10 důvodů, proč desku nevydávat koncem roku

Finišujete s deskou. Máte před sebou už pouze mastering, poslední korekturu textů nebo dokonce čekáte na hotové nosiče z lisovny. Za každou cenu ji chcete vydat ještě před Vánocemi. Řeknu vám deset důvodů, proč byste to neměli dělat.

1/ Podobný nápad má většina kapel

Vaše nahrávka v předvánoční džungli zapadne, nikdo na ni nebude mít čas, většina potenciálních fanoušků, vyjma těch opravdu skalních, si jí ani nevšimne. Proč ji nevydat třeba v únoru. Nebo si opravdu myslíte, že vám něco uteče?

2/ Pravděpodobně uděláte zbytečnou chybu

Rychlost velmi často generuje zbytečné chyby. Zapomenutý lupanec na už vylisovaném nákladu desky, opomenuté důležité logo nebo chyba v bookletu? Takových bylo. Pepka málem klepla celou kapelu Mucha, když jim přivezli hotové CD – a na hřbetu bylo místo Josefene napsáno Slovácká epopej, jako u prvotiny. A věřte, že může být hůř.

3/ Promarníte možnost oslovit potenciální sponzory či partnery

Pokud za sebou nemáte schopný label nebo alespoň manažera, který se orientuje, během dosavadního několikaměsíčního pilování muziky jste na hledání potenciálních sponzorů k desce nebo souvisejícího turné s největší pravděpodobností kašlali. S nachystanou muzikou v mp3 a vhodnou „brand story“ máte ještě pořád šanci, navíc nebudete prodávat zajíce v pytli. V okamžiku vydání alba na nějakém nosiči se šance uspět mimo okruh vašich podnikajících kamarádů blíží nule.

4/ Připravíte se o možnost zajímavého mediálního partnerství

Nejste Chinaski ani Tata Bojs a většinová média, uvízlá v normalizačním a postnormalizačním popu, většinu rádií nevyjímaje, zajímavá a nová muzika nepálí. Dokonce i veřejnoprávní Radiožurnál slovy svého programového šéfa Petra Krále přiznává, že je veden jedinou snahou: neodradit stávající posluchače. Některé kanály pro propagaci přesto existují, a není jich naštěstí málo. Alternativní rádia, kulturní rubriky zpravodajských serverů, několik přeživších hudebních magazínů, kulturní rubriky týdeníků i deníků a desítky menších kulturních webů. Stojí za to je oslovit, budovat si nové kontakty a hledat společné zájmy.

Jako inspiraci si pusťte záznam dne s pracovním názvem „Korben Dallas dobývají Prahu“, který jsem pro kapelu naplánoval v říjnu 2014. Začínali v Óčku, následovalo Radio Wave, Vltava, Aktuálně.cz... a skončili v České televizi.

5/ Vzdáte se šance účelně oslovit své fanoušky

Zvažte, jestli je vaše pozice dost silná na to, abyste dokázali úspěšně oslovit své fanoušky a vydat desku s jejich pomocí prostřednictvím crowdfundingového portálu (Hithit, Katalyzátor aj.). Hodně ze vstupních nákladů vám to pomůže ušetřit. Jak takovou „silnou“ pozici poznáte? Zatímco v období před sociálními sítěmi stačilo mít na 1000 fanoušků a desítky pravidelných návštěvníků v klubech, dnes jste za kapelu na prahu kariéry považováni tehdy, když máte na sociálních sítích alespoň 10 tisíc fanoušků. Ne náhodou se říká, že klíčem k úspěchu dnes je právě ovládnutí sociálních sítí. Přestože i ta televize, jako jakýsi anachronický „status úspěchu“, pořád zabírá.

6/ Rezignujete na smysluplnou strategii

Vydání alba je jen jednou z mnoha souvisejících aktivit. Pokud to někam chcete dotáhnout, pracujte v týmu a mějte plán ideálně na tři roky dopředu. Dejte celému kolotoči kolem alba nějakou logiku, pracujte se singly, premiérami videoklipů a dobře načasovanými mediálními výstupy. Nejpozději od okamžiku vydání alba mějte zajištěnou alespoň elementární distribuci, minimálně digitální a přes vaše vlastní kanály. Vyplatí se myslet už jen na to, abyste vydání alba a jeho křest neplánovali dohromady, ale nejlépe do rozmezí několika měsíců, aby novináři měli pořád důvod o desce psát. Podobně pracujte i s informacemi: nevybalte je všechny naráz, ale pracujte s nimi postupně, dlouhodobě a ve více vlnách. Není na škodu, když fanoušky trochu napínáte a optimálně je také trochu vtáhnete do děje. Což samozřejmě platí, stejně jako řada mých dalších tipů, pro každé roční období, nejen pro závěr roku. Pokud tyto věci sami nezvládnete, někoho spolehlivého a schopného si sežeňte. Velmi účelné a efektivní je pak propojování vaší hudby s jinými odvětvími. Jedním z mnoha příkladů může být úspěšná a také mediálně vděčná spolupráce kapel Zrní nebo Dva s taneční skupinou VerTeDance nebo propojení Floexe a opět Dva se světem počítačových her a jejich tvůrci Amanita Design.

7/ Neseženete label a desku si budete muset vydat sami

Hodně práce dokážete se schopným týmem udělat sami. Přesto i dnes má label smysl. Jako značka a jako garant vaší práce. Malých indie vydavatelství jsou jen u nás desítky a kvalitní muziku ve většině případů ctí. Zkuste je o té vaší s už natočenou nahrávkou (a nejlépe osobně) přesvědčit. Peníze vám ve většině případů nikdo z nich nedá, ale jako načastokrát hudební nadšenci mohou participovat na výrobě desky nebo vám pomoct s věcmi, na které sami nestačíte (distribuce, propagace, booking a podobně). I když jste sebevědomí a schopní, časem bez labelu (nebo schopného týmu, který by jeho činnost suploval) narazíte do stropu, který sami nerozbijete.

Lanugo vydali předchozí CD v digipacku, ale bez nosiče. V rozhovoru na Radiu 1 mně ale prozradili, že vinyl na jaro chystají. Podívejte se na jeho sestřih...

8/ Vsadíte na formát, který vám nebude vyhovovat

Vinyl, CD, nebo jen digitální release? Pro někoho jsou CD sto roků za opicemi, pro jiného jsou vinyly sice krásné, ale pořád moc drahé; navíc se jich neprodá tolik, aby se jejich výroba vyplatila. Postačí ale download, za který lidé u nás pořád nejsou moc ochotní platit, Spotify? Ano, zisk z prodeje prodaných nosičů a koncertů se v posledních letech výrazně otočil ve prospěch koncertů, které pro kapely dávno znamenají hlavní zdroj příjmů – a vydávání alb na CD touto optikou přestává mít smysl. Deklarují to třeba Lanugo, kteří nedávno vydali digipack bez CD. Zatímco v devadesátých letech muzikanti koncerty promovali svá nová cédéčka, dnes je tomu přesně naopak. Přesto se nosiče stále prodávají… a ve spojení s atraktivním merchandisingem částka z takových prodejů nemusí být zanedbatelná. Nehledě k tomu, že „mít něco v ruce“ je pořád pro velké procento lidí přidanou hodnotou a pěkným dárkem. Tím víc, když investujete energii do krásného bookletu, netradičního obalu nebo zpracování.

9/ Od nahrávky nemáte odstup

Pokud desku doděláváte v kvaltu, je dobré si mezi závěrečným mixem a masteringem udělat aspoň minimální odstup a dát nahrávku posoudit lidem, kterým po producentské stránce opravdu věříte. Nezřídka se může stát, že některé aranže ještě budete předělávat nebo třeba měnit pořadí skladeb.

10/ Nebudete mít čas na své blízké

Místo adventního času tráveného se svými blízkými budete stresovat s deskou a bombardovat novináře, kteří vám v tom frmolu ve většině případů ani neodpoví. Zkuste raději vydechnout, těšte se z dokončené nahrávky a přemýšlejte, co s ní. Kvanta desek před koncem roku stejně neprodáte. Výjimkou je přitom samozřejmě případ, kdy je vaší jedinou ambicí udělat sami sobě a několika kamarádům a fanouškům radost. Pak směle do toho v každém případě, není co řešit. Jen se pak nedivte, že se třeba vůbec nic nestane. Řešením mohla být i cesta Zdeňka Bíny, který sólovou desku Bird ihned po jejím dokončení a bez nějakého avizování narychlo vydal digitálně, současně začal shánět prostředky od fanoušků na její vydání na Hithitu (sbírka končí mezi svátky) a na jaře chystal koncerty. Je to možná uspěchané a trochu živelné, ale proč ne.

Pokud vám o něco jde, pamatujte na to, že nejste David Bowie – svět vám po vydání vašeho „utajovaného“ a narychlo vydaného alba (bez ohlášení v roce 2013 vydal singl a v těsném závěsu za ním celé album The Next Day) u nohou ležet nebude. Raději užívejte Mikuláše a Vánoce co nejklidněji a o tomto čase desky nevydávejte.

Zdeněk Bína se svou sólovkou sázel na nový label Zebra and Cloud. S odstupem času už víme, že tahle narychlo vydaná deska víceméně zapadla.