10 desek inspirovaných Černým albem

Před třiceti lety vyšlo Černé album. Metallica by bez něj nebyla tam, kde je dnes, na vrcholu rockového Olympu. Těžko ale můžeme říct totéž o ostatních thrashovkách, které se na turbulentním začátku 90. let rozhodly překročit svůj stín. Někdo do něj vkročil pravou nohou, někdo ne. Přiblížíme si oba případy v abecedním pořadí.

1. Anthrax – Sound of the White Noise (1993)

Sicilský klan z New Yorku žánrová klišé moc neprožíval. V kapelním šatníku měly své stálé místo pestré bermudy, čepice „kbelíky“ a rovné kšilty, na koncertě zase humor a nadsázka. Spíš než výměna disponovanějšího zpěváka Johna Bushe za Joeyho Belladonnu proto leckoho překvapilo, že kapela nasákla depresivním grungem a zabralo to.

2. Coroner – Grin (1993)

Švýcarská kapela hraje technický thrash, takže ji tahle sbírka přehlednějších skladeb vyšla draho. Tvrdému jádru se nelíbila a případné nové fanoušky už si přebrali jiní. Coroner ještě nahráli pár novinek na kompilaci. Pak se na skoro patnáct let odmlčeli, aby se vrátili – už se statutem legendárního kultu.

3. Debustrol – Chytrá past (1994)

Ani český Slayer si svoji Černou desku nedá zarámovat. Jak píše Metal Forever & Metal Man, texty vznikaly až ve studiu a aranžmá se buď k muzice nehodila, nebo je kapela technicky nedávala. Proto ji také opustil tehdejší bubeník Alan Reisich. Nahradil ho Herr Miler, který se tomu, že Chytrou past složil Debustrol, nejdřív srdečně zasmál. Pokládal to za vtip. Nebyl to vtip, i když se už nikdy neopakoval. Na Vyhlazení (1995) se kapela vrátila do vyjetých kolejí.

4. Exodus – Force of Habit (1992)

Karta při experimentování nešla ani mlátičce, kde kdysi začínal Kirk Hammett. Kritiky byly smíšené. Sběratelský průvodce heavy metalem ocenil výrazné zlepšení textů, zpěvu, skladatelské práce, zkrátka všeho. Roch Parisien z AllMusic nesouhlasil. Thrash prý nemůže dýchat pod tak těžkými kytarami a registry. Nutno dodat, že desku nemusí ani Gary Holt, jeden z autorů, a už vůbec ne zbytek kapely, jíž nenaplněná očekávání nadlouho rozhádala. Síla zvyku.

5. Flotsam and Jetsam – Cuatro (1992)

Flossie, stará kapela Jasona Newsteda, je nezdolná životaschopná potvora. Svede hrát rychle s ječákem i pomalu s chraplákem, jak se ukázalo na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jen nasbírala velmi málo bodů. Je jí ke cti, že s ospalou jižanskou rytmikou a politickými tématy pracovala ještě na albu The Cold (2010). Mimochodem, pro Cuatro Chris Cornell pod plným jménem napsal část písničky The Message.

6. Megadeth – Countdown to Extinction (1992)

Úhlavní nepřítel 'Tallicy pochopil vydání Černého alba jako start nové soutěže v disciplíně „kdo si dá víc záležet na aranžích, prodá víc desek a dostane do rádií a MTV víc melodických písniček“. Dave Mustaine nakonec nevyhrál, ale dal své bývalé kapele pořádně do těla. Zkuste dostat z hlavy Symphony of Destruction.

7. Sepultura – Roots (1996)

Zhruba ve stejně době už Igora a Maxe Cavalerovy přestalo bavit hrát pořád rychle a složitě. Noví fanoušci nepřibývali. Originální východisko našli v podladěných kytarách, podstatně hutnějším zvuku – a hlavně v místních zdrojích. Nový, úspornější materiál ochutili salsou z afro-brazilských rytmů a narážkami na tamní brutální folklór.

8. Testament – The Ritual (1992)

Druhá kapela ze San Francisca, která výhledově měla žánru zásadně rozšířit obzory, se uznání dočkala až za dlouho – alba Low, Demonic a The Gathering vycházela až od roku 1994 dál. Předzvěst boomu metalcoru v nich tehdy viděl málokdo. Ze staršího The Ritual je ještě cítit, že se Chuck Billy, Eric Peterson a Alex Skolnick v nových podmínkách zatím rozkoukávali. I tak ale jako vždy natočili perfektně vyváženou a elegantní desku.

9. Vio-lence – Nothing to Gain (1993)

Tento hutný materiál by býval byl venku dřív než Černé album (točil se v srpnu 1990), ale vyšel až o tři roky později. Rob Flynn dal v roce 1992 Vio-lence vale, protože už s nimi nevěděl, kudy kam. Co přesně myslel tou thrashovou evolucí, to se jeho bývalí kumpáni dovtípili už za dva roky, když Machine Head vydali album Burn My Eyes. Tam teprve Flynn zúročil svůj vklad do Nothing to Gain.

10. Xentrix – Kin (1992)

Britskou kapelu za příklon k hutným, jednodušeji poskládaných riffům pochválila kritika, ale fanoušci odchovaní alby Shattered Existence a For Whose Advantage? už tolik ne. Kapela si po doprovodném turné s Tankard dala pauzu, v pozměněné sestavě po vydání alba Scourge (1996) se pak rozpadla. První, respektive druhý reunion (2005-2006) nevyšel. Úspěšně se Xentrix (čtěte jako zentriks) vrátili až v roce 2013. Novou desku Bury the Pain vydali předloni.

A jaké černé album od jiné thrashové kapely než Metallicy byste do žebříčku přidali vy a proč? Těším se na vaše tipy.