10 + 1 nejlepších nebo nejbizarnějších coververzí

S coververzemi začíná každý. Nejenom aby se na nich naučil pořádně ovládat svůj instrument. Ale i ten slavný občas zašilhá po skladbách, které ho buď po umělecké stránce formovaly, anebo se mu prostě jen zalíbily na sklonku kariéry. Někdy původní verze ožijí novým duchem, jindy se jedná o obyčejný šprým. A co mají společné? Ať už chtěně nebo nechtěně, většinou se interpreti loučí s životem nebo dosavadní kariérou…

Jimi Hendrix – All Along The Watchtower

Zase ten Jimi. Dylanův originál je prakticky známější v Hendrixově podání, které vsadilo hned v prvních akordech na mohutný drive. Zajímavostí je i fakt, že během nahrávání Jimi nakonec natočil i basový part. A co na to Dylan? „Jimiho nahrávka se mi moc líbí a dokud nezemřu, půjdu stejnou cestou jako on… Zvláštní je, že když tuhle píseň zpívám, pokaždé mám pocit, že mu tím vlastně skládám hold, ať už je kdekoli…“

Nirvana – Where Did You Sleep Last Night

Jasný epitaf za Cobainovým životem, který interpretací tradičního šlágru nasadil žánru unplugged laťku pěkně vysoko. V podstatě triviální přepracování v sobě dosud uchovává kouzlo okamžiku a je pomyslnou tečkou za érou grunge. Pro fajnšmekry je k dispozici i demo skladby z roku 1990, která vyšla v roce 2004 na edici With The Lights Out.

Johnny Cash – Hurt

Jedna z nejkrásnějších coververzí a pravděpodobně i jedna z posledních Johnnyho Casha vdechla původní písni Nine Inch Nails zcela novou tvář – jako by folková hvězda dopředu věděla, že se tímto malebně bolestným přepracováním loučí se světem.

The White Stripes – Jolene

Klasiku Dolly Parton z roku 1973 odehrálo na svoji poslední show i duo The White Stripes v roce 2007. Milostný trojúhelník je vděčné téma a v tomto garážovém podání se stalo v pravdě nesmrtelným.

Mumford & Sons – The Boxer

Jednička současného folku vzdala poctu na svém nejslavnějším albu Babel Simonu & Garfunkelovi. Skladba The Boxer doslova září novými aranžemi a sborovým vokály, které ostudu rozhádanému duu rozhodně neudělaly.

Everlast – Folsom Prison Blues

Folkový klenot Johnnyho Casha legrační formou upravil i Everlast. Není to ale výsměch, ba naopak hiphopové smyčky a houpavý rytmus této klasice docela sluší.

Anthrax – Got The Time

Thrashmetalová veličina Anthrax upravila prapůvodní verzi Joe Jacksona do noblesního agresivního tempa a nutno říct, že basový part Franka Bella je vyhledávanou učební ukázkou, jak vymyslet basové sólo, jež by všude přítomné kytary umělo zatlačit pěkně do pozadí.

Scissor Sisters – Comfortable Numb

Teď asi zarytí rockeři musí zatnout zuby, nicméně současní disko matadoři zpracovali Comfortable Numb od Pink Floyd pěkně po svém. Proč jen vychutnávat nostalgii, když lze na ni i pěkně křepčit?

Children Of Bodom – Oops! I Did It Again

Ajajaj… Tady máme pravý opak předešlé ukázky, kdy severská veličina melodického death metalu předělala hit Britney Spears také pěkně po svém. Co dodat – po muzikantské stránce se (až na slabomyslný závěr) nedá nahrávce nic vytknout. Snad jen té travestie je jen přespříliš.

Chris Cornell – Billie Jean

Sólová kariéra Chrise Cornella se nikdy nepřiblížila ani krůčkem k tomu, co opět nyní zažívá se Soundgarden. Ale aspoň něco z ní zbylo – z původního hitu Michaela Jacksona se stala uhrančivá balada, kterou Cornell zaujal možná víc než sólovými počiny.

Jiří Schelinger – Metro, dobrý den

A na závěr je tu Schelingerova adaptace skladby A National Acrobat od Black Sabbath. V době komunismu bylo vydat podobnou coververzi takřka heroický čin. Text o metru, které převáží dělníky sem a tam, je výsměchem vládnoucímu establishmentu, a za zvuků nesmrtelného riffu z dílny Tony Iommi si předělávka uchovává autentický šmrnc sedmdesátých let. Škoda jen, že právnické kejkle Sharon Osbournové brání vydat Metro, dobrý den posmrtně v důstojném provedení…