5 skvělých alb cover verzí

Nějakou tu předělávku čili cover na své album čas od času zařadí kdekdo. Celá alba složená jen z nejrůznějších coverů či tzv. tribute alba také nejsou výjimkou. Ale že jedna kapela věnuje celou svou desku coverům jiné kapely, to už se zase tak často nevidí. A následujíci pětice patří mezi ty mimořádně zajímavé.

1. Laibach – Let It Be (1988)

Slovinská, experimentální a každým coulem originální kapela Laibach dokáže překvapit snad každým svým albem. Jejich hudebně často nesnadno uchopitelná alba bývají proto často přijímána nejen s nadšením, ale i s rozpaky, stejně jako jejich ostatní činnost (viz. např. nedávný koncert v KLDR, kde vystoupili jako vůbec první "západní" kapela). Nic z toho ovšem neubírá Laibach na zajímavosti a jejich album Let It Be, které je v podstatě coverem stejnojmenného alba The Beatles patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co kdy kapela vytvořila.

Ačkoliv coverů písní The Beatles je na světě bezpočet, tak svojsky jako Laibach k nim přikročil málokdo. Jejich verze skladby Across The Universe bývá dokonce mnohými považována za lepší než originál. Naopak titulní skladbu Let It Be zde v předělávce nenaleznete vůbec a ve skladbě One After 909 zase můžete nalézt krátký úryvek ze skladby Smoke On The Water od Deep Purple. Skladba Maggie Mae je zase sice uvedena na seznamu skladeb, nicméně je nahrazena německou lidovou písní Auf Der Lüneburger Heide zkombinovanou s písní Was Gleicht Wohl Auf Erden.

2. Gary Moore – Blues For Greeny (1995)

Vynikající bluesrockový kytarista Gary Moore se na svých albech cover verzím rozhodně nebránil, avšak albem Blues For Greeny se rozhodl vzdát hold legendárnímu kytaristovi Peteru Greenovi (Fleetwood Mac, Splinter Group). Pečlivě vybrané kousky ze skutečně bohaté kariéry Petera Greena nejen výborně zpracoval, ale při zachování původních nálad jednotlivých skladeb do nich dokázal mistrně otisknout i vlastní charakteristickou muzikantskou stopu. Navíc celé album bylo natočeno na kytaru Gibson Les Paul Standard 1959, který kdysi vlastnil právě Peter Green a na nějž i některé z originálních verzí natočil a po svém odchodu od Fleetwood Mac tuto kytaru prodal právě Moorovi.

Reedice tohoto alba z roku 2003 obsahuje tři bonusové skladby, které rovněž pochází z pera Petera Greena: The World Keeps On Turnin´, The Same Way a Stop Messin´ Around a to ve speciálních akustických verzích. Gary Moore během své kariéry vzdal svým albem hold jinému muzikantovi ještě několikrát. Jednalo se např. album One Night In Dublin, které věnoval Philu Lynottovi a skupině Thin Lizzy (ve které Moore po určitou dobu i působil) nebo o album Blues For Jimi věnované odkazu Jimi Hendrixe. V obou případech se ale nejednalo o studiovou práci, nýbrž o záznam koncertů.

3. Six Feet Under – Graveyard Classic 2 (2004)

Death metalová smečka Six Feet Under vedená zpěvákem s ocelovými hlasivkami Chrisem Barnesem natočila v roce 2000 album cover verzí Graveyard Classic na které zařadila svérázné úpravy klasik typu Smoke On The Water od Deep Purple, Purple Haze od Jimi Hendrixe či TNT od AC/DC. Album se setkalo s nebývalým ohlasem a tak se o čtyři roky později dočkalo pokračování. Tentokráte se však kapela zaměřila jen na jedinou kapelu a jediné album. Jednalo se o kapelu AC/DC a jejich prvotinu s Brianem Johnsonem za mikrofonem – album Back In Black.

Album Graveyard Classic 2 se zdaleka nesetkalo s takovým úspěchem jako předchozí a kritika mu v porovnání s energičností a nábojem originálu vyčítala zejména jistou těžkopádnost a zvukovou plochost. Nicméně až čas ukázal, že i tento odvážný počin si zaslouží své místo na slunci. Zatěžkané riffy, překotná kytarová sóla a Barnesův záhrobní vokál mohou sice působit oproti originálu jako mrtvá a živá voda, ale přeci jen mají něco do sebe – dávají písním AC/DC zase další rozměr.

Kapela následně zpracovala ještě další dvě pokračování. Na třetím díle desky se Six Feet Under opět vrátili k osvědčenému stylu coverů od rozličných autorů. Čtvrté pokračování je pak věnováno kapelám Iron Maiden a Judas Priest.

4. Eric Clapton – Me And Mr. Johnson (2004)

Obdivem k bluesovému průkopníkovi Robertu Johnsonovi se Eric Clapton nikdy netajil. V jednom rozhovoru prozradil, že to jeden čas dokonce došlo až tak daleko, že se s tím, kdo neznal Roberta Johnsona, vůbec nebavil. Není tedy divu, že to nakonec vyústilo v albovou poctu této legendě.

Podle samotného Claptona to bylo spíše východisko z nouze, neboť Clapton potřeboval dostát závazkům vůči vydavatelské společnosti, ale chyběl mu dostatek skladeb na nové album. Všichni s nápadem natočit věci od jeho oblíbeného bluesmana souhlasili, a tak uzřela světlo světa deska Me And Mr. Johnson.

Album se setkalo s obrovským úspěchem jak u Ericových fanoušků, tak i u kritiků a celosvětově se ho prodalo více jak dva milióny kusů. Clapton působí na albu velmi pohodově a uvolněně a řada kritiků desku označila za nejpříjemnější a nejupřímnější Claptonovu nahrávku.

5. Dream Theater – Dark Side Of The Moon (2006)

Jedno z nejslavnějších a nejprodávanějších alb v historii populární hudby Dark Side Of The Moon od Pink Floyd inspirovalo nejednoho umělce. Prog-metalová skupina Dream Theater ale jako jedna z mála našla odvahu natočit kompletní cover celého alba. Nejedná se ovšem o studiový počin, ale o záznam vystoupení, který navíc sama kapela označila jako "official bootleg".

K dostání je ve dvoudiskovém provedení a také jako videozáznam na DVD. Na druhém disku nalezneme další covery od Pink Floyd, např. Hey You, Comfortably Numb, Run Like Hell aj. Nutno dodat, že kapela při přehrávání klasického materiálu nijak zvlášť neexperimentovala a držela se (pro mnohé nedotknutelné) předlohy i přes známý fakt, že členové Dream Theater jsou špičkoví instrumentalisté, pro které by jistě nebyl problém pojmout skladby po svém.

Ostatně totéž lze prohlásit i o dalším "živém" cover albu, které má Dream Theater na kontě a tím je Master of Puppets od Metallicy. I zde sedí vše téměř na notu přesně, což ale v případě Dream Theater nesvědčí o nedostatku invence, jako spíše o velké pokoře a úctě jakou chovají ke svým vzorům.

Chybí vám zde nějaké zásadní album? Samozřejmě, že cover alb vznikla v hudební historii mnohem více a náš výčet je jen jakousi ochutnávkou. Pokud tedy právě to vámi oblíbené zde chybí, podělte se o něj s námi v komentářích.