3 možné scénáře budoucnosti hudby

Jak se říká, pokrok nezastavíš a rozhodně to platí i pro náš hudební svět. Také máte pocit, že se řítíme po dálnici a nefungují nám brzdy? Algoritmy, pluginy, DAW, umělá inteligence a hlavně streamingové služby společně se sociálními sítěmi pořádně zamávaly naším vnímáním toho, co v roce 2022 znamená být hudebníkem. Nemluvě o C-19... ale to už je zase jiná kapitola. I bez křišťálové věštecké koule ale můžeme předpovědět (minimálně) tři různé verze, kam se v dalších letech bude hudební svět ubírat.

1. Black Mirror aneb temná globální vize 

Přiznám se, miluji seriál Black Mirror, ale musel jsem ho přestat sledovat. Důvod? Jeho šílené vize blízké budoucnosti se začaly stávat naší realitou. Místo kýženého odpočinku a přepnutí mozku do světa apokalyptického sci-fi, kdy v teple domova a se sklenkou červeného v ruce víte, že to, co sledujete, je prostě fikce a zábavná fantazie tvůrců uměleckého díla, najednou koukáte na brutální surrealistický dokument, který dost přesně popisuje, co se za pár let stane. A místo relaxu máte spíše splín, takže v zoufalství přepínáte na Disneyho s nadějí, že vás uklidní nová série Star Wars spin-offs nebo další mega-super-hyper Marvel.

Vývoj hudebního světa ve stylu Black Mirror může vypadat následovně: Hudební průmysl je kompletně ovládaný vysoce výkonnými a adaptabilními AI technologiemi, které produkují hudbu přesně podle požadavků zákazníků. Chcete skladby ve stylu The Beatles nebo Billie Eilish? Není problém, AI dokáže zpracovat veškeré detaily hudebního katalogu daných umělců a vyprodukovat vysoce kvalitní skladbu nebo album přesně v jejich duchu.

Koncerty a akce probíhají ve virtuálním světě, kde je vše propojené se sociálními médii. Meta a Spotify prodávají vstupenky na virtuální festivaly a mega párty. Kluby, zkušebny a nahrávací studia jsou považovány za historii a ta místa, která přežila, slouží jako muzea podporovaná z fondů globálního ministerstva pro kulturu. Hudebníci jsou nahrazeni avatary ve virtuálním světě nebo identickými humanoidními roboty ve stylu Blade Runnera, kteří jsou k nerozeznání od reálných lidí.

Korporace, které hudebníky vlastní, tak mohou najednou pořádat tisíce akcí ve stejný čas a zvýšit profit. Publikum může akci nejen komentovat, ale také přímo měnit její průběh podle své nálady nebo vstupovat do děje, takže jeden koncert může mít různé playlisty v závislosti v jaké virtuální zóně se odehrává.

Hudba vytvořená v minulosti je kompletně licencována a vlastněna globální investorskou společností. Není možné si zahrát Nirvanu bez toho, aniž by se vám na vašem společenském kreditu (jednotný digitální účet občana globálního státu s veškerými daty o jeho existenci, čili bankovním účtem, zdravotní kartou, kriminálním rejstříkem, dosaženým vzděláním, pracovním CV a všemi ostatními záznamy od jeho narození) automaticky neodečetla příslušná suma za copyright.

Reálné hudební nástroje se přestaly vyrábět, existují pouze ve sběratelských sbírkách nebo muzeích. Hraje se na virtuální ekvivalenty nebo zcela nové nástroje, které disponují nekonečnou škálou samplů a zvuků. Nová generace čipů implantovaných pod kůži propojuje váš mozek s daty ve virtuálním cloudu.

Monetizace hudby přestává existovat, hudba se stává komunikačním prostředkem a může ji produkovat kdokoliv v profesionální kvalitě skrze velmi jednoduché aplikace. Jako když editujete v Malování, ale výsledek vypadá jako práce zkušeného designera s Photoshopem. Hraní na reálné hudební nástroje a živé koncerty jsou buď vyhrazené pro extrémně bohaté, nebo se pořádají nelegálně, v odbojovém prostředí lidí, kteří nejsou evidováni v globálním kreditovém systému.

2. Vesničko má středisková aneb lokální idealistická vize

Hudební svět se stává chráněnou zónou, místem, kde se můžete skrýt a naplnit si potřeby duše, kde uniknete agresivnímu diktátu technologií, které ovládají společnost. Přichází nová alternativní hnutí, kdy se hudebníci vrací k minulosti a mladá generace se opět věnuje archaickým činnostem, jako je cvičení na nástroje, psaní not v ruce nebo psaní textů. AI, algoritmy, pluginy a veškeré digitální vymoženosti jsou chápány jako zdroje pokleslé umělecké kvality a jsou vyhrazené pouze pro komerční použití hudby.

Zásadním pro hudebníka roku 2050 je autenticita a schopnost kvalitní interpretace vlastní skladby naživo před publikem. Nahrávání hudby je vzácné, hudba je preferována jako prožitek okamžiku. Dochází k lokalizaci a diverzifikaci hudební kultury. Čím jste originálnější, tím spíše vaše hudba dokáže zaujmout.

Hudba je brána jako společenská záležitost, která slouží k propojení různých skupin lidí, jako davová psychoterapie, jeden z posledních svobodných ostrovů lidství, kde nevládnou čísla, procenta, grafy, efektivita a zisk. Hustá síť klubů, koncertních sálů a nahrávacích studií je chloubou každého města a také častým turistickým cílem v jinak unifikovaných betonovo-skleněných komplexech s téměř identickými hlavními ulicemi, které jsou ovládány několika globálními značkami. Hudba zůstává živou a nepředvídatelnou entitou, kde vládne lidská duše a upřímnost.

3. Třetí vize aneb vše dohromady

Výše popsané scénáře byly pomyslnými výlety do extrémnějších možností vývoje – ať již do temnoty světa ovládaného AI a roboty, nebo do světa vysněného hippie kulturou 60. let. Třetí varianta se mi zdá nejpravděpodobnější, ale asi všichni víme, že předpovídat budoucnost je stejně nejistý job jako psát hity. Nikdy nevíte, kam se situace nakonec vyvine, nicméně to nebrání skutečnosti, že po bitvě se vždy najde mnoho generálů, kteří analyzují a vysvětlují, proč se daná věc prostě musela nevyhnutelně stát.

Budoucnost hudby rozhodně zahrnuje technologie. A to ve všech ohledech hudebního průmyslu – v produkci, v kreativním procesu, v interpretaci, distribuci a monetizaci. Velkou otázkou je, do jaké míry je invaze technologického pokroku přínosem pro kvalitu hudebního prožitku. Někdy prostě stačí vidět kluka s kytarou na ulici a dá vám to větší zážitek než produkčně dokonalá show s hologramy, lasery a ohňostrojem.

To samé se týká produkčních a interpretačních technik hudby. Do jaké míry potřebujeme mít vše zprocesované do dokonalosti, kdy není jediná nota v nahrávce ponechána bez zásahu pluginu či samplu.

Velkou otázkou zůstává monetizace hudby, kdy hudební svět kopíruje ostatní průmyslová odvětví, kde vládne pár velkých hráčů na úkor ohromného množství menších producentů. Majitel Spotify chce kupovat fotbalové kluby nebo investovat do zbraní, místo aby podpořil výstavbu hudebních klubů, škol a institucí. Paradoxně, technologie a globální instantní komunikace skrze sociální sítě způsobily unifikaci masové kultury. Vše začalo tak trochu smrdět korporátem – nemáte ten pocit? 

Hudba bude potřebovat novou generaci hudebníků. Lidí, kteří budou hrát na nástroje a zpívat, kteří opět propadnou kouzlu rock'n'rollu, klasické hudby, jazzu nebo budou produkovat beaty a experimentovat s elektronikou. Na způsobu kreativního procesu nezáleží, to podstatné je udržet rozmanitost, moment překvapení a hlavně ono jemné předivo, které v hudebním světě existuje.

To je moje jediná obava z budoucnosti. Abychom nepřišli o to, co dnes považujeme za samozřejmost – zajít na koncert oblíbené kapely, zahrát si s kamarády ve zkušebně, udělat si nahrávku v profi studiu či zajít na lekci baskytary k oblíbenému učiteli.

A jak vidíte budoucnost hudby vy? Napište nám do komentářů.