10 smrtících veršů české popové scény

Snaha vytvořit nádherný lyrický obrat, na který by byl pyšný i sám Mácha, Březina nebo Holan, je samozřejmě snahou chvályhodnou. Občas se to ale nepovede a vznikne něco smrtícího.

Zde je přehled deseti smrtících veršů, při jejichž zaznění se otočí v hrobě nejen tito tři velikáni české poezie. Mrkejte.

1. Křídla mít z mýdla… (Krajčo)

Začněme pěkně zostra. Bard české popové scény v tomto verši utekl i těm nejvíce volnomyšlenkářským interpretačním snahám. Mít něco z něčeho nutně nevytvoří krásný lyrický obraz, ani když vezmete nejkýčovitější symbol křídel.

2. My honili jsme mamuti… (Kabát)

Každý samozřejmě nazýváme svou chloubu jinak a přirovnat ji k obrovskému zvířeti v zásadě není nic špatného. O trochu toho zdravého buranství se ale v tomto případě stará tvar slova „mamuti“. Něco jako když řekneme „musíme nakrmit králici“.

3. Z, z, z, z, z, z, zmiz, zum, z, z, zum, zum, z, z… (Orion)

Tohle není fonetický doprovod komiksového příběhu, který má vyjadřovat spánek. Tohle je Orionův nástup v remixu skladby Zmiz (původně Ektor). Ačkoliv je Orion právoplatnou legendou české hip-hopové scény, tohle trochu uteklo. Jen si to dejte.

4. Jeepem si pádí… (Langerová)

…čemuž ještě předchází „a každý z nás do kapsy svý“. Víte, jak poznáte hodně blbou metaforu? Že prostě nefunguje. A tahle rozhodně nefunguje. Funguje dokonce míň než jakýkoliv jeep po tom, co jste ho natřikrát obtočili kolem stromu v třistakilometrové rychlosti.

5. Semafor má barvu jako komunista… (Landa)

Kdo ovšem lítá ve třistakilometrové rychlosti, je lyrický subjekt Landova textu. Až na to, že z místa je rychlejší než v městě. To je jedno. Každopádně přirovnání je to velkolepé.

6. Tak vemem vidle nebo lopaty… (Kabát)

Na českou vesnici se prostřednictvím klasického agrometalu musíme vrátit ještě jednou. Když je někde něco "zavátýho" je otázkou, jak by vám pomohly vidle. To taky můžete vzít židle. Výsledek bude totožný.

7. Žádný pak, přejels mě jak náklaďák… (Bílá)

No… Stejně jako v případě honění mamutů, i erotickým hrátkám se dá říkat ledajak. Každopádně to musel být bourák, který to rozjel minimálně tři sta z místa, a gumu měnil ještě před prvním kolem.

8. My máme rádi víno… (Chinaski)

Morava. Krásná příroda. Krásné dívky. Tradiční zvyky. A na míru psaná reklamní píseň, která všechno bagatelizuje a jejíž popěvek nutí rozbít si flašku Pálavy o hlavu.

9. Zpívám rád a je to na mě doufám znát… (Gott)

A taky se rád vodím s malými holčičkami za ruku. Pop v době bolševismu touhle písní opravdu ťal do vkusu veřejnosti s velkým rozpřáhnutím. Dál už jsou jen kroky Františka Janečka.

10. Bam-bam-bam, bom-bom-bom… (Zagorová)

Nejstarší zástupce našich veršů smrti a druhý zástupce kultury za dob normalismu. Nic proti Morgensternovi a Ernstu Jandlovi, tam měla fonetická báseň jasný smysl. Ale „Hej mistře basu, bam-bam-bom-bom“? U toho se chce člověk regulérně zabít.

Takže si nepouštějte nic sebevražedného a dejte nám vědět, na čem vkusném ve chvílích volna ujíždíte vy. Určitě máte i něco aktuálnějšího...