5 tipů, jak nerozstřelit kapelu

Kapely nejsou složené z lidí – jsou složené z muzikantů a to je něco jiného. Po účetní nebo konzultantovi můžete chtít, aby neměli ego. Těžko to ale chtít po někom, od koho taky chcete, aby zaujal publikum po dobu kocenrtu, aby něco vytvořil, aby přitáhl pozornost.

Zároveň, kdo tvoří, je křehký. Když udělá chybu účetní, stane se, jede se dál. Řeknete ve studiu zpěvákovi, že zpívá falešně? Může nastat leccos. Tady je pět věcí, které mohou kapele prospět. Your mileage may vary. Leccos dalšího máme ještě v podcastu.

1. Shodnout se na společných cílech aneb chceme to samé?

Většina kapel zvládá neúspěch. Čtyři hodiny někam jet, odehrát pro prázdný sál a jet zpátky – i to se dá přežít s úsměvem. Co naopak dokáže kapelu totálně rozložit, je úspěch. Sedněte si s kapelou a nalaďte se na následující obraz. Zpěvák kapely přijde na zkoušku a se slovy „Tak to vyšlo!“ vyndá smlouvu na sto koncertů ročně a v příštích letech dvě desky.

• Podepíšete, nebo si vezmete čas na rozmyšlenou?
• Investujete (v tomto případě opravdu) do vybavení?
• Budete víc cvičit na nástroj, víc zkoušet?
• Necháte školy, práce? Co na to řeknou doma?

Neříkám, že na to musí každý člen mít jasné odpovědi, to asi ani nejde. Ale jestli má někdo kapelu jako legraci po práci a pár piv s kamarády, zatímco druhý dře, nepije, protože na zkoušky jezdí po práci (kterou nemá tolik rád) hodinu autem na zkoušku... Tak nevím, jestli chcete to samé. Odhalte to včas.

2. Rozdělit si práci

Mít kapelu je práce. Hodně práce. Hrát na nástroj je základ. Ale slovy pana Lorence: „To máte propagaci, logistiku, počítání, zajištění zkušebny... “ Není špatné si říci, co přesně bude v kapele kdo dělat. Neznám jeden jediný model, který sluší všem. Znám jen jeden model, který likviduje: dělat, že ta práce neexistuje.

3. Nesežrat se navzájem v dodávce

Hodně času v kapele bude na cestách. Kdo kdy jel jako dospělý se školkou na výlet, tuší. Vedle hraní na nástroj a zkoušení je tohle další citlivé místo. A spousta třecích ploch, nejen fyzických. Vadí vám některá témata (kecy), vadí vám kouření/chlastání, věčné stavění.... Řekněte to dané osobě a pak třeba, když nelze jinak, všem. Aby to nebylo tak jednoduché, pozor na přímý konflikt tohoto bodu tři s bodem čtyři.

4. Neprudit

Co si budem, není vždycky růžovo. Kapela je zátěž na rodinný život, takže hned, jak vaše dítě sfoukne svíčky narozeninového dortu, vy se loučíte a jedete na smluvené místo ve smluvený čas. A tam jeden chybí, protože se zasekl v hospodě s kámoši. Vám v hlavě běží alternativní scénář, kdy vaše manželka není smutná a děti se neptají, proč musíte jít. Přesto všechno, zkuste vyslovit mantru NEPRUDIT. V duchu. Buď v sobě najdete odpuštění, anebo po zvládnutí koncertu a odležení celé věci postupujte v duchu bodu tři: komunikujte.

5. Umět odejít

Když pominu čtyři body výše, je asi bambilión dalších důvodů, proč z kapely odejít. Polovinu z nich by podepsal váš partner či partnerka, o druhou se šábnou váš praktický lékař a zaměstnavatel. Takže jo, odchod z kapely se děje. Jestli to bude formou antické tragédie, to je na vás. Vracím se ale na začátek: kapela je složená z muzikantů, ne z lidí. Přesto to zkuste v těch všech emocích lidsky. Tady jsou tři užitečné zásady:

• Neohrozím závazky kapely. Dohraju to, co máme nasmlouvané.
• Ve věku sociálních sítí dohodnu komunikaci a budeme se jí držet.
• Odcházím tak, abych se mohl třeba někdy vrátit – život je dlouhý a nikdy nevíte... Prostě: nezapomeň co jsi se mnou všechno prožil!

Závěrem. Není náhoda, že pěti body se line jedna společná věc: mluvte spolu. Nejen noty jsou důležité, ale také slova. Na to je dycky čas. Protože absence komunikace se zle vymstí a bude stát ještě víc času.