5 známých i neznámých hudebních producentek

1. Delia Derbyshire (*1937–†2001)

Začneme u elektronické hudby, protože tam nacházely ženy více pracovního uplatnění i v době, kdy se jinak v hudebním průmyslu mohly uplatnit jedině jako zpěvačky, nebo jako sekretářky. I Delia Derbyshire, rodačka z britského Coventry, si s tímhle užila své – když se v roce 1960 coby vystudovaná matematička, hudební historička a klavíristka s diplomem z Cambridge ucházela o práci v nahrávací společnosti Decca, bylo jí řečeno, že ženy nezaměstnávají. Začala tedy pracovat v BBC jako asistentka vedoucího studia, později pro stanici vytvářela zvukové efekty, znělky a řečeno dnešním žargonem jingly. Je mimo jiné autorkou znělky k britskému sci-fi seriálu Doctor Who, což byla první čistě elektronická skladba bez živých nástrojů užitá v televizním vysílání. Jméno Delii Derbyshire ale v autorské tiráži napsané nenajdeme (stejně jako u její hudby k dalším téměř dvěma stovkám pořadů), protože vypisovat jednotlivé tvůrce v tomto odvětví tehdy nebylo zvykem.

S kolegy z BBC založila také platformu Unit Delta Plus pro podporu elektronické a experimentální hudby a později se věnovala také komponování hudby a sounddesignu pro divadelní inscenace. Po odchodu z BBC pracovala Delia Derbyshire v jiných, nehudebních profesích a ke skládání elektronické hudby se vrátila až nedlouho před svou smrtí, kdy byla nadšena novými technologickými možnostmi. Delia bývá označována za „neopěvovanou hrdinku britské elektronické scény“ a k jejímu odkazu se hlásí tvůrci jako The Chemical Brothers nebo Orbital. Spousta nahrávek a pracovního materiálu se dochovala na magnetofonových páscích nalezených v krabici na půdě Deliina domu. Nikdy nepodceňujte půdní harampádí, možná byla vaše babička neopěvovanou hudební producentkou...

2. Susan Rogers (*1956)

Jak důležité je míti uspořádanou sbírku nahrávek, ukazuje i naše druhá hudební producentka. Kalifornská rodačka Susan Rogers má na svědomí zvuk Princových alb z vrcholného období jeho kariéry v 80. letech – Purple Rain, Around the World in a Day, Parade, Sign o' the Times a The Black Album. Produkovala ale také alba pro Jeffa Becka nebo Davida Byrneho. Když v Princově studiu začala v roce 1983 pracovat, nebyla už žádné produkční kuřátko – své znalosti z akustiky, elektroniky a magnetiky už pět let předtím uplatňovala ve společnosti Audio Industries coby nahrávací technička a poté pracovala jako asistentka sound-engineera ve studiu Grahama Nashe a Davida Crosbyho. Její první spoluprací s Princem na pozici zvukové techničky prý bylo nahrávání kytarového sóla do skladby Let's Go Crazy, úvodního tracku alba Purple Rain.

Postupně se Susan Rogers od sound-engineeringu posunula k hudební produkci a stala se klíčovou osobou ve formování zvuku Princových alb, a to včetně posthumně vydaných remasterovaných verzí. Pomohl jí k tomu pečlivě zpracovaný archiv Princových nahrávek, jednotlivých taků i demoverzí, který už od začátku jejich spolupráce začala uspořádávat. Díky její péči také Princovy nahrávky unikly zkáze při obřím požáru v Universal Studios v roce 2008. Kariéru hudební producentky pověsila Susan Rogers na hřebík v roce 2000 a věnuje se akademické dráze – má doktorát z McGillovy univerzity v oboru hudební kognice a psychoakustiky a je také profesorkou na Berklee College of Muisc.

3. Catherine Marks

Alanis Morissette, Foals, The Killers, Frank Carter & Rattlesnakes, Wolf Alice a mnoho dalších. Výčet jmen, s nimiž coby hudební producentka spolupracovala Australanka Catherine J Marks, je úctyhodný. Vystudovaná architektka prý během roční stáže v Dublinu na koncertě Nicka Cavea potkala hudebního producenta Flooda, hned po státnicích se odstěhovala do Londýna a začala se školit v sound-engineeringu a produkci. Spolu s Floodem se podílela mimo jiné na albech White Chalk a Let England Shake PJ Harvey, od roku 2009 pracovala po boku producenta Alana Mouldera například s kapelami Interpol, The Killers, Ronnie Vannucim nebo Blonde Redhead.

„Nejde o vás. To je ta nejlepší rada, jakou jsem kdy dostala. A je to pravda. Nikdy to není o mně, ale o umělci a jeho hudbě. Jsem tam proto, abych jim to usnadnila,“ říká o své práci skromně Catherine, mimo jiné držitelka ocenění Producent(ka) roku A&R Awards a dalších prestižních cen.

4. Sylvia Massy

„Uvědomila jsem si, že když pracuji s kapelami, tak mě vlastně potřebují. Trochu se v tom plácají a já jim mohu pomoci. [...] I když si umělci myslí, že mou pomoc nechtějí, myslím, že o ni většinou tajně stojí.“ I tak se dá producentská pozice chápat. A když to říká taková ikona, jako je Sylvia Massy, něco na tom bude. Byla na začátku 80. let v San Franciscu u toho, když se formovala první generace punk rocku. Od hraní v kapelách postupně přešla k mixu a produkci. A protože její nahrávky zněly líp než nahrávky jiných kapel, začali ji muzikanti sami oslovovat, aby produkovala i jejich hudbu.

Sylvia je jednou provždy ta, která stála producentsky u zrodu několika alb Tool, byla po sedm let pravou rukou Ricka Rubina (do tohoto období patří Sylviina spolupráce s Aerosmith, Paulou Abdul, Princem, Juliem Igleasiasem nebo Skunk Anansie...), inovátorkou v práci s technickým vybavením a v neposlední řadě i královnou legendárního retro mixpultu Neve 8038 v neméně legendárním studiu Sound City, který možná znáte ze stejnojmenného dokumentu Davea Grohla z roku 2013 (z této éry z působivé řady jmen zmiňme například Cheryl Crow, Queens of the Stone Age, Smashing Pumpkins, The Black Crowes nebo Lennyho Kravitze).

A impozantní výčty zásadních kapel a interpretů 80. a 90. let od „Redhotů“ po „Systemy“ by mohly pokračovat dále – ale to tu dělat nebudeme, přečtěte si raději Sylviinu knížku Recording Unhinged, kterou autorka i sama ilustrovala a kde se mimo jiné dozvíte, proč při nahrávání pověsila Serje Tankiana hlavou dolů nebo jak nahrávala zvuk kytary shozené z útesu. Každopádně, Sylvia Massy je osobnost, která do zvuku popkultury posledních čtyřiceti let promluvila naprosto zásadně.

5. Ester Dean (*1986)

Co mají společného skladby Rude Boy od Rihanny, Firework Katy Perry a Super Bass Nicki Minaj? Napsala je Ester Dean, zpěvačka a songwriterka původem z Oklahomy. Když se podíváte na výčet jejích spoluprací, máte před sebou soupisku největších hvězd popu a R'n'B od Christiny Aguilery přes Selenu Gomez či Adele až po Beyoncé (trochu z toho tedy vybočuje Florence + The Machine a song Long & Lost, který jde trochu naproti indie žánru téhle kapely).

Určitě můžete namítnout, že přesně v tomhle hudebním odvětví píše každý song celá armáda autorů a ani u hudební produkce to není jiné, ale Ester je u nich označena za tu, která přinesla hlavní motivy a „hooky“, jež se vám zaříznou do uší a nepůjdou vyhnat. Však je taky podle svých vlastních slov píše intuitivním způsobem: zavře se někam, kde si může po libosti prozpěvovat a hulákat – a jakmile se z neartikulované improvizace vynoří motiv, při kterém člověku naskočí husí kůže, je to ono.

I mistr tesař se ovšem někdy utne, jak ukazuje debata kolem šestnáct let starého songu Turning Me On, který Ester Dean (spolu)napsala pro tehdejší nadějnou R'n'B hvězdu Keri Hilson. Několik veršů z remixové verze písně si spousta lidí vyložila jako jasný „diss“ na Beyoncé a další R'n'B divu Ciaru. Následná smršť hejtů tehdy přispěla k tomu, že si Keri Hilson v muzice už neškrtla. Až po letech přišla Keri s vysvětlením, že k nactiutrhačným veršům byla donucena tehdejším managementem – a navíc veřejně vyhlásila, že je nenapsala ona, nýbrž právě Ester Dean. Ester se vzápětí za svůj tehdejší „dětinský textový přešlap“ omluvila... No, snad to teď nezlomí kariérní vaz i jí, žihadla z franouškovského včelího úlu Beyoncé mohou být smrtelná.