5 rad, jak vydat debut a nebýt pro srandu králíkům

Řekněme si to natvrdo. Internet je zamořený zplodinami hudebníků bez talentu, soudnosti, zato s notnou dávkou krutosti. Nechcete-li patřit mezi ně, držte se následujících zásad. Ke slávě dotýkající se hvězd vám sice nepomohou, ale spolehlivě si díky nim neuříznete ostudu.

1. Nenahrávejte nic, za co nedáte ruku do ohně

Vydání debutu může být stejně tak splněním vašeho životního snu jako nejhorší noční můrou. Nejen „pro každýho, kdo je otrlej / dost na to, aby dobrovolně / strčil hlavu mezi sluchátka a zmáčnul play“, jak rapuje Kato. Peníze sice jde při nahrávání do jisté míry ušetřit, čas a síly ale nikoliv.

Je opravdu nutné se trápit nahráváním víc než pěti skladeb, abyste obsáhli celou šíři vašeho talentu? Na to, aby se o vás začal vážně zajímat běžný pořadatel, vydavatel, pisálek nebo fanoušek, mu přeci stačí z povedené skladby slyšet minutu. Rattle Bucket to pochopili. Když klip k jedenapůlminutové Rattle Up the World natáčeli deset hodin a ještě měsíc poté ho Radim Věžník dával do kupy.

2. Nespěchejte

Kvalitní skotská zraje dvanáct let, Dom Pérignon jedenáct a s skládáním je to podobné. Nalijme si tedy čistého vína. Jen vyvolení jsou s to jako Devin Townsend chrlit slušné desky dvakrát, třikrát do roka nebo jako Hanba vyhrát Anděla s materiálem ze dvou společných zkoušek.

Jediný, kdo rozhoduje o datu vydání vašeho debutu, jste vy sami. Povzneste se proto nad zvyklosti a očekávání okolí. První dojem můžete udělat pouze jednou. Raději skladby dřete do úpadu, vyhrajte si s aranžemi, od základu je překopejte nebo rovnou zahoďte, než byste sarkastickým pisálkům dávali další munici. (K tématu i 10 důvodů, proč desku nevydávat před koncem roku.)

3. Důvěřujte, ale prověřujte

Čas vyžaduje jak skládání, tak hledání toho pravého, kdo slyší, co přesně váš materiál potřebuje. Jestli ho najdete mezi profíky, nadšenci nebo ve vlastních řadách, je vedlejší. Jen při následování svého instinktu nepřeslechněte hlas zdravého rozumu.

Jen blázen by čekal od studia, které za reference vydává buď příšerné ukázky, nebo slavná jména, která si sem beztak jen skočila svépomocí dotočit pár drobností, že vašemu vypiplanému materiálu neprovede něco strašného. Stejně tak z kamaráda-zvukaře, který žije z honorářů za koncerty a nahráváním si jen přilepšuje, budete první míchačku dolovat měsíce. Přičemž ve výsledku může přijít k úhoně mnohem víc než váš společný výtvor.

4. Nešetřete na nepravém místě

Deska, natočená ve sklepě squattu na jeden zátah a první dobrou bezesporu má své neopakovatelné kouzlo nejen pro rozhněvané mladé vegany. Nejste-li ale při nahrávání impulzivní a z neutlumeného sóla byste nespali, EP přirozeně nenatočíte za odpoledne.

Zřejmě jenom nenasytní perfekcionisté se vyžívají v několikahodinových přehrávkách týchž riffů a přechodů, zatímco se jim krátí rozpočet nebo ubývají síly. Zatím ale nikdo nic lepšího než postupné nahrávání jednotlivých stop nevymyslel. Jedině tak totiž lze podat optimální výkon a zároveň mít výsledek pod kontrolou.

5. Zviditelňujte se zodpovědně

Snad ještě větší lítost než střelci, nahrávající na bandzone jednu marnou pracovní verzi za druhou, kupodivu vzbuzují ti, kteří podobným fušérům dobrovolně vyklízejí pole a zdráhají se na plody své několikaleté práce upozornit třebas jen krátkým mailem několika tématickým zinům.

Stejný význam jako webová prezentace má ale pro album, v jaké podobě ho po koncertě nabídnete. Za cédečko-samopal v kusu čtvrtky vám nikdo hlavu neutrhne. Když přebal nenavrhne jediný čmáral, se kterým se znáte a který je za kořalku schopen čehokoliv, ale šikovný grafik s citem pro vaši tvorbu. Netřeba sponzorovat tiskárnu. Pro začátek stačí si přebal nechat navrhnout tak, abyste ho byli s to vyrobit sami.

… zkrátka na to, aby kapela mohla být na svůj debut hrdá i s větším časovým odstupem, se nemusí zadlužovat na dvacet let dopředu. Pokud posoudí realisticky své možnosti, nepodcení přípravu, neutratí čas ani peníze za nesmysly, nespokojí se s málem a překoná svou pohodlnost.