10 nejčastějších chyb při nahrávání ve studiu
Je ve studiu horší snaha o dokonalost, nebo naopak nedostatečná příprava? Potí se vám u nahrávání ruce, či snad máte potíže s komunikací? Z kategorie článků o přípravě do studia přinášíme další tipy, čeho se vyvarovat.
1. Nedostatečná příprava
Neboli také podcenění situace. Ve studiu je totiž čas drahý a každé otálení, prodlevy a čekání na to, až se vám konečně podaří nahrát správně váš track, jsou provázeny nervózními pohledy spoluhráčů, strachem v očích případného producenta či polykáním prášků na uklidnění nebohého sponzora.
Pokud chcete ušetřit peníze, nervy a čas sobě i ostatním zúčastněným vašeho nahrávacího dobrodružství, nezapomeňte na důkladnou přípravu. I Kurt Cobain přišel maximálně připravený a vybavený jasnou představou, když točil s Nirvanou Nevermind.
2. Přílišná příprava
Ne, tento bod nevylučuje důležitost předchozího bodu. Jde o to, že pokud to s přípravou zase na druhou stranu přeženete, můžete se dostat do stadia křeče a upachtěnosti. Pokud nejste protřelý studiový hráč nebo producent, tak se zbytečně neochuzujte o možnosti, které studio nabízí.
Vaše dokonalá a neoblomná představa, jak má deska či EP vypadat, může brzdit kreativní proces, který může ve studiu spontánně vzniknout. Nebraňte se občasným experimentům a dejte důvěru i jiným lidem. Budete tak mít barevnější výsledek.
3. Technické problémy
Dejte si pozor, abyste s sebou měli náhradní struny (alespoň dva balíčky, čím více, tím lépe), eventuálně i náhradní nástroj, kabel, popruh, aparát, bednu, prostě všechno, co by se mohlo porouchat. Samozřejmě nemusíte mít všechno dvakrát (nejste přeci paranoidní), ale alespoň projděte technický stav vašeho vybavení, které chcete na nahrávání použít.
4. Nevhodný nástroj/aparát
Při nahrávání máte být maximálně soustředění, ale zároveň i v „pohodě“, abyste ze sebe dostali to nejlepší. Hrajte proto na nástroje a aparáty, které dobře znáte a umíte s nimi zacházet. Často se stává, že vás producent nebo zvukový inženýr ve studiu donutí hrát na nástroj nebo aparát, který je podle jeho názoru nejlepší, ale vám nemusí sedět. Poté se z nahrávání stane utrpení a vy možná budete mít lepší zvuk kytary/basy/bubnů, ale nahrávka ztratí ducha.
5. Poslech každé nahrané verze
Znáte takové ty hudebníky, kteří nahrají první verzi a hned běží ke zvukaři do režie, aby si poslechli, jak to skvěle zahráli? Hodně často těmito hudebníky bývají bubeníci. Přechod ve druhé sloce byl masakr, že jo? Nerozptylujte se zbytečným poslechem, jestli jste to zahráli správně. Prostě hrajte, dokud nebudete cítit, že to byla ta pravá verze. A to většinou nebývá první, druhý a někdy ani třetí pokus...
6. Syndrom „červené“ žárovky
Neboli pokyn z režie: „Točíme!“ I mnoho zkušených hudebníků se při vyslovení tohoto zaklínadla orosí a automaticky se začnou potit, ztuhnou jim ruce a hraní jde do háje. Proti tomuto syndromu lze bojovat jenom dostatečnou přípravou, zkušeností a vírou, že hrajete nejlépe, jak v daný okamžik dokážete.
7. Snaha o dokonalost
Dokonalé jsou jenom stroje a i ty mají zkraty. Před natáčením si dobře rozmyslete, co je pro vás důležitější. Být strojově přesný nebo zachovat ducha a živost nahrávky i za cenu drobných chyb? Samozřejmě velký vliv na vaší odpověď bude mít hudební styl, který hrajete. V metalu, fusion či elektronických stylech hudby je maximální přesnost rytmické sekce absolutní nutností. Pokud hrajete alternativní rock, blues, jazz, či jiné styly, máte přeci jenom větší toleranci ve „feelingu“. Nicméně, ať již hrajete jakýkoliv hudební žánr, otázka, zda být strojem, či člověkem, je pořád na místě.
8. Natáčení po jednotlivých nástrojích
To nemusí být chyba u zkušených nebo profesionálních hudebníků. Mnoho nahrávek (dokonce bych řekl, že drtivá většina) se natáčí s metronomem v jasně daném tempu a začíná se od bubnů, poté basa, doprovodná kytara, klávesy a tak dále. V tomto případě je výhodné, že můžete točit po malých úsecích, hrát si s postprodukcí a dodávat samply a podobně.
Nevýhodou tohoto způsobu natáčení je často mrtvost a strnulost nahrávky. Vše je perfektně sladěné, srovnané, nasazené, ale mnohdy to prostě jako celek nefunguje. Pokud jste zapálený amatér, rozhodně nahrávejte s celou kapelou dohromady. Nahrávání bude zábavnější, výsledek živější a odpovídající vaším schopnostem.
9. Nedostatek času
Zkuste realisticky odhadnout, co dokážete natočit a jak dlouho by vám to mohlo trvat. Takže například chcete natočit jednu skladbu s bubny, basou, kytarou a zpěvem. Myslíte si, že to stihnete za čtyři hodiny? Možná ano, ale výsledek bude nevalný. Počítejte, že mnoho času vám zaberou věci kolem nahrávání – postavení bubnů/basového-kytarového aparátu, nazvučení, pauza na oběd, pauza na cigárko a tak dále.
Je lepší zaplatit si více času ve studiu a užít si ho, než zbytečně tlačit na pilu a stresovat. Na druhou stranu, určitý tlak je potřeba, abyste nedopadli jako Iron Maiden, kteří měli na rok zamluvené studiu na karibských ostrovech s tím, že nakonec využili posledních čtrnáct natáčecích dnů.
10. Podcenění komunikace
Studio bývá často stísněným prostorem, kde lze snadno dostat panický záchvat. Vycházejte proto se všemi zúčastněnými co nejlépe. Snažte se udržovat dobrou náladu, být tolerantní, ale přitom důslední a neztrácet z mysli váš cíl. Skvělou nahrávku, na kterou můžete být patřičně hrdí!
Tento text vyšel u příležitosti letošních 10. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za úspěšnými články celé dekády. Poprvé byl zveřejněn 23. ledna 2015.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.