Radim Hladík na Kytarových velikách v Divadle archa 18. 9. 2015

5+1 českých kytaristů, které by měl znát celý svět

Co Čech, to muzikant – toto přísloví je známé nejen u nás, ale i ve světě. Jenže přestože špičkových muzikantů máme dost, až na pár výjimek za těmi světovými zůstávají pořád trochu ve stínu. Tahle šestice kytaristů by se ve světě určitě neztratila.

1. Radim Hladík

Nestor tuzemského bigbítu, kytarová legenda a pro mnohé velký vzor. Je ještě mnoho superlativ, kterými by se Radim Hladík dal ověnčit. Sám je ale skromný a na pódiu většinou spíše nenápadný. Nenápadná ovšem není jeho kytarová hra v domovském Blue Effectu nebo v nejrůznějších projektech, s Dagmar Andrtovou-Voňkovou, Jaroslavem Hutkou, Pavolem Hammelem či v projektu Vivaldiano.

Už Hladíkovy první kytarové krůčky ve skupině Komety či později v proslulých The Matadors dávaly tušit, že zde roste talent nejen místního, ale nepochybně i světového formátu. V roce 1968 zrozená kapela Blue Effect měla tehdy opravdu slušně našlápnuto proniknout i na zahraniční trh a jejich debut Meditace dokonce vyšel o něco později i v anglické verzi (Kingdom Of Life), ale bohužel doba normalizace bigbítu nepřála.

V roce 1974 stačila ještě vyjít alespoň exportní verze dalšího alba skupiny - pro jistotu již přejmenované na Modrý Efekt. Kapela následně sice koncertovala v Polsku, Maďarsku, Sovětském Svazu i Finsku, nahrávala ve studiích v NDR, ale o výjezdu "na západ" si tehdy mohla nechat jen zdát.

Radim Hladík je ovšem nejen prvotřídní kytarista, ale i skladatel a v tuzemsku byl dokonce jedním z prvních kytaristů, používající technické vymoženosti jako kvákadlo, booster nebo kytarové fórky typu hraní za hlavou apod. Právem se tak v roce 1992 objevil na kompilaci Czech Masters Of Rock Guitar, se svojí skladbou Čajovna. V roce 2004 dochází k obnovení - byť zatím stále jen koncertní - činnosti Blue Effectu v sestavě s o generaci mladšími muzikanty, která velmi úspěšně funguje dodnes.


2. Michal Pavlíček

I v případě Michala Pavlíčka by se dalo mluvit v samých superlativech. Jeho jedinečný a nezaměnitelný zvuk a hráčský styl, je dalo by se říct i jeho ochrannou známkou a snadno jej identifikujete prakticky na každé nahrávce, na které se podílel. A že jich věru není málo.

První muzikantské ostruhy si Pavlíček vysloužil v kapelách Penguin a Expanze (zde se setkal i s níže zmíněným Jiřím Jelínkem), po jejímž rozpadu se krátce mihl v kapele Leška Semelky Bohemia. V roce 1978 se potkal s bubeníkem Jiřím Hrubešem, se kterým na čas znovu oživil skupinu Expanze a po jejím druhém rozpadu vstoupil spolu s ním do nově se formující kapely Pražský výběr. Tato na tehdejší dobu výstřední a extravagantní rocková kapela se rychle dostávala do povědomí zejména mezi fanoušky neoficiální a neloajální kultury.

Kariéru této kapely ale značně poznamenali nejrůznější zákazy činnosti a první zákaz postihl kapelu paradoxně ještě před vydáním jejího debutu Straka v hrsti. Nahrávka se tak šířila alespoň nelegálně, což kapele naopak zvyšovalo popularitu. Michal Pavlíček období zákazu vyplňuje spoluprací s řadou interpretů, kteří měli větší štěstí a mohli hrát (např. Zuzana Michnová, Jana Koubková, Jan Spálený atd.). A rovněž si zakládá vlastní projekt Stromboli, kde nakonec najde uplatnění nejen již tehdy vynikající Bára Basiková, ale i několik členů Pražského výběru.

Zákaz činnosti Pražského výběru byl sice nakonec zrušen a kapela mohla opět hrát a nahrávat, nicméně personální otřes v kapele způsobený emigrací Jiřího Hrubeše v roce 1985 a o pár let později i Klaudiuse Kryšpína, který Hrubeše nahradil, kapele také příliš nepomohl a ta jen stěží navazovala přetrženou nit. Navíc přichází rok 1989 a frontman Pražského výběru Michael Kocáb se vrhá do politiky. Pražský výběr koncertuje jen velmi sporadicky. Pavlíček se tak věnuje zejména Stromboli, instrumentální kapele Big Heads a od roku 1992 také hvězdnému seskupení BSP (Baláž - Střihavka - Pavlíček). Do toho všeho skládá hudbu k filmům, divadelním představením, muzikálům a později se také účastní několika pokusů o reunion Pražského výběru.

Prakticky jakákoliv nahrávka Michala Pavlíčka by měla určitě šanci prosadit se v zahraničí, ale nejrůznějším řízením osudu se tak ve většině případů nestalo. Až v roce 1998 přichází konečně určitá satisfakce a Michal Pavlíček je osloven britskou BBC, zda by nesložil symfonickou hudbu k historickému seriálu Červený Bedrník. Za toto dílo nakonec obdržel nominaci na cenu za hudbu na televizním festivalu v Birminghamu. Další zahraniční spolupráce na sebe nedaly dlouho čekat a tak jeho hudbu můžeme slyšet i v TV seriálu Outlaw a fantasy seriálu Merlin. Doma se mu dostalo ocenění v podobě ceny Anděl za celoživotní tvorbu a uvedení do Síně slávy v roce 2016. I on se tak zcela zaslouženě objevil na kompilaci Czech Masters Of Rock Guitar se svou skladbou Tesklivá.


3. Luboš Andršt

Samouk, který ve svých osmnácti letech vstoupil na hudební dráhu v podobě amatérské kapely Roosters a který z této dráhy - naštěstí - dosud nesestoupil. Po několika dalších amatérských či poloamatérských kapelách si v roce 1969 založil první profesionální kapelu Blues Company Ltd. O rok později stál na pódiu již jako člen Framus Five po boku zpěváka Michala Prokopa. Jeho první oficiální nahrávkou se tak stává legendární album Město ER, kde se zároveň prosadil i autorsky.

Po krátkém působení v Jazz Q Martina Kratochvíla na začátku 70. let, se kterým se zúčastnil i několika mezinárodních jazzových festivalů ve Francii a Finsku, se společně s baskytaristou Vladimírem Padrůňkem pouští do bluesrockového projektu Energit, který nakonec i přes řadu zákazů fungoval osm let a vydal dvě alba.

V roce 1980 natáčí Luboš Andršt svou první sólovou desku Capricornus a zároveň zakládá vlastní kapelu Luboš Andršt Blues Band, do které přizval i vynikajícího jazzového zpěváka Petera Lipu. V roce 1983 vyráží Andršt na úspěšné turné s německým jazzovým kytaristou Toto Blankem. Po roce 1987 se znovu přidává k Framus Five a zakládá další vlastní kapelu Krátké spojení, s níž natáčí album Plus Minus Blues.

Přestože se Luboš Andršt i přes několikerý ideologický zákaz čas od času objevoval i na zahraničních pódiích, skutečné zadostiučinění přišlo až po revolučním roce 1989. Po tomto datu znovu obnovuje činnost svého Blues Bandu a v roce 1998 se objevuje na pódiu po boku samotného B.B. Kinga, při jedné z jeho tuzemských koncertních zastávek. V roce 2013 se Luboš Andršt objevuje také na legendárním Chicago Blues Festivalu v Grant Parku, kde si společně zahrál i s kytaristou Johnem Primerem, který kdysi vystupoval se samotným Muddy Watersem.

Nyní je souběžně členem Prokopových Framus Five a svého Blues Bandu. Luboš Andršt natočil během své kariéry více jak 45 alb, včetně nejrůznějších hostování a spoluprací s jinými umělci a je také kytarovým lektorem, autorem edukačních publikací Jazz, Rock, Blues a TV pořadu Kytarová klinika. I tento kytarista byl zařazen na kompilaci Czech Masters Of Rock Guitar, kde je zastoupen skladbou Otisky. Mimochodem, bratrancem Luboše Andršta je další vynikající český kytarista Petr Janda.



4. Stanislav Kubeš

Rockový kytarista Stanislav Kubeš - řečený Klásek - začínal své první muzikantské zkušenosti sbírat prostřednictvím LŠU, kterou ovšem brzy opustil a věnoval se raději "samostudiu" a později hraní v amatérských skupinách. Prošel kapelami Benefit, Eminence a Respekt a v roce 1975 se stal členem doprovodné kapely Jiřího Schelingera, kde se započala jeho dráha skutečně profesionálního muzikanta. Pod "taktovkou" kapelníka Františka Ringo Čecha působil až do Schelingerovi předčasné smrti v roce 1981.

Ačkoliv Jiří Schelinger natočil za svůj život v podstatě jen dvě dlouhohrající desky (Hrrr na ně a Nám se líbí) to stěžejní se odehrávalo především na singlech. Tam všude můžeme slyšet Kubešův nezaměnitelný autorský i hráčský rukopis, skvěle vystavěná sóla a cit pro tón. Po Schelingerově smrti se stal na několik let členem kapely SLS Leška Semelky, kde významnou měrou přispěl na jediné dlouhohrající album této formace. Směřování Leška Semelky k mainstreamu se ovšem Kubešovi příliš nezamlouvalo a tak s chutí přijal nabídnuté lano od Vladimíra Mišíka do řad jeho Etc..., kde nakonec setrval dlouhých šestnáct let. Počínaje albem Etc... 3 se Stanislav Kubeš podílel na všech albech a to nejen jako muzikant a autor, ale v několika písních se objevil i jako osobitý zpěvák. Posledním albem natočeným v řadách Etc... pak bylo album Nůž na hrdle z roku 1999.

Od roku 2002 je Stanislav Kubeš členem vlastní formace T4, kde se sešel s předními českými muzikanty jako je klávesista Roman Dragoun, baskytarista Vladimír "Guma" Kulhánek či bubeník Martin Kopřiva. Tato - dalo by se říci - supergroup má na kontě prozatím jedno album Pár tónů a slov. Stanislav Kubeš rovněž spolupracoval na nahrávkách jiných interpretů, namátkou třeba s Karlem Zichem či Janem Burianem.



5. Pavel Skála

Nenápadný, skromně v pozadí pracující kytarista s neměnným, kamenným výrazem ve tváři, ale s výrazným citem pro tón. To je Pavel Skála, kytarista, který nikdy nehraje zbytečně moc not, ale přesně si vybírá jen ty pravé a důležité. Plzeňský rodák, který po několika letech působení v amatérských kapelách začal hrát v roce 1978 v tehdy již profesionální skupině Marsyas. Do té doby spíše folkově orientované akustické trio v čele se Zuzanou Michnovou a Petrem Kalandrou tehdy trochu otočilo kormidlem směrem k folkrocku. Pavel Skála zde působil do roku 1985, kdy na nějaký čas odešel hrát k Ivanu Hlasovi do jeho skupiny Nahlas. V roce 1989 se pak přidal k Vladimíru Mišíkovi, se kterým vystupuje dodnes. Mezi jeho výrazné spolupráce patří určitě také působení v doprovodné skupině Bratří Ebenů a příležitostné vystupování s písničkářem Jiřím Schmitzerem.

Tento dodnes trochu nedoceněný kytarista se sice jako muzikant nakonec také do světa podíval, ovšem přirozeně až po roce 1989, kdy se skupinou Etc... vystupoval v Německu, Rakousku a ve Francii a v roce 2000 si zahrál v USA na festivalu Wisconsin Dells Czech Rock Fest. Pavel Skála mimo vlastní hru na kytaru také samozřejmě hudbu skládá, příležitostně i zpívá a často pracuje i na postu producenta či koproducenta.


6. Jiří Jelínek

Posledních pár řádků bych nakonec rád věnoval kytaristovi, který sice mezi námi bohužel již téměř čtyřicet let není a odešel ze světa vlastně dříve, než stačil naplno rozvinout svůj umělecký potenciál, ale který rozhodně patřil mezi největší talenty na naší kytarové scéně. Jiří Jelínek začal hrát na kytaru jako samouk již v 11 letech a svou první kapelu Feeling Free založil v šestnácti letech, ale první výraznější angažmá byla až skupina Expanze, kde se setkal, jak jsem již zmínil i s Michalem Pavlíčkem.

V roce 1976 se stává profesionálním muzikantem a přidává se k Etc... Vladimíra Mišíka, kde tvoří dokonalý tandem jednak s rovněž velmi talentovaným baskytaristou Vladimírem Padrůňkem a také s houslistou Janem Hrubým, jejichž hudební "dialogy" bývaly na koncertech skutečnou lahůdkou. Bohužel o pouhý rok později, v důsledku vážné duševní nemoci, páchá ve svých 23 letech sebevraždu a tuzemská scéna tím přichází o jeden z nejvýraznějších talentů. Tento obrovsky cílevědomý muzikant kromě svého talentu disponoval také velkou pílí a poctivostí při cvičení, kdy nezřídka hrál a cvičil až šestnáct hodin denně.

V roce 1987 se skupině Etc... podařilo vydat alespoň vzpomínkové EP Jiří Jelínek In Memoriam... s pěticí dochovaných nahrávek z let 1976 až 1977. I tato malá kolekce je ale důkladnou ukázkou Jelínkova talentu a hudebních kvalit.

Kytaristů, kteří by do našeho výčtu určitě patřili, je samozřejmě mnohem více. Namátkou mě ještě napadá třeba Petr Roškaňuk, Petr Pokorný, z mladší generace pak určitě Honza Kirk Běhunek či Miloš Dodo Doležal - ti oba ale určitý úspěch na mezinárodním poli přeci jen zaznamenali, dále famózní Zdeněk Bína, Petr Henych, nebo jedinečný a neopakovatelný Norbi Kovács. Znáte ještě další tuzemské kytaristy, kteří by se určitě ve světě neztratili? Neváhejte a podělte se o ně s námi na našem facebooku.