3 rady, jak (ne)odehrát koncert, když padají trakaře

1. Počasí přeje připraveným

Pravidlo preventivního paraplete velí, že pokud si s sebou vezmete deštník, je velice pravděpodobné, že pršet vůbec nebude, ačkoli to meteoradar jistojistě sliboval. Podobně se vyplatí podniknout preventivní kroky v případě hudebního vystoupení: vždycky mějte s pořadateli domluvenou zastřešenou, bezpečnou stage s pevným pódiem, případně komfortní „mokrou variantu“ koncertu ve vnitřních prostorách. Často si tak zajistíte slunce nejen v duši, ale i nad hlavou. Pro zkušené hudební harcovníky je tohle pravidlo jen „nošením sov do Athén“, ale i tak neškodí si jej připomenout.

Není totiž moc fajn zjistit až po příjezdu na místo, že chatrný party stan vztyčený nad rozvrzaným pódiem (nebo ještě lépe přímo na trávnatém plácku) drží pohromadě jen díky soustavě provázků, zábradlí z dětské postýlky, několika násadám od košťat a zemské gravitaci. Pozorovat během hraní, jak mezi vašimi prsty dopadají na klávesy první dešťové kapky prosakující plachtovinou, a lámat si hlavu, jestli bude pro okolí příliš „zagorkovské“ přerušit produkci, hodit přes nástroj kabát a běžet s ním do bezpečí, to vyžaduje poněkud multitaskingové schopnosti. Kromě toho to nepřidá na kvalitě vašemu hudebnímu výkonu, který v té průtrži stejně nikdo z rozuteklého publika pořádně nevnímá.

2. Move it! aneb kontakty nad zlato

Jste zrovna na cestě na domluvený koncert, když tu zazvoní telefon a zkroušený pořadatel vám oznámí, že celá akce se ruší, protože v zastřešení nad stagí se právě TEĎ udělala díra jak vrata, kterou už do ohlášené průtrže mračen nestihnou zalátat. Nebo vám zkrátka zruší domluvený gig v den konání s odůvodněním, že v takovém strašném počasí (na které meteoradar upozorňuje přece teprve týden předem...) žádní lidi na open air akci nepřijdou („Podmínky storna akce ze strany pořadatele ve smlouvě máte? A mohla bych je vidět?“).

Co teď? Dodávka s muzikanty i nástrojovkou na cestě, čas v rodinném rozvrhu všech zúčastněných pracně vydobytý, energie na koncert ve vaší hlavě nakumulovaná, účast publika buď přislíbená, nebo dokonce předprodejem zajištěná... Bojujte! Byla by přece škoda místo hraní strávit večer někde u piva lkaním, jaký to mohl být skvělý koncert, kdyby... Obvolejte kluby a prostory v okolí vašeho dnešního místa činu, kde by vás případně mohli uhostit. Za tímhle účelem si střádejte síť kontaktů, bude se vám to hodit.

Je jisté, že ve velkých městech a mimo koncertně exponované dny máte větší šanci, že se vám koncert podaří přesunout do regulérního klubu, kde zrovna nemají program a budou mít minimálně radost, že se jim zvýší výtoč a tržba na baru, případně jim dáte nějaký peníz. I taková místní sokolovna, zatuchlý sál obecní hospody nebo prázdná hala nedaleké minitovárny (true story, opravdu) je ale lepší než zrušený koncert – ideálně pokud původní pořadatel bude chtít přiložit ruku k dílu, dovalí zvuk (nemáte-li vlastní) a třeba i občerstvení pro diváky. Info o změně místa konání ještě stihnete oznámit svým fans přes sociální sítě – pokud jsou to věrní příznivci, ještě vaše pohotové řešení ocení.

3. Nic nelámat přes koleno

Při plánování i během open air hraní se může stát ledacos a někdy za to nikdo ze zúčastněných ani nemůže. Solidní pořadatel se každopádně snaží zajistit technický komfort a bezpečnost a v případě potíží raději koncert pokud možno s předstihem zruší a nabídne vám náhradní termín. Ideálně bude mít tyto situace také ošetřeny ve smlouvě, aby všichni předem věděli, jaká jsou pravidla (já vím, utopie...).

Ovšem tvrdili vám, že máte přijet za každého počasí, že jsou na všechno připraveni – ale na místě to pak vypadá, že vám ten jejich provizorní přístřešek spadne na hlavu dřív, než vůbec začne pršet? Následně selhaly všechny vaše statečné pokusy o přesun do náhradních prostor? Pak je načase říct: ne, díky. Mějte s ostatními v kapele pro tyto situace jasně domluvená pravidla, abyste byli jako tým konzistentní a nedohadovali se ještě během samotného koncertu, jestli je to ok a pokračujete v programu, nebo už padají trakaře a je čas zdrhat.

Máte-li své nástroje i sami sebe v úctě, pak na pochybných, technicky nezajištěných „pódiích“ v případě hrozícího deště svůj gear ani nevytahujte z futrálu – možná přijdete o honorář, možná si vyslechnete tunu keců o tom, jaké jste primadony. Za zničené nástroje nebo rovnou elektrošok do těla ale žádné punkové zpívání v dešti nestojí.

A co vy? Hrajete, i když se kolem čerti žení, nebo jste raději opatrní? Napište nám do komentářů!