5 míst, kde (ne)cvičit na hudební nástroj
Většina muzikantských kolegů a kolegyň vám asi potvrdí, že nejlépe se jim na hudební nástroj či pěvecky cvičí v místě, kde mají klid a soukromí. Aby taky ne – ve zkušebně, v rodinném domku, na chatě nebo v profesionálně odhlučněném pokoji můžete vyluzovat i příšerné hudební zvuky, dělat chyby a zpestřovat si cvičení hraním „zakázaných“ odrhovaček typu Stairway To Heaven, aniž by se vám kdokoli vysmíval. Jenže ne každý takové místo k dispozici má. A tak cvičíme, kde se dá, a snažíme se v nastalém diskomfortu alespoň najít něco pozitivního. Pojďme si dnes povědět o výhodách a nevýhodách takových netradičních hudebních cvičišť.
1. Koupelna
Woody Allen ve filmu Do Říma s láskou (2012) vytěžil do dna gag s člověkem, který se během sprchování měnil z obyčejného italského taťky ve virtuozního operního pěvce – ovšem mimo koupelnu by z něj nevydolovali ani notu. Operní publikum však nakonec o jeho zpěv nepřišlo, stačilo umístit sprchový kout na divadelní jeviště jako součást inscenace.
V reálu ale koupelnový zpěv většinou zdaleka tak pěkně nezní. Zatímco vy si možná se sprchou u pusy místo mikrofonu lebedíte, jak vám to s „kachlíčkovým reverbem“ krásně zní, ve skutečnosti byste se možná divili, jak je to falešné a jak hlasivky zbytečně přepínáte, protože jste ošáleni zkreslenou akustikou.
Totéž se týká nástroje. Ano, víme, že Jimi Hendrix cvičil na kytaru na záchodě (sláva západnímu zvyku mít WC v rámci koupelny, do českých oddelěných kabinek by se možná nevešla ani shortscale menzura). A taky víme, že například v období závěrečných zkoušek na konzervatoři je každý kout dobrý – cvičí se prostě kdekoli a jakkoli, klidně i na záchodech nebo ve více lidech v jedné místnosti. Jenže kromě nechtěného lapání všemožných bakterií a vzniku hemoroidů z dlouhého vysedávání na záchodě riskujete v koupelnách právě i fixování špatné intonace a rytmu v závislosti na zkreslující akustice.
2. Zkouška a koncert
Přestože muziku milují a hrozně rádi hrají, někteří muzikanti a muzikantky ukrutně neradi cvičí. Raději čekají až do nejzazší chvíle, kdy už jim opravdu hoří za zadkem, aby pak potřebné skills doháněli ve stresu přímo během kapelní zkoušky („Vydrž momentík, já si to tady jenom přehraju...“) nebo nedejbože až na koncertě.
Nejenže to ostatní spoluhráče otravuje a zdržuje, ale navíc se stres z možného technického „vykydnutí se“ přímo na koncertě přelévá jako plíživá choroba na celou kapelu přesně v momentě, kdy si máte užívat svou chvilku slávy na stagi. Pokud to není ojedinělý fail, ale spíš obvyklá rutina, patří takový kolega či kolegyně spíše do kolonky „vyhazov“.
3. Dopravní prostředky
Jiné muzikanské druhy cvičí naopak rády a poctivě. Znám jednoho kytaristu, který si vezl akustickou kytaru i s sebou vlakem na výlet do Albánie a po cestě v kupé pilně cvičil – před lety si totiž přivodil ošklivé zranění ruky a po náročné rekonvalescenci se zařekl, že bude každý den alespoň dvě hodiny cvičit. Chápu – když něco (téměř) ztratíš, teprve zjistíš, jak je to vzácné.
Jenže to neustálé brnkání, vyklepávání rytmu imaginárními či reálnými paličkami nebo „nenápadné“ pobrukování melodie dosahuje svou otravností téměř stejného levelu jako kolega-flákač z předchozího bodu.
4. Music shop
Znáte to – pod záminkou vyzkoušení některého „must have“ modelu kytary se v hudebním supermarketu zavřete do zkušebny. Střih. O dvě hodiny později. Zatímco za dveřmi stepuje několik dalších zájemců o vyzkoušení nástroje, vy jste se octli ve flow a nutně musíte nacvičit ten krkolomný běh z vaší oblíbené skladby, jinak se nesmíte vrátit domů. Ano, ambice jsou chvályhodné, sobecké zabírání prostoru už méně.
5. Byt po 22:00
Po návratu z práce jste se po nezbytném oklepání ze životní rutiny rozhodli provětrat gear a zhruba kolem 21.55 se konečně dostáváte do ráže. Podlaha duní pod záchvěvy vyhuleného aparátu, vaše nožka vyklepává do taktu rytmus a vám se opravdu nechce načatý večer utnout. Mému profesorovi klavíru kdysi říkal jeho vlastní učitel, že pokud sousedi zoufale buší smetákem do stropu, stačí prostě hrát dál – však ono je to jednoho dne přstane bavit. Pokud ale nepatříte mezi bezohledné pařezy, je trocha empatie na místě.
Všichni víme, že cvičení na nástroj není koncert – nekonečné opakování téhož místa v různých tempech, rytmizacích či hudebních výrazech je na poslech skutečně navýsost otravná věc, zvlášť když dotyčná osoba ne a ne přijít na to, kde dělá chybu, a hraje to blbě stále dokola. Buďme prosím ke svým sousedům ohleduplní a ušetřeme je tohoto utrpení alespoň v době nočního klidu – třeba pak i přijdou na koncert přesvědčit se, že jejich tortura nebyla zbytečná a vy už to konečně umíte zahrát dobře.
A co vy? Máte své specifické místo, kde cvičíte na hudební nástroj? A které místo se vám naopak vůbec neosvědčilo a proč? Napište nám do komentářů!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
