5 oblíbených efektů Tima Mahoneye
Tim Mahoney je kytarista americké alternativně rockové party 311, jejímž členem je od roku 1991. S domovskou kapelou vydal celkem dvanáct studiových alb, na svém kontě má řadu sólových počinů a k vidění je také na několika DVD. V průběhu let vystřídal řadu nástrojů, ale v současnosti dává přednost modelům od Paul Reed Smith, Fenderům Telecaster a Stratocaster a Gibsonu Explorer. Ve studiu používá nejčastěji zesilovače Diamond Spitfire II, komba Fender Twin Silverface a hlavu Bogner Uberschall.
Osazení rozměrného pedalboardu a racku, kde najdeme efekty značek Boss, Electro Harmonix, Strymon, TC Electronic, MXR nebo Lexicon, se sice stále mění, ale i přesto má Mahoney v této oblasti kytarového vybavení své stálice. Timovy názory na pětici jeho neoblíbenějších efektů vám přinášíme v následujících řádcích.
Patrně absolutním favoritem v jeho efektové sbírce je envelope filter Mu-tron III, na kterém si cení především expresivního zvukového charakteru a citlivé reakce na atak a techniku pravé ruky.
"Fanouškem různých envelope filtrů jsem už od konce osmdesátých let, kdy jsem poprvé viděl Grateful Dead a zvuk kytary ve skladbách Delta Dawn, Estimated Prophet nebo Run for the Roses mě natolik uchvátil, že jsem si pořídil první filter Boss TW-1 T Wah. Až časem jsem zjistil, že Garcia (býv. kytarista Grateful Dead) používá Mu-tron, tak jsem si jeden koupil. Zvuk tohoto vintage kusu mě absolutně dostal a dnes vlastním asi pět originálů. Mu-Tron můžete slyšet třeba ve skladbách Amber, Champagne nebo Sand Dollar," říká Mahoney.
"Někteří purističtí hráči jsou zvyklí se na značku Boss dívat trochu s despektem, ale já na tenhle jednoduchý oktaver nedám dopustit a od desky Unity ze začátku devadesátých let jsem OC-2 použil na každém albu, které jsem s 311 natočil. Líbí se mi, jak dokáže dodat zkreslenému zvuku na kompaktnosti a objemu a preferuji jej před octave fuzzem. Mnohem raději mám samostatný overdrive v kombinaci s OC-2. Zdá se mi, že jednotlivé noty mají větší průbojnost a čistotu. Na albu Stereolithic jsem Boss OC-2 použil u věcí jako jsou Ebb and Flow a The Great Divide."
"Jestli bych měl vybrat jeden efekt od MXR, tak by to byla originální verze phaseru Phase 90 (tzv. script logo). Mám rád a vlastním i modely Phase 45 a 100, ale nejvíc mi vyhovuje "devadesátka". Phase 45 má sice měkčí zvuk, ale mně vyhovuje o něco výraznější modulace, kterou disponuje právě MXR Phase 90. Navíc se mi jeho sound líbí téměř ve všech nastaveních potenciometru Speed," popisuje Mahoney legendární phaser.
Ibanez CS-9 Stereo Chorus
"Zvuk tohoto chorusu mě zaujal už na skvělé desce Johna Scofielda Loud Jazz a tak jsem si hned jeden také pořídil. Bohužel jsem několikrát natrefil na kusy, které nehrály dobře, ale měl jsem štěstí a podařilo se mi sehnat jeden exemplář ze začátku osmdesátých let - ten hraje výborně a v pedalboardu ho mám už přes deset let. Prostě spolehlivý chorus s krásně hladkým, transparentním soundem. Nedávno jsem na menších akcích zkoušel Jacques Meistersinger, což je podle mně také dobrý chorus, ale starý Ibanez se mi zdá přece jen o trochu univerzálnější."
Ibanez AD9 Analog Delay
"Pokud bych měl volit z mého pohledu nejlepší delay, tak by to byl asi rackový Lexicon PCM-42, ale v z pedálových delayů u mě jednoznačně vítězí Ibanez AD9 Analog Delay. Na delší dozvuky ještě používám starší Boss DSD-2 Digital Sampler Delay, se kterým Ibaneze někdy kombinuji. Analogový AD9 přidává do signálu příjemnou, skoro lampovou vřelost a také trochu vyšších středů, které zvuk kytary pěkně rozjasní. Ibanez používám hlavně jako kratší delay k prostorovému rozšíření čistého zvuku a na koncertech někdy využiju i jeho schopnosti oscilace," říká o svém oblíbeném delayi Mahoney.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
