Bo Diddley – Cigar Box Guitar

5+1 slavných a neobvykle vytuněných kytar

Tuning aut, motorek a v poslední době i hudebních nástrojů nikoho nepřekvapí. Ale někteří muzikanti – zejména pak kytaristé – předběhli svou dobu. Podívejte se na šestici zajímavě vytuněných kytar, které vznikly dávno předtím, než to přišlo do módy. Nechybí slavná "krabice od cigár" ani kytara se součástkami z motorky.

1. Eddie Van Halen – Frankenstein

Ačkoliv se dnes Eddie Van Halen může chlubit hned několika podpisovými modely svého proslulého hybridu ze začátku kariéry, ten úplně první byl slepenec těla a krku, který Eddie koupil od Wayne Charvela - stavitele kytar ze Seattlu. Vzhledem ke kazu ve dřevě těla jej tenkrát vyšel na pouhých 50 dolarů za tělo a 80 dolarů za krk. Eddie nejprve svou kytaru vybavil tremolem z Fendera Stratocastera, které ovšem záhy vyměnil za Floyd Rose a co se týče snímačů, tak tím prvním byl na kytaře snímač PAF z Gibsonu ES-335, který později nahradil humbuckerem Seymour Duncan a ještě později doplnil červeným single-coilem. Všechny tyto zásahy, včetně několikrát překopaného ovládání a elektroniky, samozřejmě zanechaly na kytaře značné stopy, které se Eddie rozhodl zamaskovat tím, že kytaru polepil pro něj dnes již typickými pruhy lepenky. Tuhle kytaru si prostě jen tak nespletete a můžete ji slyšet prakticky na všech raných nahrávkách kapely Van Halen.


2. Malcolm Young – Gretsch Jet Firebird 1963 ("The Beast")

Tuto kytaru obdržel Malcolm Young ve svých 14 letech od Harryho Vandy - kytaristy, který hrál s jeho bratrem Georgem v kapele Easybeats. Tehdy se jednalo o jeden z nejlevnějších modelů značky Gretsch a Malcolm z něj nejprve odstranil jeho původně červenou barvu, posléze přidal střední humbucker snímač, který ale později opět vymontoval a spolu s ním i snímač u krku. Vzniklé otvory pak nějaký čas zakrýval kusem plastu, ale nakonec odstranil i ten a nechal díry dírami. Několikrát také odstranil a zase vrátil či výrazně poupravil i původní vibrato Burns. Jako jediný funkční potenciometr na kytaře pak zůstal jen ovladač Volume na spodním rohu těla. Kvůli náchylnosti ke zpětné vazbě prý Malcolm jeden čas vycpával dutiny kytary ponožkami. Kytara, kterou nazval The Beast jej provázela po celou jeho kariéru a opravdu jen velmi zřídka ji měnil za Gretsch White Falcon.



3. Brian May – Red Special

Brian May a jeho podomácku vyrobená kytara (některé prameny uvádí že je vyrobena z 500 let starého dubového trámu, jiné uvádí stáří trámu "pouze" 200 let) na jejímž zhotovení se výraznou měrou podílel jeho otec Harold, už k sobě neodmyslitelně patří. Kytara byla vyrobena v Brianových 16 letech a byly na ni mimo jiné použity i součástky z motorky (pružiny tremola) a z jízdního kola (páka tremola). Ačkoliv tak kytara na první pohled nevypadá, jedná se vlastně o pololubovou kytaru a vrchní deska je přilepena jen po stranách. Kytara měla mít původně i f-výřezy, ale nakonec k tomu nedošlo. Tři snímače pocházeli původně z jiné kytary, ale Brian nebyl s jejich zvukem spokojen a tak je brzy vyměnil za snímače Burns Tri-sonic, u kterých kvůli brumu otočil polaritu a cívky zalil pryskyřicí. I Briana Maye provází tato kytara celou kariérou a jen velmi sporadicky ji mění buď za kopii této kytary nebo ještě sporadičtěji za kytary jiných značek.



4. Dick Dale – Fender Stratocaster 1960

Osobitý kytarista jako je Dick Dale, musí nutně mít i osobitý nástroj. A také že ho má. Jeho levoruký Fender Stratocaster je osobitý jak navenek, tak zevnitř. Nejenže kytara na sobě nese již několik vrstev laku, včetně současné zlaté metalízy, která je pro jistotu rovnou autolak, ale vše je ještě dozdobeno několika samolepkami, z nichž ta vedle tremola pochází od Daleova instruktora karate, který prý dělal bodyguarda samotnému Elvisovi. Samostatnou kapitolou pak je zapojení a ovládání této "bestie" jak ji sám Dale láskyplně přezdívá. Oproti většině Stratocasterů má ten Daleův pouze třípolohový přepínač, doplněný o minipřepínač, který zapojuje prostřední snímač spolu se snímačem u krku. Dale také odstranil oba potenciometry tónové clony a nechal pouze ovladač Volume. A jako třešničku na dortu Dale ač levák, používá struny v nepřevráceném gardu. Tuto kytaru Dick Dale kdysi obdržel od samotného Leo Fendera, který v souvislosti s Dickovou proslulou agresivní hrou, prý při jejím předávání podotkl, že: "...pokud to vydrží ty Daleovi nakládačky, tak už to vydrží všechno".



5. Alvin Lee – Gibson ES-335 1958 "Big Red"

Kdo by neznal neskutečné sólo ze skladby I´m Going Home, které vystřihl Alvin Lee v roce 1969 na legendárním festivalu ve Woodstocku. A právě tam jste již mohli spatřit základy později tak proslulé kytary "Big Red" (Gibson ES-335), ze které Alvin nejprve odstranil vibrato Bigsby a která má oproti původní verzi mezi dvěma humbuckery umístěný jeden single-coil Fender. Lee si ho na ni nainstaloval z toho důvodu, aby získal zvuk jak Gibsonu, tak Stratocasteru. Na Stratocasteru mu ovšem nevyhovovalo umístění potenciometru Volume příliš blízko strun, díky kterému si při hře neustále rukou rozhazoval jeho nastavení. A ta hromada samolepek na korpusu? Na zmíněném festivalu ve Woodstocku mu prý kdosi jednu takovou samolepku nalepil na kytaru a pak se tak stávalo pravidelně i na dalších festivalech. V roce 1973 se Alvinovi na této kytaře zlomil krk a když se mu vrátila z opravy, byla přelakována i se všemi těmi nálepkami, které už tudíž nešlo odstranit. A tak je tam prostě nechal... V pozdějších dobách si Alvin nechal vyrobit přesnou repliku této kytary a tu původní již používal jen ve studiu, neboť pro něj byla příliš vzácná, než aby ji tahal po koncertech. Jistý sběratel mu prý dokonce za originál nabízel 500 000 $, což nebyla špatná nabídka, vzhledem k faktu že Alvin kdysi kytaru koupil za 90 $. Alvin ale neprodal.



6. Bo Diddley – Cigar Box Guitar

Tak tenhle chlápek je důkazem toho, že kytara nemusí mít vždy úplně tradiční tvar, a přesto se na ni dá s úspěchem hrát a proslavit se. A také je důkazem toho, že tuning kytar - byť v trochu jiné formě a míře než je tomu dnes, už slaví hezkých pár desítek let. Ostatně v případě kytary Bo Diddleyho nešlo ani tehdy o žádnou novinku, protože "obdélníkové" kytary se vyráběly již dávno před ním. Zejména nemajetní černošští hudebníci si je stavěli jednoduše z dřevěných krabic od cigaret nebo doutníků - odtud název Cigar Box Guitar. Bo Diddley si ovšem svou první kytaru v roce 1945 nejen sám navrhnul a vyrobil, ale po celou svou kariériu tento model vylepšoval a zdokonaloval a to až do té míry, že mu proslulý výrobce kytar – firma Gretsch – nakonec nabídla spolupráci a chtěla začít vyrábět i jeho podpisový model. Ovšem v klasickém kytarovém tvaru. To Bo Diddley odmítl a trval na svém (když podpisový model, tak hranatý, jako ten, na který začínal). A firma Gretsch se nakonec jeho přání podvolila. Posléze i Bo Diddley trochu ustoupil a postupem času používal i jiné modely firmy Gretsch, mimo jiné i Jupiter Thunderbird, který se ovšem daleko více proslavil jako Cadillac Guitar, neboť svým tvarem kytara připomínala ploutve Cadillacu z padesátých let. Přestože se tento model vyrábí dodnes, nikdy se nějak masově neprosadil a symbolem Bo Diddleyho už asi navždy zůstane jeho "krabice od cigár".


Podobně netradičně upravených a vytuněných kytar je samozřejmě mnohem víc a tak pokud zde ta vaše oblíbená zrovna chybí, podělte se o ni s námi na našem facebooku.

Tagy: