10 balad pro všechny, kteří je nemají komu hrát

Že večerní máj byl lásky čas, slyšel snad každý. Že jde o předehru tragédie tří milenců si však ze školy odnesl málokdo. Ještě méně se ví, že Karel Hynek Mácha spíš než k romantikovi v dnešním slova smyslu měl blíž k erotomanovi a rozervanci s majetnickými sklony.

Následující výběr balad je pro všechny podobně zmučené duše, které i v květnu mají na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal a u nichž běžná medikace Nothing Else Matters nebo Love Hurts selhává. Odstupňováno podle účinnosti.

10. Benea Reach – Desolate

Balada vzácně končí vykoupením. Proto se už neexistující křesťanská emocoreová kapela z Norska propadla až na chvost pelotonu. I tak ale jde o velmi přesvědčivě podanou osobní katarzi tváří v tvář nevyhnutelné smrti. Žádný strach, bude hůř.

9. Evergrey – Still in the Water

Píseň pochází z alba nazvaného příhodně Monday Morning Apocalypse. Jde o nejtvrdší a také nejponurejší album, jaké kdy vytvořila tato švédská powermetalová kapela kolem charismatického zpěváka Toma Eglunda. Silná vstupní droga pro každého mladistvého gotika.

8. Smashing Pumpkins – Disarm

Corganův výrok „The World is a Vampire“ mohl nejen jeho spoluhráče svádět k zaměňování slov World a Bill. Přesto, nebo spíš právě proto se Billy Corgan v 90. letech, dávno před Edwardem Cullem, stal idolem ublížených teenagerů. Tento kousek z alba Siamese Dreams ukazuje proč.

7. Porcupine Tree – The Way Out of Here

Hudba Steva Wilsona vychází z progresivního rocku. Dnes však ke zděšení mnoha progových snobů nepokrytě flirtuje s prachsprostou popinou. Obě tyto polohy zosobňuje The Way Out of Here. Je propracovaná a dojme i deset let po matuře.

6. Savatage – Handful of Rain

Album, jemuž tato balada dala název, vzniklo ve stínu osobní tragédie. Původního člena kapely Crisse Olivu zabil vožungr za volantem. Bratr Jon, který s Crissem Savatage zakládal, se rozhodl jít dál. Málokdo by tehdy jeho pocity vyjádřil lépe než zpěvák Zachary Stevens a kytarista Alex Skolnick.

5. Queensrÿche – Silent Lucidity

Dva spolky rozhádaných kohoutů jsou už jenom stínem kapely, která vnesla do samolibého hevíku pokrok i uvěřitelné emoce. Jímavých truchloher mají Queensrÿche v repertoáru pochopitelně víc. Toto je pouze reprezentativní vzorek.

4. Guns N'Roses – November Rain

Předtím, než sklony Axla Rose k megalománii a narcismu překročily únosnou mez, stačili Guns N'Roses natočit svůj dvojdílný epitaf Use Your Illusion. Z něj pochází i tento pompézní kus. Aspoň podle WatchMojo jednoho přiměje prohrabovat se fotkami po své ex.

3. W.A.S.P. – The Great Misconception of Me

Než se Blackie Lawless stal rockovou hvězdou, prožil velmi krušné mládí, ale ani potom nenašel klid. Zhnusení ze showbyznysu i své slávy Blackie vtělil do velmi osobní výpovědi, kterou nazval Crimson Idol. Korunoval ji právě touto baladou.

2. Nevermore – Dreaming Neon Black

„Je to velmi jednoduchý příběh muže, kterého ztráta milované ženy pomalu připraví o rozum,“ prohlásil loni zesnulý zpěvák Warrel Dane. Až tak jednoduché to tehdy nebylo. Při psaní textů zúročil vlastní zkušenost. Jeho přítelkyni mu přebrala sekta. Má se za to, že tehdy zahynula.

1. Nine Inch Nails – Hurt

Předtím, než váhu této skladby umocnila Cashova barvitá životní zkušenost, ji složil Trent Reznor, a i ten se při tom málem složil sám. Johnny Cash si Hurt nevybral náhodou. Jestli totiž měl něco společného s bezmála o dvě generaci mladším Reznorem, tak potácení se na hraně sebezničení.