Zůstat svůj a neopakovat se je asi největším úskalím jakékoliv tvůrčí práce. Když jazzmani fúzují, kámen obcuje s cihlou, a všichni v kapele jsou celí žhaví, co z toho vzejde. Když folkař z reklamky neví, co se čtyřmi akordy, zahraje je à la reggae nebo R‘n‘B. A někoho experimenty nebo sbližování se s mainstreamem zanese úplně jinam. Deset nejznámějších případů najdete níže. Preventivně jsem je rozdělil. Jedni na intenzitě přidali, druzí naopak ubrali.

SKUPINA A – MUSÍME UTÁHNOUT

1. Alice In Chains

Než singl Smells Like Teen Spirit zbořil hitparády, budoucí ikony flanelové revoluce jako Pearl Jam nebo REM se vesměs protloukaly undergroundem. Výjimkou z pravidla byli Layne Staley, Jerry Cantrell a spol. V začátcích se pokoušeli uchytit s natupírovaným metalem.

2. Ministry

Duchovní otec industrial metalu se k žánru prokousal přes synthpop, EBM a exponenciálně rostoucí množství inspirativních substancí. Alba With Sympathy a Twitch se ve své době prodávaly bídně. Ani dnes se k nim jejich autor nezná, i když málokdo chápe proč. Potom, co je hipsteři vychválili, si jich cení i ty nejvíc konzervativní metly. Ti největší extrémisté je mají za stejné klasiky jako Psalm 69 (1992) nebo Filth Pig (1996).

3. Neurosis

Co se asi tak stane, když hardcore punk opravdu hodně přibrzdíte? Až tak, že bez nárazů brutálně zboosterovaných kytar by při něm usnul i instruktor transcendentální meditace. Zrodí se Neurosis.

4. Pantera

Alice In Chains v bledě modrém. Než mezi sebe muzikanti přijali krále všech hovad Phila Anselma a citelně zjednodušili kompozice, jejich ukázky hrubé síly vyznívaly dost naprázdno. Texty se opájely ponejvíce silou metalu a účesy taky měli až moc nafoukané, viz desky Metal Magic (1983) nebo I Am The Night (1985). V těch se zádumčivé brutality a temnoty nedořežete ani se skalpelem a s hodinářskými brýlemi na nose.

5. Skrillex

S hardcorem měl co dělat také DJ Sonny John Moore, i když nebyl tak společensky radikální jako původní emocorové kapely z přelomu 80. a 90. let. S From First To Last se mezi lety 2004 až 2007 spíš snažil strefit do noty všem, které život zklamal už v patnácti.

SKUPINA B – MUSÍME POVOLIT

6. Phil Collins & Peter Gabriel

Progerů, kteří před mnoha notami upřednostnili mnohem větší příjmy, by se našlo víc. Jeden Genesis založil, druhý jimi prošel a oba byli jako sólisté na vrcholu zhruba od poloviny 80. let do poloviny devadesátek. Petera Gabriela a jeho dvorního basáka Tonyho Levina má však za zaprodance málokdo. To spíš Collins, kterého k popu popostrčil traumatizující rozvod, slouží jako diagnóza kohokoliv, kdo kdysi býval velký hudebník a teď je nikdo.

7. Daft Punk

Co maskovaní Francouzi hráli deset let předtím, než vydali Homework? Vůbec žádnou elektroniku. Než se propracovali k syntetické taneční muzice, duo Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo si říkalo Darlin. A na vejšce drhli docela obyčejný punk.

8. Goo Goo Dolls

Než je systém pohltil, autoři unylého ploužáku jménem Iris na něj bývali docela vysazení. Sbírka chytlavého rocku A Boy Named Goo (1995), s níž se procpali do rádií, byla totiž až pátá v pořadí. První tři elpíčka obsahují učebnicový hardcore punk.

9. Maroon 5

Do roku 2001 se jmenovali Kara‘s Flowers. Hrají spolu už od střední a než si rádia oblíbila hitovky jako This Love, oblékali flanel a hráli o dost snesitelnější muziku. Lavírovali mezi Pearl Jam a Rage Against The Machine.

10. Gwen Stefani

Že popová diva v 90. letech řádila v rytmu offbeatu, se celkem ví, zvlášť když se No Doubt průběžně připomínají tím, že se obnovují – a zase upadají do kómatu. Ten ostrý kontrast mezi skrz na skrz slizkým R&B a rozpustilým skáčkem ale nepřestává udivovat.

Přeřadili byste někoho? Chybí vám ve výběru nějaký stylový přeběhlík? Buďte vidět v diskuzi pod článkem.