Zlata Holušová: Dělat festival je mimořádný adrenalin

Na jedenáctém ročníku se ostravskému festivalu Colours of Ostrava návštěvníky podařilo vtáhnout přímo do systému rezavějících vysokých pecí, ohnutých trub nebo zděných hal dýchajících příběhy tisícovek dělníků. Festival tím získal ještě větší dynamiku. Fantastičtí Flaming Lips nebo ZAZ a desítky dalších zajímavých hudebníků z celého světa v novém industriálním areálu v Dolní oblasti Vítkovic zazářili. A zářila i jeho hlavní organizátorka Zlata Holušová, která dvanáctý ročník za účasti Sigur Rós, Tomahawk nebo Submotion Orchestra chystá na 18. – 21. července. "Festival často vnímám jako svébytný organismus. On sám tak trochu žije a vede i nás do podoby, jakou si přeje. Někdy mám pocit, že i program si tak trochu vybírá sám," říká…

Bylo od prvních ročníků vaším cílem vybudovat z festivalu nejzajímavější hudební svátek v České republice?

V té době už jsem měla za sebou organizování několika odlišných druhů festivalů, například Dolnolhotský buben, Hudba k tichu a podobně, takže jsem byla spolu s přáteli připravena na akci podstatně větších rozměrů, jen to chtělo po patnácti letech organizování menších festivalů a letech klubového života v Boomerangu na Stodolní ulici, kde jsme pořádali asi patnáct set koncertů, trochu štěstí a příležitost zúročit všechny nabyté zkušenosti z tuzemských i zahraničních festivalů. V době vzniku Colours of Ostrava mé vize a ambice přesně směřovaly tam, kde nyní Colours jsou – mezinárodní festival s širokým žánrovým záběrem a příklonem k world music a neobvyklým projektům z celého světa.

Interprety sama aktivně vyhledáváte – a jezdíte se na ně dívat třeba i do Španělska na festival Primavera Sound. Co při výběru interpretů vlastně hraje stěžejní roli?

Je to docela složitý proces, část interpretů patří do škatulky „vždy jsme je chtěli vidět“ a „plníme si sen“, další je o touze představit v Čechách něco nového, nevídaného a kvalitního, a část taky zobrazuje současné hudební trendy, které konvenují s naším vkusem; no a poslední zdroj je také objíždění hudebních veletrhů a festivalů. V případě našich výjezdů pak už jde hlavně o osobní pocit a zážitek. Snažíme se jezdit vždy minimálně ve dvou lidech za festival, abychom si dojmy mohli porovnat a utřídit; a pokud na nás hudba působí stejně vzrušujícím dojmem, tak o ni usilujeme i pro Ostravu. Jen od posledního roku jsme za hudbou navštívila Řecko, Londýn, Holandsko, Austrálii, Asii i Afriku.

Financování festivalu je nákladná věc – a třeba organizátor trenčínské Pohody Michal Kaščák se před časem vyjadřoval v duchu, že každý festival vlastně pracuje s velkou nebo malou nulou…

Pokud festival děláte s touhou opravdu přivézt to nejlepší, co je zrovna možné, tak vždy nakoupíte víc kapel a víc programu, než by bylo takzvaně ekonomicky zdravé a nutné. Nemůžete si pomoci, na poslední chvíli vás potkávají často nabídky, kterým neodoláte a už zase riskujete všechno. S Michalem o tom často diskutujeme, máme to v tomto ohledu úplně stejně a snažíme se každý program dělat tak, jak to v momentální chvíli nejlépe jde, jakoby aktuální ročník měl být ten poslední.

Daří se vám s pomocí sponzorů dostat do kladných čísel?

Daří se nám nenechávat za sebou velké dluhy – s tím, že každý rok stejně riskujeme. Nikdy si nemůžeme říci, že něco bude jako vloni, ani partneři, ani program a nyní dokonce ani umístění festivalu. Stále začínáte znova a znova a je velmi důležité si zachovat kredit solidnosti a stability, pak se daří zachovat si i partnery, bez kterých by to samozřejmě vůbec nešlo, a my jsme velmi rádi, že je máme v poměrně stabilním složení… Dopředu se nedá odhadnout žádný výsledek. Můžete být připraveni skvěle, ale stačí tak kritické počasí, jako měli například na Rock for People, a vaše roční práce a úsilí je zmařeno. To je snad největší úskalí naší práce, že tam máme příliš mnoho neznámých faktorů. A počasí, to je noční můra každého pořadatele.

Kdo pro vás osobně byl loni největším překvapením a zklamáním?

Na Colours to bylo loni snadné: největší událostí byl koncert ZAZ a všechny koncerty v koncertním sále Gongu, které byly nabité k prasknutí a skýtaly nevšední zážitky. Zklamáním byl asi koncert Alanis Morissette, třebaže její těžká role byla ovlivněna právě tím, že těsně před ní vystoupila právě ZAZ. Pokud máte festival plný skvělých koncertů, je pak těžké nebýt zklamán favority. Je to i tím, že od nich očekáváte to známé, což už pak není tak fascinující jako objevy nových hvězd, které vás uzemní svou čerstvostí a energií. Koncert Alanis pak ovlivnily právě mimořádné zážitky z koncertů okolo, protože na Colours není moc hluchých míst, kdy byste neměli příležitost být zasaženi něčím novým.

Jak se osvědčil nový areál v industriálních prostorách dolů a hutí Dolní oblast Vítkovice?

Nový areál má duši a charisma a navíc neskutečné možnosti do budoucna, protože je stále ve výstavbě a dá se očekávat, že každý rok bude ještě zajímavější a dotaženější. Máme neskutečné štěstí, že nad festivalem a jeho architektonickým rozložením přemýšlí i pan Světlík a architekt Pleskot, kteří nám pomáhají vytvářet festivalové město budoucnosti – a ty plány jsou impozantní. Areál také oslnil naše zahraniční hvězdy, které nám potvrzovaly, že právě jeho jedinečnost a neobvyklost je přidaná hodnota, která může do budoucna být dalším důležitým kritériem, díky němuž se hvězdy rozhodnou k nám přijet a bude je to tady taky bavit…

Kolik lidí kromě vás tvoří základní tým, který festival připravuje celý rok a jak se navzájem motivujete?

Stále na Colours pracuje tým osmi lidí, kteří vedou jednotlivé festivalové sekce a jsou na ně odborníci. Jejich práce je celoroční, i když většina z nich má ještě své druhé zaměstnání. Podávají velké výkony a dnes jsou to už ryzí profesionálové, pokud jde o osobní zodpovědnost a kvalitu výsledku. Motivujeme se neustálými schůzkami, párkrát v roce máme dvoudenní výjezdní zasedání, kam jezdí asi patnáct lidí, a tam pracujeme velmi intenzivně od rána do noci a rekapitulujeme všechny úkoly bod po bodu. Myslím, že základní tým Colours je složen z perfekcionistů, kteří milují nové výzvy a úkoly, které je každoročně totálně vyčerpají. Přesto do toho jdou zase znova, dělat festival je totiž mimořádný adrenalin.

Zdá se, že letošní line-up bude opět smělý. Budete se držet loňského konceptu?

Festival často vnímám jako svébytný organismus. On sám tak trochu žije a vede i nás do podoby, jakou si přeje. Někdy mám pocit, že i program si tak trochu vybírá sám... Ale vážně. Představy jsou jedna věc a realita toho, kdo bude vůbec ten rok na šňůře, kdo je pro nás dostupný v daném termínu a jak se poskládá konstelace zahraniční konkurence, to je vše, co festival zásadně z programového hlediska ovlivňuje. Koncept je ale pořád stejný: bez ohledu na žánry přivážet tu nejlepší hudbu, jakou jsme schopni vyjednat, samozřejmě v závislosti na naší zkušenosti a vkusu. A protože náš areál ještě dozná řadu vylepšení, budeme ještě znova uvažovat nad různými změnami v umístění scén a využití areálových možností...

Tagy: