlivých samplů, což postačuje i pro hodně náročné projekty. Každý kit ale může mít jen samply do maximálního objemu dat 48 MB, což však u takto pojatého zařízení stačí. Flash ROM u MPC 500 měla jen 5MB a karta byla – pokud se nemýlím – jen dvougigová.

Vícevrstvé samply možné nejsou, nejsme u MPD, ale ty neumožňovaly ani oblíbené Bossy SP 202, 303 a dokonce ani nejnovější verze SP 404. Přehrávání vzorků je možné třemi klasickými způsoby – One Shot, kdy se na jedno zmáčknutí tlačítka přehraje celý sampl, Hold, kdy hraje tak dlouho, dokud pad držíme, a konečně Loop. Výhodou je, že si u každého padu lze zvolit, zda hraje v režimu mono nebo poly. První je obvyklý, v režimu One Shot při každém dalším zmáčknutí sampl nedohraje a začne hrát od začátku, což umožňuje trhané koktavé nástupy, kdy můžeme z nasamplovaného slova třikrát zopakovat první slabiku, než do-do-do-dohraje. V režimu Poly hrají stejné samply přes sebe, což je docela vhodné na vytváření mohutných stěn.

Výhodou je také možnost několik samplů spojit do jedné skupiny. Když v ní zmáčkneme jeden sampl, všechny ostatní přestanou znít. Současným stihnutím tlačítek Record sample a Edit sample lze ukončit přehrávání všech zvuků, což se docela hodí, když chceme po gradaci náhle skončit.

Samozřejmostí je tu možnost sampl přelaďovat po půltónech, ovšem jen o oktávu, nastavit si citlivost padu a hlasitost vzorku. Je ale možné si nastavit i rozložení ve stereu, což třeba Rolandy řady SP stále neumožňují a musí se používat stereosampl. U MPX lze snadno měnit umístění ve stereu i během hry, protože panorama je přímo přístupná enkodérem.

Chybí tu však funkce rozložení samplu v rámci oktávy jako je na MPC 500, ale dá se to celkem snadno obejít, protože každému padu lze přiřadit stejný sampl v jiné výšce tónu. Vzhledem k velikosti paměti pro kit to není až tak velký problém.

Jako člověk, který pracuje se samplery od počátku devadesátých let a s frázovými od nového tisíciletí, mohu říci, že MPX 16 má všechno, co je skutečně potřeba. Ne že by se nehodilo něco navíc, ale nutné to není.

Někomu může chybět sekvencer, ale pamatuju si, že u svého prvního frázového sampleru SP 303 jsem ho skoro nevyužíval. Smyčky mi stačily. Vnitřní sekvencer sice umožňuje vytvářet zajímavé struktury, ale pokud jím nelze ovládat externí zařízení, nejlépe automatického bubeníka, zas takovým ternem není, protože samply většinou nemají takovou průraznost, aby nahradily kopák a tyto vestavěné sekvencery nemají více stop, aby se pomocí nich daly řídit i externí zařízení. Koho lákají podobné experimenty spojování elektronických rytmů a samplů a nemá příliš velké ruce, může dát přednost sampleru z řady Volca a spojit ho s automatem z téže série, nebo jít do vyšší ligy a opatřit si electribe. Nejmenší MPC 500 se bohužel nedočkal adekvátní náhrady.


Podobně účelně je navržena i sekce nahrávání a úprav samplů. Vstupy jsou však jen linkové, zapojit do sampleru přímo mikrofon nejde, což je jistým omezením. Je tu ale vestavěný mikrofon, takže nějakou tu hlášku si když tak nasamplovat lze.

MPX 16 umožňuje základní zpracování samplů, kdy se normalizují, oříznou, dá se jim vytvořit náběh a fade out, což stačí. Samply lze v Akai samozřejmě mazat, ale také kopírovat, nebo dokonce kopírovat jejich části.

Asi nejsem jediný, kdo upřednostňuje zpracování samplů úpravu v počítači, kde se zejména oříznutí provádí snáze a výsledek je čistší. Samply lze přenášet na kartě, nebo přímo připojit sampler k počítači přes USB. Pokud však chceme jako čtečku použít sampler, neobejde se to bez fíglu. Musíme sampler vypnout a znovu zapnout, přičemž držíme stlačené tlačítko main.

Kdybych si býval pořádně přečetl návod, hodinu bych si nelámal hlavu, proč mi to nejde a co se mi to děje s počítačem, faktem ale je, že moc standardní řešení to není a asi by se to dalo řešit elegantněji.

Efekty

Zvuk samplů lze ještě dál upravovat. Každému padu lze snadno přiřadit reverb a měnit poměr čistého a reverbovaného zvuku od nuly až do poměru půl na půl. Pohrát si dokonce lze s obálkami. Je tu i dolní propust se strmostí 24 dB na oktávu, kde se nastavuje mezní frekvence a rezonance.

Obé je docela užitečné, i když se parametry docela složitě nastavují, protože není jasné, co čísla přesně znamenají – hodně závisí na uších.

Zázraky od efektů očekávat nelze, reverby jsem slyšel lepší – například u už nevyráběného Microsampleru . Nelze u něj ani nastavit ani parametry, což efekt trochu devalvuje. Filtr, na který jsem se zvlášť těšil, protože by mohl samplům hodně pomoci, mne zmlsaného curtisovskými filtry na syntezátorech Dava Smithe a waldorfovským Microworkem 4-pole zklamal. Efekt byl menší, než bych u tak strmého filtru čekal. Dostat ze samplu jen hloubky bylo skoro nemožné.

Takže ano, trochu reverbu dodal lze a mírně oříznout výšky taky, ale raději bych použil externí efekt a externí filtr. Výsledek bude lepší. A mrzelo mě taky, že mezi efekty není pitch shifter a delay, což jsou efekty, které jsem spolu s phaserem a ekvalizérem nejvíce používal na Rolandu SP 303. Na druhou stranu ale musím vzít v úvahu, v jaké cenové kategorii se tento sampler pohybuje.

Příjemné je, že má MPX kromě zdířky USB i možnost připojení přes MIDI a to nejen in, ale i out. Pomocí padů se tak mohou spouštět i zvuky na nějakém externím zařízení, podstatnější ale je, že díky tomu lze sampler použít i jako banku zvuků spouštěných z nějakých pláství jako je Performance Pad od Alesisu nebo různé rolandovské reinkarnace Octapadu.



Závěr

MPX 16 je šikovně navržený jednoduchý sampler s kvalitními pady, jemuž nechybí žádná z hlavních funkcí. Kladem je možnost ovládání základních parametrů při hře pomocí čtyř enkodérů a vestavěné základní efekty, těch by však mohlo být o něco více a mohly by mít lepší kvalitu. Nešikovně je taky vyřešené čtení samplů z karty, kdy se musí sampler vypnout a znovu zapnout, přičemž držíme stlačené tlačítko main.

Pro širší využití chybí sekvencer. Naopak oceňuji MIDI, umožňují sampler ovládat dalším zařízením, a možnost MPX použít jako kontrolér.

Pro experimentátory a avantgardisty nebo industrialisty skoro nepostradatelné zařízení, které má vysoký fun factor. Dlouho jsem se s žádným nástrojem tak nevyblbnul. Maje ale doma obě verze 404, 303, Korg Microsampler i MPC 500 a ještě ve skříni někde starou S2000, tak jsem odolal. Zatím.

Tagy: