10 nejlepších písní o druhé světové

Zlatý věk rock'n'rollu se překrývá s válkou Vietnamu. Postavit z dobových protiválečných písní tři další žebříčky není žádný kumšt, kdežto těch o druhé světové je jak šafránu.

Proto jsem se rozhodl tento deficit symbolicky dorovnat, a to právě v době, kdy si připomínáme 73 let od jejího konce. Seřazeno mou optikou od nejlepšího po nejhorší. Kupodivu to není samý metal.

10. Jaromír Nohavica – Danse Macabre

„Šest milionů srdcí vyletělo komínem / svoje malé lži si, lásko má, dnes prominem.“ Nohavicův Tanec smrti věnovaný obětem holocaustu je tím děsivější, čím je chytlavější. Slovy autora samého „Pánbůh se klidně opil levným balkánským likérem / a teď vyspává, jinak to smysl nedává.“

9. Johnny Cash – Ballad of Ira Hayes

Druhá světová a country jsou spojité nádoby. A legendární muž v černém v 60. letech dráždil hodně, když si zahrál na špatné svědomí Ameriky. Odvyprávěl totiž příběh Indiána. Ira Hayes byl mezi těmi, kteří vztyčili americkou vlajku na Iwo Jimě, aby se pak po válce v opovržení upil k smrti.

8. Megadeth – Take No Prisoners

One je majstrštyk. Bohužel pro Metallicu o první světové. Dave „Megaděd“ Mustaine má tedy volné pole působnosti. Co kus z Rust in Peace - to klenot. O kvapíku, který si nedělá iluze o údělu druhoválečného veterána a zajatce prostě nebere, to platí zrovna tak.

7. Linkin Park – The Requiem & The Radiance

„Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů,“ citoval Oppenheimer hindskou Bhagavadgítu. To když prvně viděl účinky atomovky, jíž pomáhal zkonstruovat. Celý výrok je slyšet v pozadí mrazivého úvodníku A Thousand Suns od Linkin Park, které je, jak jinak, o hrozbě jaderné apokalypsy

6. Rush – Manhattan Project

Když dva dělají totéž, není to totéž. Ke svržení atomovky na Hirošimu se kromě drinků v parku vyjádřili ještě kanadští Rush. Jejich progresivně rockové pojetí je možná moc chytré a tolik neburcuje, ale nenechte se mýlit. Je to bomba.

5. Hail of Bullets – Ordered Eastward

Rachocení pásů, nálety kamikaze, dělostřelecké baráže, roje much kroužící nad zavánějícími mrtvolami i arktické mrazy. Běsnění nizozemských deathmetalistů připomínají vše, co se kdy veteráni pokoušeli vytěsnit z paměti. V jejich podání je totiž druhá světová tím, čím opravdu byla. Šíleným masakrem.

4. Slayer – Angel of Death

Otec Jeffa Hannemana se vylodil v Normandii. Klukovi pak věnoval sbírku medailí. Pár jich ukradl mrtvole německého vojáka. Něco takového dítě ovlivní. Hanneman si za Angel of Death vyslechl nejednou, že je nacista. Jeho slova, že „Mengele byl lump, co na tom není jasné?“ nebyla brána v potaz.

3. Motörhead – Bomber

Lemmyho sbírka nacistických memorábilií je pověstná. Bylo otázkou času, kdy se jeho sběratelská vášeň promítne i do muziky. Třebaže si pózováním v esesácké brigadýrce vysloužil obvinění z propagace nacismu, ani on s ním nechtěl mít nic společného.

2. Iron Maiden – The Longest Day

Jestli někdo uděluje lekce heavy metal a dějepisu (a šermu a pilotáže Jumbo Jetu... ), pak jedině Mejdni. Však taky The Longest Day je učebnicový příklad, jak se stupňuje napětí, udržuje tempo a dávkuje patos, aby plná aréna, tedy posluchárna neusnula nudou.

1. Pink Floyd – When the Tigers Broke Free

Jedno z traumat, kterým se Pinky v The Wall opakovaně prochází, je smrt otce. Jako předobraz Rogeru Watersovi posloužil jeho vlastní otec Eric Fletcher, který padl v roce 1944 v bitvě o Anzio. Jeho památku uctil úsporným chorálem When the Tigers Broke Free.