5 prvních kroků ke kytaře a jak konečně začít hrát

Následující řádky nejsou psány ani kytarovým pedagogem, ani legendou obdařenou božskými silami. Jsou od kytaristy, který si k nástroji našel cestu sám a pořád se jí drží (nebo ona jeho) už skoro čtvrt století. Jsou i jiné cesty a jiné rady - a nebojte se, ať už začnete kdykoliv, vydat se po nich. Patero není řazeno ani dle důležitosti, ani dle pořadí – stejně si myslím, že platí i pro pokročilejší kytaristy.

1. Hrajte, hrajte, hrajte. Ostatní řešte až potom

Často se mě ptají lidé, jaký nástroj koupit pro začátečníka. Kde vzít noty, a jestli je vůbec umět. Která z učebnic je vhodná. Ke komu chodit na kytaru. Moje odpověď je léta stejná – pokud začínáte, je to jako s běháním. Vezměte boty, které vám v tu chvíli nejvíc sedí a prostě běžte. Až budete tuto činnost dělat pravidelně a pár kiláků budete mít za sebou, sami už budete líp schopni posoudit, co se vám hodí a co ne. Protože ale tuším, že průnik množin maratonců a kytaristů se limitně blíží nule, zpět ke strunám. Nástroj by vám měl být pohodlný. Tedy, měl by jít aspoň trochu naladit (to většinou vyřadí kytary po pradědovi), neměl by mít příliš tvrdé struny (jako kytara od strejdy, kterej každej pátek hraje s trampama), měl by sedět (máte malé ruce, tak se pokud možno vyhněte příliš širokým krkům).

Nad úplně první kytarou nemá smysl tolik dumat, dva či tři tisíce na první nástroj (pokud trváte na novém) stačí. I o trochu malinko zkušenější kamarád vám může poradit, jak takový vybrat, byť by sám neuměl vybrat nástroj pro mistra nástroje. Ladička také stačí základní za několik set. Výhodou je navštívit obchod, kde je hodně kytar, které můžete vyzkoušet, ruce samy nejlépe poznají.

Já vím, že Slash v kožených kalhotách a Gibsonem je víc sexy než Karel Kryl se španělkou, ale pro úplný začátek doporučuji akustickou kytaru (klidně typu jumbo, nemusí být klasická). To proto, že takto se budete soustředit jen na to hlavní, což je poznávání základu hraní na nástroj. K tomu nepotřebujete ani zkreslení, ani efekty, ani kabely a všechny ty věci okolo. Pokud toto dobře ovládnete, přechod na elektriku není zas tak těžký, i když se budete muset naučit pár dalších fíglů. Nechcete hned bežet maratón, když obouváte první běžecké boty. Hrát trsátkem je fajn možnost, ale není to nutnost - experimentujte. S trsátkem, bez, s měkkým (je to snažší), s tvrdým (může lépe znít). Struny devítky by měly být tak akorát.

2. Hrajte (si) s někým. A dělejte chyby

Začněte u písniček, co se vám líbí. Sehnat dneska na internetu akordy a videa toho, jak se co hraje, není těžké. Až na to, že je příliš lehké čas pro kytaru trávit surfováním. A klikání myší není cesta, jak se posunout dál. Pokud se učíte akordy, je nejlepší vzít si jakýkoliv zpěvník, kde jsou nakresleny a kde jsou vámi oblíbené písně. Nepotřebujete ani youtube, ani internet. Potřebujete se jen naučit ty akordy z obrázků umáčknout a měnit.

Možná už není moc cool jezdit s kytarou k táboráku (jsem holt ročník 1981), ale zahrát si někde s kamarádem, kterej hraje už dva roky, je docela fajn – učíte se očima. Většinou se prostě hraje tak, že oba hrajete to samé, ale to nevadí. Hlavně to musí bavit, ony ty prsty umí docela bolet. Někoho bolí i chyby, ale těmi si nedělejte hlavu – známe všechna ta přísloví, kde už jiní před námi přišli na to, že chyba patří k životu. Hrajete na kytaru, neoperujete srdce novorozence, tak klid. Můžete samozřejmě pařit i doma s nahrávkami. Je to dobré pro rytmus a bez stresu se naučíte, co vás baví.

3. Poraďte se s okolím. Až budete mít první kroky za sebou

Už umíte tak deset písniček a tři čtyři akordy? Fajn, je čas zkontrolovat, jestli něco neděláte blbě. I když je cest, jak technicky hrát na kytaru, hodně a i mezi mistry najdete rozdílné techniky (postavení levé ruky, držení trsátka), některé věci prostě brzdí. Většinou jde o křečovitý pohyb pravé ruky, špatné držení trsátka nebo nevhodně postavený palec levé ruky. S tím vám pomůže učitel na kytaru, ale i youtube. Není to zas tak raketová věda, jak se může zdát.

Doporučuji vyzkoušet si různé způsoby a pak vybrat ten, který vám nejlépe sedí. I když je nehezké přeučovat se své vlastní kytarové zlozvyky (po čtyřech letech hraní jsem se přeučoval držet trsátko, nic moc), dejte si nějaký čas poznat, co je vám pohodlné než se začnete pídit. Rozhodně nedoporučuji podívat se na hodiny videí než vůbec začnete hrát. Můžu doporučit videa od Tomislava Zvardoně, Honzy Homoly, Tomáše Valáška nebo Marka Šmause. Každý na to jde trochu jinak, ale pro základní přehled fajn.

4. Poslouchejte. Sebe i druhé

Celou dobu, co hraju v kapelách mě překvapuje, jak málo muzikanti poslouchají hudbu. Není náhoda, že u dobrých kytaristů najdete mezi oblíbenými deskami často od klasiky, jazzu přes blues až po metal. Zahoďte předsudky a jděte s hlavou otevřenou. Ale hlavně, ať už posloucháte cokoliv, mělo by to přesáhnout běžný konzumní pohled (nic proti!) pohled. Zamyslet se nad tím, co se mi v písni líbí, proč zrovna tenhle kytarista zní jinak než ti druzí, to vás vedle pravidelného hraní bude celý život posouvat dál. Probrat to po zkoušce s ostatními kamarády ve zbrani je přeci milé. Myslím, že opravdová radost z poslechu pak usnadňuje mnohdy trnitou cestu za pokusy zahrát to jako váš oblíbenec.

Výše uvedené platí i pro vás. Měli byste se umět poslouchat (i když třeba zrovna nemáte kapelu) – kde mi to jde, kde to drhne, co se mi líbí. Bude se vám to hodit mnohem později, až dále na kytarové cestě budete vymýšlet svoje vlastní písničky, kytarové party, učit se noty nebo cvičit s metronomem. A i když zrovna cvičíte s nahrávkou oblíbené písničky, je důležité dobře rozumět tomu, co sami na kytaru děláte.

5. Neházejte kajtru do sběru. Vždycky bude někdo lepší

Perfect is the enemy of good. Nebo jinak, dělejte nejlépe, jak v tu chvíli umíte. Nepoznal jsem ještě kytaristu, který by nezažil pocit, že kytaru prodá/zakope/spálí, protože to někomu jinému hraje lépe. Nakonec vám to přiznají i profíci. Vyrovnat se s tím, že někdo hraje lépe je základem úspěšného cestování kytarovým světem, ale může to trvat. Samostatnou kapitolou je pak zvládání vlastního ega (a dobře, ega těch druhých taky) v kapele. Ale o tom jindy. Zatím jen: když na vás dolehne tento pátý bod, nadechněte se, vyspěte se a v klidu se věnujte bodům jedna až čtyři.

Ladnou cestu hmatníkem!