10 nejlepších rockových pamětí

Gene Simmons si posteskl, že Peter Kriss a Ace Frehley prohloupili, když se nechtějí podílet na dokumentu KISStory. Bruce Dickinson odpískaný koncert Maidenů nahradil autobiografií. Kolem obojího bude ještě hodně náramné legrace, jako u většiny rockových memoárů. V následující desítce ale spíš připomenu tituly, které snesou o dost vyšší nároky než potěšit a zkasírovat masy. Řadím je chronologicky, překlady uvádím s českým názvem.

1. Ronnie Spector. Be My Baby. How I Survived Mascara, Miniskirts and Madness (1989)

Nebožtík Phil Spector byl gauner a ne génius. Manželka a rukojmí Ronnie by vám něco pověděla. Zařízl slibně rozjeté Ronettes tím, že jí zakázal s nimi zpívat. Nesměla přijímat návštěvy a vůbec opouštět barák. Nakonec utekla. Sebelítosti a výčitek se v těchto pamětech nenadějete. Ronnie ví, kým je a není. Píše sebejistě, chytře a vtipně.

2. John Lydon. Rotten. Žádný Iry, žádný černý a žádný psy (1993)

Doporučená četba pro každého, kdo chce dobrat kořenů frustrace, ze které vyrostl punk. Johnny Rotten vzpomíná, že jeho máma byla ještě větší tvrďák, protože pro rodinu vydupala byt i v Londýně, kde byli Irové mezi domácími populární asi jako Černoši a pejsci. A taky se dozvíte, proč k smrti nenávidí náboženství, monarchii, hippies, pracháče, rasisty, sexisty, zbytek Sex Pistols, jejich manažera Malcolma McLarena a Floydy.

3. David Bowie. Moonage Daydream (2002)

Bowie pojal svůj život jako umělecký manifest, proto ho raději nechal vyprávět někoho trochu spolehlivějšího, Ziggyho Stardusta. Dozvíte se, jak s Cyrindou Fox v obuvi kupoval jehly a učil se v nich chodit, na nudný čaj o páté s Eltonem nebo totální okno po party s Mickem Jaggerem. Tip pro sváteční čtenáře: má hodně obrázků.

4. Neil Peart: 'Ghost Rider' (2002)

Závěr devadesátek byl pro bubeníka Rush zdrcující: náctiletá dcera Selena nepřežila těžkou autonehodu, manželka Jackie rakovinu. Peart si v kapele vzal časově neomezenou dovču a sám na motorce jel z Quebecu na Yukon a odtamtud do Mexika a Belize. Pak se vrátil a o své osamělé cestě bez domova napsal knihu. Její jazyk je ostýchavý, analytický a závěr jednoznačný. Hudba je lék.

5. Bob Dylan. Chronicles. Volume One (2004)

Dalo se čekat, že Dylan svůj příběh napíše bez asistence. Není to tak dávno, co obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Přesto překvapil. Co by se jinému rozpadlo ve změť útržků vzpomínek, šílených charakterů a podivných výjevů, jemu drží pohromadě. Dozvíte se mj. leccos o jeho zálibě ve wrestlingu a proč mu tak vadí být za mluvčího jedné generace.

6. Patti Smith. Jsou to jen děti (2010)

Punková básnířka se ve svých vzpomínkách soustředí na důvěrný vztah s fotografem-portrétistou Robertem Mapplethorpem. Jejich svazek přestál ledacos, počínaje zjištěním, že je oba přitahují stejní muži, a konče Mapplethorpovou předčasnou smrtí na AIDS. Jeden by se bez podpory toho druhého totiž jen těžko prosadil. Tip pro čtenáře-posluchače, do 8. srpna je celá kniha k poslechu na ČRo Vltava.

7. Kim Gordon. Holka v kapele (2015)

Poctivá bilance k padesátinám alternativního rocku se jmenuje po suverénně nejhloupější otázce, jakou můžete slavné kytaristce a zpěvačce dát: „Jaké je být jediná holka v kapele?“ Dozvíte se, proč se po skoro třiceti letech rozpadl vztah Kim Gordon a Thurstona Moora i Sonic Youth, a proč se zhrozila, když se jí Courtney Love svěřila, že jí Cobain přitahuje.

8. Bruce Springsteen. Born to Run (česky, 2016)

Tyto paměti jsou překvapivé ve dvou ohledech. Vyšly zcela neplánovaně a jestli si Bosse představujete jako tygra z arény, budete muset svůj pohled přehodnotit. Omšelé historky uvolněný a vstřícný Springsteen přeskakuje. Místo nich prochází snad všemi temnými zákoutími svého života, od vztahu s despotickým otcem-alkoholikem po deprese a hraní na piáno na narozeninovém banketu osmdesátníka Franka Sinatry.

9. Laura Jane Grace. Tranny (česky, 2016)

Vedoucí punkrockových Against Me! se jmenovala Tom Gabel a v mužském těle se cítila bytostně odporně. S porozuměním se setkala až ve třinácti mezi anarchisty a pankáči. Otevřeně o nezáviděníhodných zkušenostech s transfóbií a touze být ženou psala pouze v deníku, který si vedla od třetí třídy. Připravit k tisku jí ho pomohl redaktor Noisey Dan Ozzi.

10. Viv Albertine. Clothes Clothes Clothes Music Music Music Boys Boys Boys (2014)

Ve Flowers of Romance začínala s docela neznámým Sidem Viciousem. Proslavila se po vlastní ose ve Slits. Její osobní příklad dodával holkám vzít do ruky kytaru a hrát v kapele. A pak přišlo mateřství, rakovina, rozvod a Viv žasla, že najednou dělá ve fitku cvičitelku aerobicu. S vražedným argumentem, proč tak málo holek nemá na to hrát rokenrol, se vyrovnala s odzbrojujícím a nakažlivým humorem, jako skutečná ikona.

Jaké paměti byste přidali na seznam vy a proč by v něm neměly chybět? Házejte tipy níže do diskuze.