5 legend a jejich recept na dlouhověkost kapely

Také si občas kladete otázku, jak je možné, že některé kapely mají život takřka jepičí, jiné mění své členy jak na běžícím pásu a další to táhnou v jedné sestavě i několik desítek let? Je klíčem k takové výdrži pouhé kamarádství, prachy, umělecké pouto, nebo něco docela jiného?

Univerzální návod, jak dosáhnout toho, aby vám to v jakémkoliv mezilidském vztahu klapalo dlouhé roky, vám nikdo nedá. Někdy to prostě vyjde, někdy ne. Avšak dosáhnout alespoň určitého souladu v soužití kapely, čítající zpravidla od tří do šesti, ale někdy i více členů, je přeci jen ještě o něčem trochu jiném. Podívejme se na pětici známých a úspěšných kapel a v jejich vyjádření na dané téma zkusme nalézt alespoň některé odpovědi na otázky dlouholetého soužití několika lidí, kteří ačkoliv mohou být často komplikovaní, egoističtí či naopak stojící skromně v pozadí, dokáží spolu fungovat po dlouhá desetiletí.

1. ZZ TOP - 47 let v nezměněné sestavě

Tahle kapela ví o dlouholetém soužití své. Vždyť jim chybí jen pouhé tři roky do "zlaté svatby". Kytarista Billy Gibbons, baskytarista Dusty Hill a bubeník Frank Beard – tři jména, která se od roku 1969 nemění, stejně jako se nemění řízný jižanský bluesrock této texaské legendy. A co nám tedy mohou oni sami prozradit za recept, jak vydržet pohromadě po tolik let, tolik turné, tolik nahrávacích frekvencí?

Zde je vysvětlení od samotného Billy Gibbonse: "Nejprve se spolu musíte dostat do psychické shody. V našem případě jsem se hned první den, kdy jsme spolu hráli, cítil dobře. Došlo k jisté telepatii a vyvinul se mezi námi jakýsi šestý smysl. Vše přicházelo tak nějak přirozeně a vzájemně nás to inspirovalo. Rozšiřovaly se naše hudební horizonty, mluvili jsme stejnou řečí a vždy jsme si dávali navzájem prostor. Když spolu pracujeme na nových věcech, je to vždy neskutečně pozitivní a zároveň upřímný proces... žádné třecí plochy. Občas slýchám názor, že je to tím, že jsme jen tři, ale věřte, že počet členů s tím nemá vůbec co dělat. Jsme na cestách 250 dní v roce, pracujeme 365 dní v roce, na scéně žijeme a slavíme stále nová a nová výročí. Dusty a Frank jsou mí báječní a nebojácní compadres. Při koncertě jeden nikdy neví, co toho druhého napadne a občas to může být trochu problém, ale i to je v pohodě. Milujeme hraní a necháváme průchod naší tvořivosti. A to je ta hlavní věc – hudba je naše vášeň. A tomu, co děláme, všichni ze srdce věříme. Nejsem si jistý, co to ve skutečnosti je, jestli to nějak souvisí s chemií a nějakými elektrony či protony, ale pokaždé se těšíme, až budeme zase pohromadě a budeme zase pracovat ve studiu či vyjedeme na turné. To je přece báječné, nemyslíte?"

Zdá se tedy, že v případě ZZ Top je to opravdové přátelství, co kapelu drží již tolik let pohromadě a žene ji stále dál.

2. RUSH - 42 let v nezměněné sestavě

Ačkoliv počátky této kanadské trojice se datují již do roku 1968, do roku 1974 procházela kapela určitými obměnami sestavy. Pak se však ustálila na obsazení Alex Lifeson - kytara, Geddy Lee - baskytara, zpěv a Neil Peart – bicí, perkuse a toto spojení se ukázalo jako to pravé. V této sestavě kapela dosáhla (a stále ještě dosahuje) největších úspěchů a při pohledu na pódium se zdá, že mezi jednotlivými členy to funguje nejen po stránce hudební, ale i lidské. Co za tím vězí v tomto případě?

Geddy Lee k tomu říká: "Hlavní důvod, proč jsme i po tolika letech stále kámoši, je ten, že máme pozoruhodně stejný hudební vkus, všichni jsme stejně ambiciózní a máme zdravý smysl pro humor. Nejsme žádný rockový hvězdy. Jistě, každý máme své výstřelky – Neil miluje drahá sportovní auta, Alex je pyšný na svou sbírku všeho, co se týká marihuany (smích) a já jsem tak nějak hrdý na svou kolekci vín. Je to náš způsob, jak být sám sebou, ale vděčíme za to společnému úspěchu a jsme za to vděční. Stojíme prostě nohama na zemi. Je opravdové štěstí najít takové partnery, založit s nimi kapelu a tvořit hudbu. Když jsme s Alexem kapelu zakládali, vůbec jsme nevěděli co děláme, jen jsme chtěli být úspěšní jako každá jiná garážová kapela. A to že v tom pokračujeme už přes čtyřicet let je mimo jiné způsobeno i uměním přizpůsobit se v pravý čas jeden druhému…"

I v tomto případě se zdá, že dlouholetost kapely je způsobena kamarádskými vztahy, ale také uměním se přizpůsobit, když je třeba.

3. U2 - 38 let v nezměněné sestavě

Skupina U2 také sice oficiálně spatřila světlo světa o dva roky dříve, než se v roce 1978 sešla současná sestava, nicméně teprve ta se ukázala pro kapelu jako ta pravá a táhne to spolu do dnešních dnů. I když období své největší slávy má už asi tahle parta za sebou, jejich koncerty jsou stále velkým lákadlem a podívanou a nová alba jsou také jejich věrnými příznivci dobře přijímána a vždy i netrpělivě očekávána. A kapela zdá se nemá problém ani s fanoušky, ani mezi sebou.

Mluví Bono Vox: "No, rock 'n' rollový kapely jsou jako pouliční gangy, ale být v nich dává smysl, když je vám 18 nebo 19. A proto většina rock n' rollových kapel dlouho nepřežije, protože jako starší, začnou i členové kapel hledat jiný způsob života a chtějí si vybojovat svůj vlastní prostor. Také si myslím, že to má hodně co do činění s mužským egem, které čím je člověk starší, stává se křehčí a zranitelnější. Přijdou třenice, které nutně vyvstanou, když jste s někým v tak úzkém vztahu. Tím spíš, je-li v kapele nějaký leader a ostatní zastávají spíše pozici sidemanů. Začne docházet k výbušným situacím, které nakonec dokáží ohrozit i samotné bytí kapely. V mnoha případech, bude ego našeptávat ostatním, že by mohlo být lepší postavit se na vlastní nohy. Ale já si nemyslím, že někdo z nás někdy opravdu dospěl do této fáze. Myslím, že každý z nás intuitivně cítí, že U2 je náš kreativní domov. To je místo, kde se nám všem dobře daří. A naštěstí jsme byli vždy schopni růst individuálně v našich osobních cestách, které nám přitom nebrání v pohybu vpřed s tím, s čím jsme začali, když nám bylo 18 let. Tato skupina je skupinou opravdových bratří."

Bono na to jde – jak je jeho dobrým zvykem – tak trochu psychologicko-filozoficky, nicméně určitě je i jeho názor hodný k zamyšlení a přináší další zajímavý pohled na úspěšné a dlouholeté fungování kapely.

4. AEROSMITH - 46 let v (téměř) nezměněné sestavě

Bostonští "bad boys" Aerosmith po neúnosných drogových excesech a vnitřních třenicích sice na chvíli vyměnili oba své kmenové kytaristy, ale nakonec se kámoši z "mokré čtvrti" přeci jen znovu usmířili a jejich přátelství trvá dodnes - nebo je to v případě Aerosmith trochu jinak?

Takhle se na dané téma rozhovořil jejich leader Steven Tyler: "Nejsem generál v armádě pěšáků. Kdysi tomu tak možná bylo a probíhali mezi námi různé boje, které nakonec samotnou kapelu odsouvaly až na druhou kolej, ale poučil jsem se. To, že jsme spolu zůstali je mojí největší radostí za těch společných 40 let. Vlastně jsme se poučili všichni, už víme, že jeden sám nic nezmůže. Je nás pět a musíme táhnout za jeden provaz, tak jak jsme to dělali v úplných začátcích. A nejde jen o hudbu, ale i o byznys. O většinu peněz nás kdysi připravili naši účetní, právníci a manažeři, protože jsme se o peníze prostě nestarali. Jakmile vyděláte opravdu velký prachy, supi začnou kroužit a proto si dnes společně dobře hlídáme i účetní a právníky. Jak se říká, přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž. To je bohužel velká pravda."

Tady to tedy na nějaké bůhvíjaké kamarádství nevypadá a jde spíše o jakési obchodní společenství, kdy si všichni členové uvědomují, že být spolu je přeci jen výhodnější (či výnosnější), než se snažit prosadit na vlastní pěst.

5. R.E.M. - 31 let v (téměř) nezměněné sestavě

Americká ikona alternativního rocku sice svou činnost ukončila již v roce 2011, navíc v době kdy z původní čtveřice byla již dlouhá léta jen trojice, nicméně Michael Stipe se tehdy k odchodu bubeníka Billa Berryho vyjádřil jasně: "Hodně lidí se nás ptá, jestli jsme bez Berryho stále ještě R.E.M.? Já myslím že ano, protože koneckonců i pes se třemi nohami je pořád ještě pes... jen se musí naučit jinak běhat."

I tak ale kapela R.E.M. může sloužit za vzor jak udržet kapelu dlouho při životě, ustát se ctí odchod klíčového člena a nakonec bez negativních emocí a zrovna tak se ctí ukončit z vlastního rozhodnutí i celou kariéru.

Kytarista Peter Buck to tehdy viděl takto: "Kapela se sice rozpadla, ale jen technicky. Prostě nekoncertujeme a nenatáčíme desky, ale pořád máme vlastní nakladatelství, vlastníme společně několik nemovitostí, máme mastery všech našich nahrávek a také sklady plné nevydaných nahrávek a záznamů. To vše tedy může pokračovat. Pouze jsme odešli jsme ze scény. Navíc bez vzájemného očerňování, bez vzájemných žalob a podobných nesmyslů. Mnoho lidí jsme ovlivnili a v roce 2011 jsme skončili se stejnými ideály s jakými jsme v roce 1981 začínali."

Jak vidno, vztahy v kapele můžou být dobré nejen po dobu jejího "života", ale přátelství může setrvat i dlouho po něm. Což je určitě dobrý signál, že ne všechny kapely musí nutně končit rozhádané a s vleklými soudními spory o nejrůznější malichernosti.

Znáte další – třeba i tuzemské – kapely, které fungují už hezkou řádku let v nezměněné sestavě? Podělte se o ně s námi na našem Facebooku.