Zasloužíš si hrát v kapele?

Poněkud kontroverzní otázka takhle na začátek, že? K napsání tohoto článku mě ovšem inspirovalo 14 let zkušeností s muzikanty z kapel, kde jsem působil nebo působím. Nebo kde jsem působit ani nezačal. Než se ale dostanu k samotnému zasluhování si, začal bych jinou otázkou. Proč se lidé rozhodují hrát v kapele? Asi si každý z vás, kdo hraje v kapele, dokáže odpovědět sám. Na začátku jste si představovali stát dva metry nad plným placem skandujících fanoušků Masters of Rock? (Pro starší jen sedmdesát pět čísel nad zakouřeným kulturákem, ale taky dobrý, když je nacpaný.) Nebo jste si představovali tisíce prodaných desek a ksichty vylepený v podchodech? Nebo moře peněz, za které byste koupili fáro a barák na pláži? Nebo se snad ve vašich představách mihla ne jen jedna prsatá bloncka? Pro dámy nabušenej svalovec. A nebo všechno dohromady?

Tak bych řekl, že s takovými nebo podobnými představami jsme do toho šli na začátku všichni. Alespoň ve skrytu duše. Jen se to tak nějak nevydařilo. A tak raději hrajeme pro radost, protože nás to baví. Občas chceme udělat radost kamarádům, tak jim zahrajeme. Nebo si rovnou zahrajeme s nima. Co taky jinýho s kámoši.

Rozhodně tím nechci nikoho urazit. Věřím, že existují muzikanti, co fakt hrají jen pro radost, sobě nebo bližním. Ale neříkejte mi, že když je někdo ochoten vydat CD za desetitisíce, že to je jen tak. Minimálně je to pro to, aby se prodal počet vydaných nosičů, a za tím už je cítit byznys. V dobrém slova smyslu.

Kdybychom tu hudbu, s veškerou láskou se kterou ji opravdu děláme, nedělali i pro ty naše sny zmíněné výše, nebylo by všude tolik recenzí, reportů, plakátů, událostí na koncerty, pozvánek, kampaní, zvacích a děkovacích videí, komentářů, lajků, tweetů a toho všeho kolem.

Přejděme k původní otázce. V každé kapele jsou dva až tři druhy muzikantů. Muzikant A je v kapele jeden, občas dva. Málokdy víc. Je to ten, který stále věří svým snům a dělá všechno proto, aby jich dosáhl. Je to hnací motor a mozek kapely. Muzikanti B jsou v kapele. Muzikanti C jsou také v kapele. Bohužel.

Muzikantů B je většina. Jsou to ti, co rádi hrají, baví je to, baví je vystupovat. Nepotřebují nic vymýšlet nebo organizovat. B+ poslouchají Ačka a dělají, co dělat mají. Chodí včas na zkoušky, umí svoje party, mají konstruktivní připomínky k věcem a dění v kapele. Chápou, že kapela je kolektiv, což je víc než jednotlivec. Dokonce mohou sami projevit iniciativu. S B- už je to horší, je na ně sice spolehnutí, ale už se jim je potřeba trochu přizpůsobit, místo aby se přizpůsobili oni kapele. Občas je potřeba je zkontrolovat, popostrčit nebo jim něco připomenout.

A pak tu máme ty Céčkaře. Asi tušíte, jaký muzikant do této kategorie bude patřit. Ten, co nezná hodiny a neví, kdy začíná zkouška. Co ještě pořád neumí novou písničku. Ten, co se mu věčně něco nelíbí, něco by předělával, vylepšoval a měnil, ale v životě to neudělal. Ani když k tomu byl vyzván nebo pověřen. Ten, co má důležitější věci, než jet hrát koncert. A vrchol všeho, ten, co se jako první vždycky ptá po penězích.

Pozitivní zprávou je, že Céček je stejně jako Aček. Takže málo. Velikosti skupin muzikantů odpovídají klasickému Gaussovu rozložení. Viz sofistikovaný, technický diagram.

Teď, když už jsme si řekli, jaké typy muzikantů se v kapelách nachází a tak krásně jsme si je rozdělili, není nic jednoduššího, než prostě konstatovat, která skupina muzikantů si nezaslouží být v kapele.

Tramtadadadááá, v kapele si nezaslouží hrát skupina označená písmenem... Ale no tak, přece jste nevěřili tomu, že já to tady budu soudit.

Já jsem chtěl, abyste se zamysleli sami nad sebou. Ať už sami sebe řadíte do jakékoliv skupiny, musíte holt vycházet i s těmi ostatními. Pokud s nimi chcete (nebo musíte) hrát v kapele. A všichni lidé mají ke svému chování nějaké důvody. Tak je potřeba si vyjasnit svoje cíle, vyříkat si ty svoje důvody a rozhodnout se, jestli spolu má cenu hrát, nebo ne. Udělejte si test příslušnosti do muzikantské skupiny a hned vám bude vše jasnější.

Test příslušnosti do muzikantské skupiny A až C

A: Neustále tě v kapele něco nebo někdo rozčiluje. Nejvíc nezodpovědní spoluhráči. Nikdo tě nechápe. Nikdo tě v kapele nepodporuje. Nechápeš, proč s nimi vlastně hraješ. Nevíš co dřív, nespíš, mozek ti může prasknout nápady a plány. Doma počmárané stohy papíru a plný 1T disk. Na zkoušce jsi pro jistotu o patnáct minut dřív než ostatní, aby ses rozehrál. Před koncertem máš břichabol. Cítíš zodpovědnost za dobrou pověst kapely a nechceš akci rušit. Tudíž se modlíš, aby všichni členové kapely přišli a koncert odehráli. Hned po koncertě, o půl čtvrté ráno, píšeš nový song pro kapelu, protože tě cestou domů chytla inspirace a nemůžeš ji nechat utéct. Volný čas nemáš. Neexistuje. Všechen totiž dáváš kapele. Nespíš. Jo, to už jsem psal. Peníze neřešíš (moc), věci do kapely je prostě potřeba zaplatit.

B: Na zkoušku se snažíš chodit včas. Docela ti to jde. Je ti jasné, že nové písničky se naučit musíš. Bez repertoáru koncert hrát nemůžete. Když je něco potřeba zaplatit, tak holt přispěješ rovným dílem. Dneska zadarmo nic není. Ale zbytečně drahý to taky být nemusí. Však stačí, když to bude vypadat tak, jak to mají ostatní kapely. Nemusíte mít přece nic nóbl a extra. Není potřeba vyčuhovat z davu. Na koncert se těšíš a řádně si ho užiješ. V kapele tě ale pěkně štvou dva lidi. Jeden notorický problémář a kapelník. Taky by si mohl dát občas voraz.

C: Život s hudbou je tak krásný, plný romantiky a harmonie. Můžeš si jít zahrát, když máš náladu, dokonce můžeš zahrát veřejně a ukázat tak svůj um. Nejlepší na tom je, že za to hraní občas dostaneš i pár stovek, který můžeš hned propít. Co víc chtít? Tvůj krásný muzikantský život ti kazí jen spoluhráči v kapele. V prvé řadě banda trotlů, co se furt o něco zbytečně snaží, když všechno jde samo. A pak jakejsi šílenej týpek, co běhá po zkušebně jak rozzuřený býk a chrlí neustále cosi nesrozumitelného.

Vidíte? Bude tak nějak dost záležet na úhlu pohledu. Takže jestli jste si na začátku mysleli, že moje otázka je blbost, tak jste asi měli pravdu. Měl jsem se zeptat, kteří muzikanti si spolu muzikantsky sednou, ale to by nebylo tak zajímavé.

Na závěr odhalena krutá realita aneb proč jsou v kapelách muzikanti C. Za všechno totiž můžou neschopný Ačka, který jsou ještě víc neschopný než Céčka. Céčka totiž, přestože nemají ambice, dokonce hrají v kapele. Ačka sice mají ambice, ale nic nedokázala, protože ztrácí čas zahazováním se s Céčkama.

A sarkastická pohádka na konec, proč to tak je. V jedné kapele hraje na fujaru muzikant C. Muzikant A ho chce vyhodit a v kapele nemít fujaru. Jenže proti tomu se ozvou muzikanti B, že v kapele bez fujary hrát nebudou, a protože nikdo jiný než muzikant C na fujaru neumí, musí si ho nechat. Muzikant A byl demokraticky přehlasován a pokud se nechce dát na sólovou dráhu, musí se dál zahazovat s muzikantem C. Zazvonil zvonec, ale reality rozhodně nebyl konec.

Jak toho Céčkaře poznat a do kapely ho nevzít? Každý se projeví až časem. A oni znají různý zastírací fígle. Každý se na začátku jeví nadšený a zapálený. Tak o tom si povíme příště. V článku věnovanému konkurzům.

Jaký je váš názor na spolehlivost muzikantů v kapele? Řekněte nám to v komentářích.

Tento text vyšel u příležitosti letošních 10. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za úspěšnými články celé dekády. Poprvé byl zveřejněn 15. dubna 2016.