Diktafon, zdroj: Pixabay

12 zásad pro přežití rozhovoru s novinářem

Sedm minut grindu za sebou zanechá pořádnou spoušť. Přesto jde o slabý odvar zkázy způsobené obyčejným rozhovorem. Aby vás nepokousal žádný ze zástupců novinářů, jejichž profesní dráhu v některých případech kromě inkoustu lemuje také krev respondentů, čtěte pozorně následující body. Zaměřuji se přitom na specifika rozhovorů vedených diktafonem, přes Skype nebo mailem. Rozhovory naživo před kamerou nebo v rádiu mají ještě trochu jiná pravidla. Těm se budeme věnovat někdy příště.

1. Nejdřív se uklidněte
Euforie, že si vás a spousty vaší dřiny konečně někdo všiml, přejde. Vyžádejte si čas na rozmyšlenou. Rozhovor nikomu dávat nemusíte a v tomhle stavu jste na nejlepší cestě plácnout blbost, která by vás výhledově mohla hodně mrzet.

2. Pokud na rozhovor kývnete, ujistěte se, jestli půjde na web, nebo do tisku
U onlajnu téměř vždy existuje možnost nápravy, u printu po vydání zpravidla už jen „démenti“.

3. Interview probíhá buď korespondenčně nebo osobně
Obojí má pro a proti. Zvažte, která forma vám více vyhovuje, jestli mail, průběžně dopisované otázky v písemném chatu nebo např. v rámci online google dokumentu či video chat.

4. Při korespondenční formě rozhovoru máte odpovědi pod větší kontrolou
Můžete si je v klidu rozmyslet, pro redaktora nebo redaktorku (dále pro zjednodušení uvádím pouze mužský rod) budete ale méně čitelní. Nevidí vaše bezprostřední reakce, mimiku, gesta. Netuší, kdy přestřelil a kdy by naopak měl víc zatlačit, protože postupuje příliš mírně.

5. Písemnému textu obvykle chybí bezprostřednost
S písemným rozhovorem má novinář nejméně práce, obzvlášť pokud pošle rovnou úplnou sadu otázek, ale jeho výstup tím ve výsledku častokrát trpí. Buď otázky a odpovědi nejsou příliš provázané, nebo vám tím dává značný prostor ke stylizaci. Každopádně textu bude chybět bezprostřednost.

6. Ústní pohovor je hazard se vším všudy
Čím větší je riziko, tím větší je ale i možný zisk.


7. Redaktor může na vyžádání dopředu nastínit témata rozhovoru
To ale neznamená, že se jich bude absolutně držet. Řeč se může stočit úplně jiným směrem. A taky může jednoduše kecat.

8. Pokud jste si rozhovor nepředplatili, na autorizaci automaticky nevzniká žádný právní nárok
Zasahovat do textu můžete jen tehdy, pokud s tím dotyčný novinář souhlasí nebo vám to sám nabídne. V Německu se považuje za seriózní dát respondentovi šanci se co nejlépe vyjádřit. V Čechách a USA se na totéž pohlíží jako na profesní selhání.

9. Rozhovor na diktafon nejčastěji trvá od dvaceti do třiceti minut
Víc novinář zpravidla nebude chtít přepisovat. Snažte se tento čas využít na maximum.

10. Výhodou zelenáčů je status „úplné nuly“
Redaktor vás bude chtít hlavně představit, konfrontačně vedený rozhovor padá v úvahu až u „mírně pokročilých“. Rozmyslete si, jak chcete prezentovat příběh své kapely. Učte se od Hanse Landy (viz video). Nenechte se uchlácholit příjemným vystupováním. Zkušenější novinář vás nejdřív uklidní a smyčku utáhne, až když to bude vypadat, že je po všem.

11. Vždy můžete nesouhlasit s tím, jak redaktor nakládá s vašimi slovy
Než se ale budete bít za svá práva a vynucovat si úpravy rozhovoru, zvažte, jestli vám za to stojí například nepřesnost, které si všimne stěží pár známých. Krom toho na otázku GDPR v publicistice stále není jednoznačná odpověď, tudíž na vaše námitky nemusí být brán zřetel.

12. S poctivostí nejdál dojdeš
Konečně k možnému zisku. U rozhovoru face to face pořád platí, že s poctivostí dojdete nejdál. Buďte sami sebou a klidně se chovejte jako chybující lidská bytost z masa a kostí. Výsledkem bude o dost živější a tedy čtivější text, z něhož čtenářky i čtenáři jednoduše nebudou chtít spustit oči a ještě ho rádi nechají kolovat, a o to přece jde především. Novinářkám, novinářům i vám.