5 hitů z klasiky, které jsou v popu jako doma #1

1. Johannes Pachelbel: Canon in D

V posledním díle Baskytarové posilovny byl hlavním tématem slavný Pachelbelův Kánon D dur. Že jste jméno „Pachelbel“ předtím v životě neslyšeli, zato onen sled akordů D, A, H, F#, G, D, G, A je vám nějak hodně povědomý? Aby ne, tahle akordická progrese totiž už v populární kultuře natolik zdomácněla, že si ji „půjčují“ muzikanti napříč žánry. Najdete ji u Go West (Written by Village People) od Pet Shop Boys, použili ji také Coolio v C U When U Get There či Green Day v Basket Case a rytmicky lehce pozměněná posloužila i jako základ sovětské hymny.

2. J. S. Bach: Toccata a fuga d moll

„Ta-da-dááááá… Ta-da-da-da dáááá dáááááááááá…“ Snadněji lze ve slabikách vyjádřit snad už jen památné „Tu-du-dum-tum“ coby citoslovce špatné odpovědi v soutěži Riskuj! nebo osudové „Ha-ha-ha-háááá“ ze stejnojmenné Beethovenovy Symfonie č. 5 c moll, op. 65 (1. věta). Úvodní téma Toccaty a fugy d moll (BWV 565) Johanna Sebastiana Bacha je zkrátka notoricky známé a leckomu při něm naskakuje husí kůže. Fragmenty z této varhanní skladby se pak vynořují v populární kultuře někdy i na nečekaných místech – třeba u eurodanceových 2 Unlimited (song The Real Thing z roku 1994) nebo u Eddieho Van Halena (kytarové sólo v Eruption).

3. J. S. Bach: Air

O kouzlu sestupného basu by mohli vyprávět muzikanti od Zeppelinů přes Queeny až po Alicii Keys. Je to kýč, ale krásnej. Konkrétně úvodní akordickou progresi s majestátně kráčivým sestupným basem z Bachovy skladby Air z Orchestrální suity č. 3 D dur (BWV 1068) najdeme třeba u písně A White Shade of Pale od Procol Harum (znáte tu scénu z Pirátů na vlnách, kdy se loď i s celou posádkou pirátského hudebního rádia potápí? Sestupný bas… potápění… víte jak, prostě doják!) nebo zcela nepokrytě u devadesátkového hitu Everything’s Gonna Be Alright od Sweetbox.

4. L. van Beethoven: „Měsíční“ sonáta

Beatles se klasikou inspirovali často, speciálně J. S. Bachem – tak třeba sólo pro piccolo trubku v Penny Lane je melodie z Bachova Braniborského koncertu č. 2  (BWV 1047) a v závěru All You Need Is Love zazní citace z jeho Dvouhlasé invence č. 8 F dur (BWV 779). Brouci ale nepohrdli ani strejdou Beethovenem – prý za to zase může Yoko Ono, kterou Lennon slyšel hrát Měsíční sonátu (Klavírní sonáta č. 14 cis moll, op. 27 č. 2) a líbila se mu úvodní harmonie. Každopádně úvod písně Because je touhle klavírní hitovkou jasně inspirován. Do úvodu svého debutového alba Songs In A Minor zařadila začátek „Sonáty měsíčního svitu“ i Alicia Keys (Piano & I) a coby sampl se skladba v různých rytmizacích často objevuje v hip hopu nebo R’n'B (například ve skladbě Somedays od Neneh Cherry).

5. L. van Beethoven: „Pro Elišku“

Efektní miniskladba, kterou „Ludwig van“ zkomponoval v roce 1810 (a muzikologové se dodnes přou, pro kterou dámu byl kus doopravdy určen), dodnes budí vášně. Ne nadarmo mají v pražském Skautském institutu u piana tuhle cedulku:

Podobnou zkušenost s nesnesitelně (leč romanticky) se opakujícím hudebním motivem měl nejspíš i Ivan Hlas, který si onen úvodní „nejrychlejší trylek pro violisty“ vypůjčil do své písně Pro Elišku. A jako motiv dětského snu využil eliščí melodii i Nas v self-empowerment songu I Can.

Mimochodem, skladbu objevil až roku 1865 německý badatel Ludwig Nohl (to už byl Mr LvB osmatřicet let pod drnem). Tak ještě že ty vědce máme, co bychom si jinak u toho klavíru počali!

Zdá se vám, že jsme se až podezřele zaměřili jen na Bacha s Beethovenem? Holt pánové uměli napsat nesmrtelné hity. V některém z příštích dílů si můžeme ukázat, že Bridget Jonesová v pyžamu a s lahví vína ve skutečnosti plakala u Rachmaninova prekabátěného v All By Myself nebo jak se Radiohead zapletli s jedním klavírním preludiem od Chopina. Další tipy na klasiku využitou v populární kultuře nám pište do komentářů!