Zkoušíme se dovolat domů

Vždycky mě nejvíc zajímaly a bavily instrumentální skladby, nebo instrumentální plochy třeba i ve zpívaných písničkách. Podvědomě jsem toužil právě po kapele, kde by vynikly nápadité, dobře fungující a atmosférické „doprovody“, nebo plochy, které se v kapele se zpěvem dostávají často tak trochu na druhou (jinou) kolej.

Po letech působení v několika olomouckých kapelách jsem se rozhodl jít této touze naproti, a proto jsem začal hledat spoluhráče, kteří mají podobnou představu a podobné cítění. Potkal jsem se s ostříleným baskytaristou Tomášem Kedziorem, kterého jsem se svou myšlenkou i s několika hudebními nápady seznámil. A protože Tom už nějakou dobu jamoval a trénoval se zkušeným bubeníkem Broňou Bičanem, neváhal mi ho doporučit a zanedlouho jsme uskutečnili naši první nezávaznou zkoušku – první jam.

Jamovali jsme na základě mých hudebních nápadů, jejichž provedením a improvizací jsme se nezřídka dostávali do naprostého propojení a do dokonalé souhry – do jednoty. Šla z toho chvílemi až „nadpozemská energie“ a my jsme vtipkovali a bavili se např. otevíráním oken na zkušebně. To pro to, aby byla naše hudba dobře slyšet ve vesmíru a my tak měli větší šanci „dovolat se domů...“ Ostatně pozdější název našeho tria P.T. call home byl tímto těžce inspirován.

Všichni tři jsme měli ze zkoušky více než dobrý pocit a loučili jsme se s příslibem, že se určitě zanedlouho znovu sejdeme. Cítili jsme, že toto spojení má smysl a že funguje. Přesto, nebo možná právě proto, že máme každý různé hudební vlivy. To bylo v druhé půli roku 2015.


Další ničím nespoutané a nápadité jamy jsme si dál naplno užívali, ale postupem času jsme se dostávali k myšlence, že bychom s naší hudbou měli pomalu vyjít ze zkušebny ven a nabídnout ji také lidem. Řekli jsme si tedy, že tomu dáme nějakou formu, že vytvoříme jakousi kostru – playlist. A abychom byli dobře motivovaní, domluvili jsme si na duben 2017 náš premiérový koncert v brněnské Staré pekárně.

Na zkouškách jsme zatím intenzivně pracovali na novém playlistu a abychom si skladby co nejvíce zafixovali, sešli jsme se v lednu téhož roku s kamarádem technikem a zvukařem Jirkou Schnapkou na jednodenním nahrávání čtyř vybraných skladeb v olomouckém Divadle hudby. Měl to být původně jen promo záznam z živého hraní. Z nahraných stop jsme však ve finále použili pouze bicí (Yamaha Stage Custom & činely Istanbul) a několik klávesových zvuků, protože nás ještě na místě spontánně napadlo, že by z toho mohlo vzniknout něco víc, než „pouhý“ záznam z živého hraní. S Tomem jsme se na místě dohodli, že si k tomu dohrajeme naše stopy dodatečně každý zvlášť v klidu, v domácích podmínkách.

Vzal jsem to jako možnost dát těm věcem prostor a atmosféru, případně je obohatit o nápady, ke kterým se nechám už nahranými základy inspirovat. A tak jsem hned po obdržení basových stop od Toma (baskytara Musicman StingRay) začal. Mým záměrem bylo vytvořit pro každou skladbu originální a charakteristické zvuky, o což jsem se pokusil na klávesách Nord Electro 4 HP a na syntezátoru DSI Mopho x4. Nechtěl jsem to ale uspěchat.

Bylo dobré, že skladby měly jasnou kostru a melodii, kterou jsem musel „jen“ co nejpřesněji nahrát, ale zároveň bylo obrovskou výhodou to, že bylo možné ty nové zvuky a linky takříkajíc vysedět a nemusel jsem se stresovat nějakou časovou lhůtou ve studiu, nebo jiným termínem. I tak jsem si ale na sebe (bohužel) určitý tlak připouštěl, protože někdy to přece dokončené být muselo.


Nejsem v tvorbě systematikem, nechávám se spíše unést momentálním nápadem, popř. atmosférou už nahraného a nejraději potom téma dále rozvíjím a vrstvím. Většinou, když se dostanu do toho nejlepšího rozpoložení a jsem správně „rozjetej“, přesně vím, jaká linka a jaký zvuk bude následovat. Ale ani tento kýžený „stav“ není samozřejmostí a musí se na něj často dlouho čekat. I proto bylo potřeba jezdit do zkušebny, kde jsem nahrával, téměř každý den, aby mi „to“ neuniklo.

Během tohoto procesu jsme potom odehráli výše zmíněný premiérový koncert. Byla to pro nás všechny nová zkušenost hlavně v tom smyslu, že jsme odehráli koncert, v jehož hlavní roli nebyl ani zpěvák/zpěvačka, ani saxofon nebo jiný obvyklý sólový melodický nástroj, ale hudba – autorská skladba samotná, i když občas samozřejmě prošpikovaná sólem. Přijetí publika bylo pozitivní.

A teď ještě na chvíli zpět k nahrávkám. Jako první jsem v květnu 2017 dohrál stopy skladby Memories, kterou jsem následně pomáhal namíchat kamarádovi zvukaři Petrovi Hochvaldovi v programu Studio One 2. V této skladbě se objevuje i příčná flétna hostujícího Karla Párala. Následovalo živé vystoupení v olomouckém Up Air rádiu, kde tato nahrávka zazněla naživo, i když zatím pouze ve formě mixu.

V červnu nás čekal oficiálně druhý koncert v olomouckém Garchu. O měsíc později už byly dokončeny všechny stopy zbylých tří nahrávek, a proto jsme se opět sešli s Petrem H., abychom je namíchali. Hotové mixy potom putovaly na mastering do České Třebové k Lukášovi Ruferovi.

Výsledné EP Connection vyšlo na CD a v současné době jej nabízíme k poslechu i na našem webu, na serveru Bandzone a jsou také k dispozici v digitálních hudebních službách Spotify, Amazon, YouTube atd. Máme za sebou aktuálně už šest koncertů, chystáme se na nahrávání dalších skladeb a také na společnou tvorbu nových věcí. Moc se na to těšíme a... stále se zkoušíme dovolat.