5 rad, jak neznít na pódiu jako blbec podle Michala Samiece

1. Zvuk

Pokud se vám basa frekvenčně pere s kopákem, aranž kytar v unisonu nefunguje a zpěvákovi není rozumět už ve zkušebně, na koncertě to žádný kouzelný čudlík na mixu nevyřeší. Stojíte si za svým zvukem? Řešte ho dopředu. Shit in shit out.

2. Komunikace

Až budete domlouvat další kšeft, poptejte se na kontakt zvukaře a ozvěte se mu dopředu. Dejte mu vědět, co jste zač a co od něj budete potřebovat. Nezapomeňte dodat stage plan a technický rider. Pokud na něj zapomenete, i zdánlivě nepřehledná škrábanice pomůže zvukaři udělat si představu o následném dění. Vždy lepší něco, než-li nic. Vyskytne-li se nějaká změna např. v sestavě, ozvěte se mistrovi zvuku dopředu. Před zvukovkou za ním skočte a připomeňte se mu. Minimálně tím uděláte první krok k pohodovému prostředí.

3. Zvukovka

Zvuková zkouška je od slovního spojení zkoušet zvuk, nikoliv od stavění bicích, sestavování stojanu na klávesy, dohadování kapely, zkoušení songů nebo ladění kytary. Na stagi se hraje. Nic jinýho. Vše, co jde, postavte předem, ať se to na pódium posléze jen přenese. Zvlášť na festivalech se hraje o minuty a budete-li pomalí, může se stát, že si nezahrajete.

Vem si tyhle rady od profíka k srdci, ať nevypadáš na stagi takhle.

Je důležité si uvědomit, že zvukovku řídí zvukař. Ideální komunikační kanál vznikne po zapojení mikrofonu přes vašeho zpěváka nebo zpěvačku. Řekněte mu, co potřebujete, a on to pošle dál ke zvukaři. Ten mic na bicích opravdu ke komunikaci neslouží. Ne, fakt ne. Mimo to samozřejmě můžete využít neverbálních gest. Ovšem pokud vás zvukař neustále přidává do odposlechu, ač mu jasně vztyčeným palcem naznačujete, že už je to super, není to tím, že je to arogantní blbec. Je to tím, že palec nahoru na stagi znamená přidat, palec dolu ubrat a konečně ruka ve vodorovné poloze – takto to nech.

Když už jsme u toho odposlechu… Zamyslete se nad tím, jestli opravdu potřebujete kopák, když máte bubeníka za zadkem, a jestli by šikovným natočením komb nešlo celkovou hladinu zvuku na pódiu snížit, aniž byste se špatně slyšeli. Rovnou na začátku dejte aspoň jeden refrén naplno, „nešolíchejte“ to a předveďte všechny nejjedovatější zvuky. Předejdete tím nechtěným překvapením, které se podepíšou na kvalitě zvuku a případně i bubíncích posluchačů.

4. I zvukař je jen člověk

Po koncertě se mějte k rychlému odchodu z pódia. Na fesťáku jedou dál program, jinde zas jede dál zvukař – domů, na další zvučení, kamkoliv. Pokud jste byli spokojení, nezapomeňte mu dojít poděkovat. Pokud se vám něco nezdálo a jste si jistí, že to nebyla vaše chyba, proberte to s ním. Zvukaři si pamatujou, tak si dejte záležet na budování vztahů. Ač někdy mohou vypadat jako apatičtí týpci, leckdy jen musí v klidu ignorovat kecy muzikantů. „Ten zpěv by měl bejt jako, no jako projasněnější na vejškách, víš?“ „Dej mě víc do tý zpětný vazby/příposlechu.“ (Prosím, jedná se o odposlech.)

5. Voz si svůj vercajk

Na konec ještě dobré zmínit, berte si s sebou své vybavení. Zvukařův kabel je ten s konektory XLR. Muzikanti mají jack-jack, ty zvukař nepoužívá, takže jich moc nemá. Není nic, co by nevyřešil duct tape (gaffa). Na stromech ale neroste, takže i když duct tape zvukař má, pokud ti nedrží vercajk, voz si svůj. A pokud ti někdo nabízí zvučení za dvojku, není-li to charita od kámoše, hledej v tom háček. Ono to všechno něco stojí. Tím končí rady Michala Samiece v kostce. Celý workshop z Festiwallu můžete zhlédnout níže.

Tento text vyšel u příležitosti letos už 11. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za inspirativními články magazínu. Poprvé byl text zveřejněn 27. září 2018. Zároveň je pozvánkou na Týden zvukové techniky, k níž v pražské i brněnské prodejně Kytary.cz tento týden probíhají také dva workshopy.