3 jednoduché kroky, jak se dokopat k posunu v hudbě

Víte, že máte volný večer nebo sobotní odpoledne. A už dávno se v hudbě chcete někam posunout. Jít na hodinu zpěvu, naučit se nové sólo na kytaru nebo dokonce zkusit nový hudební nástroj. Nicméně si na to nikdy nenajdete čas, protože se najde tisíc důležitých věcí, které vám v tom „brání“. Pak jste pozvaní někam hrát, a až na podiu vám dojde, že jste se opravdu za ten poslední půl rok nikam neposunuli a svůj oblíbený song hrajete tak, že s tím nemůžete být spokojení. Takže co uděláte s příštím volným večerem? Správně, půjdete do hospody jako vždycky. V následujících odstavcích stručně shrnuji, co jsem už v životě zkusila, abych „přemohla“ nesoustředěnost a prokrastinaci. Jsou to techniky známé celému světu, doporučované v mnoha populárních příručkách, ale ne každá z nich bude blízká zrovna vám. Nezbývá než zatnout zuby a zkusit, co na vás zafunguje. Nebo také nechat všechno při starém.

1. Co chci?

Důležitá otázka číslo jedna. Kam se chci posunout? Chci být příště na pódiu jistější? Chci mít dobrý pocit, že jsem se naučila něco nového? Chci prostě sbalit tu kočku odvedle, která onehdy zmínila, že nejvíc ji dostávají přesně zahrané akordy k Nothing Else Matters? Chci na příštím koncertu zabrnkat pár akordů kromě kytary i na jiný nástroj, protože hrát v kuse 25 let na španělku začíná být trochu nuda? Jestli se chcete opravdu posunout (a, přiznejme si, někomu je milejší o tom jen mluvit), je nutné vyjasnit si, kam chcete směřovat. Krystalicky čistě.

2. Proč to chci?

Ačkoli je tato otázka na druhém místě, je naprosto zásadní. Pokud nevíte, kam přesně byste se chtěli v hudbě posunout, vyjasněte si aspoň, co vás táhne dál. Proč byste se vůbec měli zlepšovat? Co konkrétního vám přinese, když budete umět o pět akordů víc? Nebo když se naučíte novou techniku? Budete se vám pak lépe hrát? Budete konečně moct zahrát i ty songy, na které jste si dřív netroufli? Budete šťastní, když na videu ze živáku vás hlas bude znít příjemně a silně? Mít jasno v tom, proč to chcete, je stěžejní. Bude to vaše alfa a omega, až se příště budete rozhodovat mezi hospodou, Netflixem a YouTube tutoriálem zaměřeným na progres v hraní. A, věřte mi, jak se párkrát překonáte a místo zevlingu napnete síly k učení a změně, budete se cítit jako král světa.

3. Nemám na to kdy? Musím dělat malé kroky.

Máte tři děti, dvě manželky, přítele co žárlí na vaši kapelu, takže logicky vrčí, i když zkoušíte jen sami doma (true story), děláte dvanáctky a navíc ještě chodíte na pilates. V tom případě se vraťte k předchozím dvěma otázkám. Co chci a proč? Možná se posouvat ve své podstatě vůbec nechcete, a proto nemá smysl cítit se blbě kvůli tomu, že stojíte na místě. Ale pokud zjistíte, že byste přece jen nějaký ten posun chtěli, naplánujte si ho na části. Naučit se za hodinu jeden cover je naprosto reálné. Ale naučit se hrát na nový nástroj za pár týdnů tak, že s tím budete moct ven, reálné není. Pokud se neučíte na ozvučná dřívka nebo tamburínu. V tomto případě je smysluplné rozdělit si velký cíl na několik malých kroků. Úkolů, které si zadáte do kalendáře tam, kde máte opravdu šanci je splnit. Dvacet minut párkrát do týdne, které zasvětíte tomu, že se opravdu poctivě rozezpíváte, nikoho z vašeho okolí nezabije – a na příštím koncertě budete zpívat daleko snadněji a s lepším pocitem. Pokud jste celý život hráli na kytaru a chcete se naučit na piano, připravte se na dlouhodobý a bolestný proces, který vás ovšem nekonečně odmění. Není to jen o hloučku fanynek, který se po prvním Bugatti Stepu ztrojnásobí. Pokud se po malých splněných úkolech cítíte jako král, po velkých splněných výzvách už budete nepřemožitelní.

Abyste se dostali na srovnatelnou úroveň s Tomášem J. Holým, chvíli to potrvá...

Takže, v rychlosti a součtu:

Co přesně chcete? Proč to chcete? Co vám to přinese? Jaké drobné a reálné kroky můžete udělat už dnes, abyste toho dosáhli? Z desítek různých technik jsou to právě tyto tři otázky, které vás spolehlivě nasměrují. Mně osobně nejvíc pomohlo stručně si napsat, čeho chci za týden dosáhnout a a do jakých drobných úkolů si to rozložím. Nejenže jsem stihla dokončit velké množství věcí, které mi dávaly smysl, ale když jsem si po několika týdnech přečetla, co všechno jsem za tu dobu zvládla, cítila jsem se jako vládce světů i podsvětí. A to je pocit, který bych vám fakt přála.

Tento text vyšel u příležitosti letošních 10. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za úspěšnými články celé dekády. Poprvé byl zveřejněn 13. července 2018.