3+2 rady kytaristům a synťákofilům od Alexe Hutchingse

Doma je Alex Hutchings všude, kde se to týká kytarových syntezátorů, zvláště od firmy Roland. Některé z nich, mj. Roland GR-55 a Boss SY-300, představil i na Music Festiwallu v Modřanech. Při osobním setkání působil jako velice příjemný člověk. Vytáhnul jsem z něho dva tipy ohledně kytarových synťáků a tři rady speciálně pro kytaristy. Těmi začnu.

1. Buď osobnost

Překvapilo mě, že Alex nikdy nehledal hraní v kapele. Má svoje skladby, svoji muziku a baví ho ji hrát s různými lidmi – třeba jako na Festiwallu s českou kapelou. Tomu skladby přizpůsobuje tak, aby každý měl volnost se vyjádřit. Když jsem se zeptal, jak si spoluhráče vybírá, odpověděl: „Je to stejné, jako jinde v životě. Musí se jednat o zajímavou osobnost, která svým nástrojem dokáže vyjádřit něco unikátního, má vlastní rukopis a nabízí něco jedinečného.“

2. Buď všehravec

Co kytarista musí umět, aby se mohl muzikou živit? Podle Alexe je to umění střídat různé styly. Jistě, každý má svoje preference, ale znát alespoň trochu z většiny svazků kytarového slovníku (rock, funk, jazz, metal....) z vás učiní žádaného parťáka.

3. Nebuď morous

Za nejdůležitější Alex považuje to, aby vás muzika bavila. Když to říkal, ihned dodal, že je to klišé, ale prostě je to tak. A musí vás alespoň trochu bavit všechno – cvičení, nahrávání i hraní. „Chcete přeci muzikou bavit svoje spoluhráče a posluchače, ne? A to moc nejde, když s očima zabořenýma do hmatníku předvádíte dřinu jak ve fitku,“ radí Alex.

A teď ty dvě synthové inspirace, i s mým alespoň provizorním modřanským videem.

1. Roland GR-55

Dnes již klasika GR-55 opravdu zdařile napodobuje různé zvuky, a to včetně (dlouho jsem v tomto trpěl předsudky) překvapivě dobré simulace aparátů. Kytara s Roland-ready snímačem (jako Fender ve videu), MIDI kabel a rovnou do PA pak může mít moc dobrý zvuk.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že než být odsouzen ke hraní na průměrný aparát (backline třeba), je lepší mít s sebou tohle jako zálohu. Pokud někdo holíte, řeší GR-55 tyto situace perfektně. Dokonce je možné jedním šlápnutím kytaru podladit, případně si nastavit alternativní ladění pro každou strunu.

To je však jen základ GR-55. Dále má právě řadu synth zvuků, takže cesta buď k imitaci kláves (velmi zdařilé hammondky, žel nemá můj oblíbený Fender Rhodes) či klavíru a celé řady dalších nástrojů je otevřená.

Přiznám se, že naživo používám spíše nové synthové zvuky, které nemají nic napodobovat, anebo simulace akustických kytar (nylon, kov), ale doma ke skládání jsou pro představivost tyhle nápodoby parádní!

Alex a RG-55

2. Boss SY-300

SY-300 je trochu jiný synth. Má tu výhodu, že k němu nepotřebujete MIDI kabel, stačí jack-jack. Mimo tohoto podstatného technického rozdílu, který každému bez nutnosti instalovat speciální snímač otevírá zcela novou paletu zvuků, je v obou synťácích dle mého názoru (mám GR-55) rozdíl také v užití.

U SY-300 tedy jednoznačně převažuje možnost tvorby nových, vlastních zvuků. A uznejte sami, Alex jich pár zajímavých předvedl.

Alex a SY-300

Ať už svou inspiraci hledáte kdekoliv, tyhle dva nástroje vám mohou otevřít hudební fantazii. Protože to je pro mne to nejzajímavější. Téměř nemáte omezení, jen ve vlastní hlavě… a rukou. Tak přeju ladnou plavbu hmatníkem!