7 důvodů, proč je dědek Rob Halford ultimátní borec

25. srpna oslavila sedmdesátku skutečná ikona – Rob Halford, frontman a zpěvák Judas Priest. Přeju mu k životnímu jubileu všechno nejlepší a za každou dekádu jeho života dávám k dobru jeden pádný důvod, proč je pro tolik lidí stále inspirací i bez toho, aby pilotoval dopravní letadlo nebo závodně šermoval.

1. Stvořil heavymetal (1979)

Rob Halford jako první oblékl kožený kostým s pyramidami a vyjel na pódium na Harleyi. Šokující sebeprezentace zanechala nesmazatelný dojem, jen na každého zapůsobila jinak. Gayové se osmělili, heteráci chtěli být taky takoví frajeři.

2. Umí si říct dost (1986)

Je ironií, že o co suverénnější byl Halford na pódiu, o to křehčí byl v soukromí. Neuměl se srovnat se svou menšinovou sexuální orientací a propadl závislosti na drogách a chlastu. Dnes považuje za zázrak, že po odvykačce se bez obojího obejde už pětatřicet let, i když se kolem něj dál točí sex, drogy a rokenrol.

3. Fanatici jsou na něho krátcí (1990)

Dvacetiletý James Vance a osmnáctiletý Ray Belknap  spáchali sebevraždu na hřišti luteránského sboru v Renu ve státě Nevada. Pod vlivem narkotik proti sobě obrátili brokovnici. Zdrcení rodiče z tragédie obvinili Judas Priest, kteří prý do předělávky Better By You, Better Than Me od Spooky Tooth vsunuli podprahovou výzvu „Do It“.

Soudili se tři týdny a nikdo ze soudní síně neodešel spokojený. Rodiny se dozvěděly, že Jidášové nemůžou za jejich zničené životy, kapela zaplatila čtvrt milionu dolarů za soudní výlohy a vydavatel čtyřicet tisíc pokuty za neposkytnutí studiových nahrávek obžalobě. Fakticky ale vyhráli Judas Priest. O metal a jeho právo na svobodu slova se zajímala i vážená média.

4. Hledal nové cesty (1992)

V Torontu během turné na podporu alba Painkiller Halford boural na motorce (srpen 1991). Stroj selhal, Halford narazil do plošiny pro bicí, rozbil si nos a na chvíli ztratil vědomí. Koncert sice dokončil, ale potom si podruhé v životě řekl dost. Lezli si na nervy s kapelou i vydavatelstvím, které ho nechtělo jen tak pustit a s nímž se kvůli tomu dokonce soudil. V dalších letech už proto Halford pokračoval po vlastní ose. Než se do své kmenové kapely vrátil (2003), osahal si tvrdší kytary a groovy ve Fight i industriál v 2wo. A dost se chytal, jen skalní fans jeho nové polohy nepobírali. Na každý pád ale bylo jasné, že Halford nechce zakrnět.

5. Zastupoval boha na zemi (1992)

Kdo o sobě může říct, že zaskakoval za Ronnieho Jamese Dia, který měl zpívat ve stejný den a na stejném místě jako Ozzy a chtěl se vyhnout srovnávání? A kdo že takovou výzvu ustál?

6. Osvobodil se (1998)

Okamžik pravdy, kterou gay komunita tušila a ta metalová si nepřipouštěla, nadešel na sklonku 90. let. Rob Halford ho se slzami v očích v přímém přenosu MTV popsal slovy: "Osvobodil jsem se. Je to pro mě skvělý pocit, udělat takové prohlášení, obzvlášť pro The Advocate (lifestylový magazín pro LGBTQ+), který mi roky pomáhal se uvolnit."

7. Upřímně věří v metal

Nutno dodat, že odvahu promluvit o své homosexualitě by Halford nesebral, kdyby necítil, že ho metalové legie podpoří. Mezi metalisty by se našlo dost nebezpečných gaunerů na samostatnou topku, pro Halforda jsou to ale pořád především velmi pohostinní lidé bez předsudků, a to je povzbudivé zjištění.

A na co hezkého si v souvislosti s dnešním oslavencem vzpomenete Vy? Co byste mu chtěli popřát? Pište do diskuze pod článkem.