15 životních moudrostí Keitha Richardse

Tvář vrásčitá jak stoletá indiánka, nedbalá elegance projevu a ležérní styl hry na kytaru – to je Keith Richards. Tělo a duše Rolling Stones, ale také životem řádně protřelý starý chlap. Tady je pár pozoruhodných moudrostí z jeho života.

1. Co pro lidi vlastně znamená hudba, zůstává jedním z velkých tajemství lidstva.

2. Někteří lidé chtějí hrát na kytaru, jiní hledají zvuk. Já hledal zvuk. Vždycky jsem při hraní na kytaru zjistil, že chci hrát něco, co by se ve skutečnosti mělo hrát na úplně jiný nástroj. Často jsem se pokoušel přehrávat třeba dechy na kytaru.

3. Satisfaction jsem napsal ve spánku. Neměl jsem ani tušení, že jsem to nahrál a vděčím za to jen malém kazeťáku Philips. Ráno jsem se podíval na pásek a zjistil, že je na konci. Tak jsem ho přetočil zpátky, pustil a byla tam Satisfaction. Holá akustická kostra skladby... a k tomu čtyřicet minut mýho chrápání.

4. Otevřené ladění na pět strun mi změnilo život. Horní E se mi stejně akorát pletlo do cesty, tak jsem usoudil, že ho nepotřebuju. Stejně nikdy neladilo a překáželo mi v tom, o co jsem se snažil. Tak jsem ho prostě sundal a kromě kytary pak musel přeladit i prsty a mysl. Pět strun vyčistilo zbytečné smetí.

5. Pět strun, tři tóny, dva prsty a jedna díra do prdele! Víc nepotřebuješ a můžeš hrát! V tom to vězí. Jak s tím naložíš, to už je jiná věc.

6. Já jsem kytarový přeborník, ale nikdy jsem se nepřihlásil do soutěže. Zapomněl jsem vyplnit přihlášku.

7. Muziku nezastavíš. To je ta nejpodvratnější věc ze všech. Můžeš postavit zeď, abys lidi zarazil, ale muzika se stejně dostane přes ni. Nakonec i železnou oponu zbořil rock 'n' roll a džíny. Nebyly to žádné jaderné zbraně, zastrašování a všechny tyhle kecy. Tu zeď, člověče, rozdrobila prachobyčejná muzika.

8. Já vymýšlím písničky tak, že si sednu, přehraju pětadvacet krásných písniček od jiných lidí a doufám, že z toho nakonec vypadne jedna moje.

9. Rock 'n' roll v notách na papíře vypadá velmi jednoduše, jenomže je v něm obrovská různorodost a tou nejdůležitější je čas a frázování. Je to instinkt, fakt za tím není žádná důmyslná strategie, neřídí to žádný geniální mozek. A v tom to je!

10. Umění je ta poslední věc, o kterou se při psaní písniček starám. Myslím, že na tom vůbec nezáleží. Když tomu chcete říkat umění, prima, říkejte tomu jak je libo. Pro mě je ale umění - art - jenom zkratka pro Artura.

11. Na opravdu velkých stadionech nikdy nevíte, jaký zvuk vám nakonec vyjde. Tak se spoléháme na Boha, který se tak či onak každý večer ke kapele přidává. Někdy je hodný a jindy pošle vítr ze špatného směru. To pak získají ten nejlepší zvuk Stones lidé třeba o tři kilometry dál, kde ho vůbec nechtějí.

12. Groupies pro nás byly jako rodina, nebyla v tom žádná žárlivost ani majetnickost. Volně provázaná síť. Ty holky vás prostě jenom předaly nejbližším kamarádkám na trase turné a ony se o vás postaraly jako ošetřovatelky, jako sestry Červeného kříže. Vypraly vám oblečení, vykoupaly vás a tak. A vy jste si jen říkali: Proč to proboha dělá pro nějakýho kytaristu? Takových jsou nás přece miliony.

13. V roce 1973 určil New Musical Express deset rockových hvězd, kterým nejvíc hrozí úmrtí, a já byl na prvním místě. Deset let jsem byl na tom seznamu jedničkou. Byl to jediný žebříček, kde jsem tak dlouho obsazoval první místo a byl jsem na to i trochu hrdý. Zklamalo mě, když jsem se začal propadat a nakonec klesl až na deváté místo.

14. Když se vám něco rozbilo na kytaře za starejch časů, jednoduše jste se sebrali, odešli z pódia a ostatní hráli dál, než si to vyřešíte. Dneska vládne film, video, všude kamery, všechno pod drobnohledem. Takže technik musí být připraven nejen vyměnit prasklou strunu, ale musí mít připravenou jinou kytaru se stejným laděním a zvukem a hodit vám ji během deseti vteřin na krk.

15. Mám neuvěřitelný imunitní systém. Vyléčil jsem se z těžké hepatitidy C, aniž bych se obtěžoval s ní něco dělat. Jsem vzácný příklad.

Zpěvák irské kapely U2 Bono Vox kdysi o Keithovi prohlásil: "K rock 'n' rollu vede spousta vedlejších a zadních uliček a mnozí se v nich občas ztratí, Keith je ale skoro pořád na hlavní. Pořád je zamilovaný do muziky. Sláva a miliony s ním nic moc nedělají. Když spustí na kytaru, zmizí mu z obličeje všechny vrásky." A jak to máte s Keithem vy?

Chybí vám v našem výčtu ten váš oblíbený Richardsův výrok? Podělte se o něj s námi v komentářích.