10 vět, které od bubeníka nikdy neuslyšíte

Bubeníci. Taková specifická sorta muzikantů. Ačkoliv má každý z nich svůj vkus, styl a hudební rukopis, je pár věcí, ve kterých jsou všichni do jednoho stejní. V čem? Třeba v tom, že od nich nikdy neuslyšíte následující výroky. Nikdy. A kdyby náhodou jo, nepatří mezi ty správné bubeníky.

Co že od svých rytmických kolegů nikdy neuslyšíte? Čtěte.

1) Počkej, já ti s tou kytarovou bednou pomůžu. Nepomůže. Má svoje kufry, obaly a pouzdra. A když ho poprosíte, se zlou se potážete.

2) Zkusím to zahrát víc potichu. Nezkusí. Bubeníci mlátí v jednom módu a ztišit je prostě není možné.

3) To své sólo bych měl trochu zkrátit, po dvanácté minutě už začíná nudit. Možnost zakomponovat do koncertního setu jeho sólo vůbec nikdy nenavrhujte! To je voda na jejich kopák.

4) Sorry, v tom přechodu se to trochu rozpadlo. Tak tohle nikdy nepřizná. A pokud ten pocit máte a řeknete mu to, zjistíte, že se to zaručeně nerozpadlo! Měli jste si počítat doby. Určitě jste se zadrhli vy.

5) Dneska hrajeme v malým klubíku? Tak to si vezmu jenom kopák, hi-hatku a virbl. Nevezme. Vezme si dva kotle, tři přechody, sadu činelů a to vše ideálně zavěsí na svoji 2,5 m širokou rampu. To vy si dejte aparáty pod pódium, za pódium vedle pódia nebo třeba nad pódium. Ale souprava se zmenšovat nebude.

6) Když jsem včera trénoval, napadla mě super písnička. Nenapadla. Netrénoval.

7) Pojď mi zahrát, jak by sis ten rytmus představoval. Tak tohle nikdy neřekne. Bubenická stolička je svaté místo a sednout si na ní rovná se sebevraždě. Čestné místo za bicími je zkrátka zapovězené všem zbylým členům kapely.

8) Ladíte kytary? Tak to já zatím nebudu do ničeho mlátit. Tak určitě. Věřte, že bude. Dokonce tak, že budete mít ručičky ladiček až za roh. I těch digitálních.

9) Koupím si menší soupravu, tahle zabírá moc místa v dodávce. Tak na to zapomeňte (viz č. 5). Koupí si leda druhý kopák.

10) Můj syn bude basák. Nebude. Bude bubeník! A v každém zařechtání batolete řechtačkou bude pyšný otec předpovídat slibnou dráhu budoucího hráče.

Na druhou stranu se musí nechat, že to bubeníci nemají jednoduché. Když jsou zpěváci a kytaristi po koncertě už dávno na pivu, oni ještě skládají soupravu. A rozhodně podávají největší fyzické výkony. Nebýt dobrých bubeníků, nebylo by dobré hudby.