5 tipů, jak uhrát koncertní přesilovku

1. Najděte alternativní zdroj energie

Když pomineme různé podpůrné látky, jejichž prospěšnost pro zdraví je diskutabilní a účinek přechodný, nic člověka nenabije tolik, jako nadšené a vaší hudbou rozjařené publikum. Energii valící se ze sálu na pódium pak můžete v dobrém slova smyslu spolknout i s navijákem a obratem ji poslat zpátky skrze hudbu. Jak si ale poradit, když je v sále pusto a namísto frenetického potlesku a jekotu se prostorem nesou jen smítka prachu nasvícená reflektory, znervóznělé očekávání a tlumený hovor těch několika věrných diváků a váš vlastní, dutě se rozléhající hlas?

Zkuste individuální přístup. Vyberte si jednoho z hrstky přihlížejících nebo někoho z vaší kapely a celý koncert věnujte této osobě. Případně si vytvořte imaginárního adresáta vašich hudebních citů, kterého si představíte ukrytého kdesi v přítmí sálu. Oblafnout znejistělou muzikantskou mysl můžete i divadelním trikem – upnout se na jakýkoli neživý objekt v prostoru, do nejž svou tvorbu bez pardonu napumpujete. Nebo rezignujte na jakékoli „živé vysílání“ směrem ven, obraťte svou pozornost dovnitř své hlavy a hrajte se vší vervou sami pro sebe.

Udělejte zkrátka jakýkoli mentální manévr, abyste nedovolili svému mozku upadnout do trudnomyslnosti a odehrát koncert sklesle, nedejbože s myšlenkami na to, proč lidi nepřišli a kde děláte chybu. Debaty o důvodech nízké účasti si nechte až do šatny nebo do kapelní dodávky.

2. Dělejte, jako by bylo narváno

Přestože vám připadá, že hopsat po stagi nad prázdným parketem je trapné a směšné, využijte jakékoli zdroje zmíněné v bodu č. 1 a dejte těm pár lidem, kteří přeci jen dorazili, pokud možno plnohodnotný koncertní zážitek. Jasně, nemusíte se nutit do headbangingu a vašich nejdivočejších tanečních kreací (no, i když takový stage diving by byl skutečně nezapomenutelný...), které obvykle provozujete tváří v tvář pulzujícímu kotli, pokud by to pro vás byla až moc velká křeč.

Zároveň jen proto, že těch pár diváků stydlivě šoupe nohama někde v přítmí sálu, vy nemusíte stát na pódiu jak tvrdé Y. Pohyb vám udělá dobře, pomůže vaší hlavě se uvolnit a pozitivně ovlivní i lidi kolem vás. Vyhněte se také poraženeckým nonverbálním gestům, neodbývejte sóla, komunikujte mezi písničkami. Můžete za to sklidit jen pochvalu a ocenění za muzikantskou profesionalitu.

3. Vezměte prázdno do hry

Na každého zabírá něco jiného. Pokud máte například rádi ironii a jste zvyklí čelit nepříjemým situacím pomocí sarkastického humoru, nebo pokud prostě neradi předstíráte a je vám extrémně proti srsti dělat, že jste si nízké účasti publika ani nevšimli, můžete zkusit s tématem prázdného sálu v průběhu večera aktivně pracovat. Není sice dobré upozorňovat na vaši osamělost po každém songu a soustavně se shazovat v podvědomé snaze o získání podpory, pár vtipů a odlehčujících poznámek ale může pomoci překlenout propast mezi vámi a publikem a ulevit všem zúčastněným od pocitu nahého v trní. Když to zkombinujete s muzikantskou profesionalitou (viz bod 2), dáte tak najevo velký nadhled a schopnost se z nastalé situace nepo... což se o to víc cení.

Je-li prostor velký a váš stage plán střídmý, můžete také slézt z pódia a přiblížit se svému skromnému publiku – možná se na vaši výzvu přiblíží i ono vám, ale... známe své pappenheimské, speciálně čeští diváci se rádi drží zpátky i v narvanějším obsazení, natožpak při přesilovce.

4. Udělejte si generálku na stagi

V tak prekérní situaci, jako je vylidněný koncert, si můžete k pozvednutí kapelní morálky pomoci i domluvou s ostatními, že večer pojmete jako veřejnou generálku na další (samozřejmě mnohem lepší a počtem diváků nadmíru uspokojující) koncerty. Pojedete všechno jako obvykle, s plným nasazením, ale přenastavíte si v hlavě typ události, které se účastníte. Sejmete tak ze svých ramen alespoň část té tíhy a špatného pocitu – vždyť je to zkouška, byť veřejná.

To znamená, že se snažíte obstát, neprošvihnout nástupy, vyzkoušet si pohyb na stagi, vzájemnou komunikaci s ostatními a zvuk (s tím, že autoamticky odečítáte ozvěnu v prázdném sále se slovy „vono to bude jiný, až tu budou lidi“). Na rozdíl od koncertu vám nastavení „generálka“ umožní trochu precizněji komunikovat se zvukařem, zároveň nebudete zkoušet nástupy nebo úryvky skladeb jako ve zkušebně, nebudete jen markýrovat, ale pojedete co nejvíc „naostro“. Ve výsledku pak můžete působit uvolněně a těch pár lidí, kteří dorazili, o vás budou šířit, jak jste to s přehledem zvládli a že si váš koncert užili.

5. Utužte vztahy v kapele

Když je v sále narváno, musíte během koncertu dělit pozornost mezi lidi v publiku a kapelu. Pozorujete, jak ten týpek vlevo pod pódiem vtipně křepčí a vy si ho mažete svou muzikou na chleba, zároveň se soustředíte na své (byť do značné míry už cvičením zautomatizované) hraní, hlídáte nástupy, formu, dynamiku, modelujete sóla podle momentální atmosféry i s využitím osvědčených postupů a zároveň po očku sledujete ostatní hráče a snažíte se s nimi ve zvuku i v nonverbálních gestech jít společně, vytvářet jeden společný zážitek, který vzápětí mizí v propadlišti času a už se nikdy nezopakuje přesně stejně.

Když sál zeje prázdnotou, děláte úplně to samé, jen máte tu jedinečnou možnost nepozorovat křepčící lidi a místo toho se v plně koncertním nastavení soustředit právě na onu souhru a komunikaci s ostatními. I pokud si sami platíte pronájem sálu (v českém prostředí stále běžný jev), tahle zkušenost se vám vyplatí a do budoucna se ukáže jako přínosná. A to, že jste spolu s ostatními dnešní nemilou přesilovku s úspěchem ustáli a uhráli, vaše kapelní vztahy může jen posílit. Jenom se pak prosím nepohádejte v dodávce do krve o tom, kdo za ten prázdnej sál sakra může. Někdy je to zkrátka osud a nemůže za to nikdo.