10 důvodů, proč je opruz recenzovat Taylor 114ce

Mohl jsem pro vás napsat normální recenzi elektroakustické kytary. Tučně zdůrazněné přednosti, opatrně formulované, nebo rovnou do autu zahrané nedostatky, a sem tam link pro nové zákazníky do e-shopu. Jenomže jsem si řekl ne. Když už Taylorku nemám za co hanět, prostě to neudělám. Je jednoduše skvělá.

1. Volume nebo sustain. Bílý nultý pražec rovná se vějířové žebrování, a u toho vždycky něco přebývá. Tohle dřevo má sustain na vývoz. Po hrábnutí do strun se třese jako sulc. Komu se to nelíbí, ať si (jiné luby) políbí.

2. Úplně obyčejný smrk, javor a ořech a dokonce ani eben nepohoří na ekologii. Ebenový hmatník je světlejší. Strom se ve fabrice naporcoval beze zbytku celý. Pod to se Bob Taylor (na vinětě) může klidně podepsat.

3. Stopy ořechu nese i zvuk. Má krásnou krémovou barvu a hezky křupe.

4. Sto čtrnáctku neutáhnete ani na ergonomii. Dolní výřez nepouští ruku přes druhou oktávu z dobrého důvodu. Víte přece, jak tam struny znějí. Beztak máte dvě oktávy. Co byste ještě chtěli?

5. Naopak poměrně úzký krk je jak Schengen. Dává naprostou svobodu pohybu i rukám zvyklým preludovat spíš na kytarách s plným tělem.

6. Tovární dohmat není ani příliš nízko ani vysoko. Udržíte „Baryka“ a prsty zahrajete i Bachovu Toccatu a fugu D Moll.

7. Že piezo ku_ví akustický zvuk? Čistě váš problém. Bob Taylor ho taky nemusí, a přesto jsou ve sto čtrnáctce za kobylkou hned tři snímače, abyste si ani pod proudem nebyli jistí, jestli pod ním opravdu jste.

8. Pozor, snímače nabírají pohyb kobylky vpřed a vzad, ne svrchní desky nahoru a dolů. I když nevazbí, výstup Taylor Expression System 2 je o čtvrtinu silnější.

9. Že se vám nelíbí, jak hraje? Tomu se říká dynamika. Zvykejte si. Buď se přijměte se své nedokonalosti, anebo příště hrajte pořádně. Anebo si seštelujte výšky, středy, basy. Od toho ty tři knoflíčky nad krkem přece jsou.

10. Nástroj v profi kvalitě můžete mít za přátelských třiadvacet tisíc korun.