7 počinů s náboženským podtextem, které změnily rock'n'roll

Domácí Golden Spine, tedy Andrea Knotková a Václav Havelka III, nedávno vydali zvláštní nahrávku. Universal Prayer sbližuje védské mantry s post rockem a ambientem a na albu rezonují také exkluzivní hosté, perkusista Thor Harris (Swans) nebo frontman Lambchop, Bonnie Prince Billy. Zároveň deska navazuje ještě na jednu silnou tradici, prolínání rocku a náboženství. Níže si v chronologickém sledu představíme alespoň ty příklady, které zásadním způsobem změnily jeho vývoj.

1. Beatles – White Album (1968) & Mahariši Maheš Jógi

Už evangelisté Jan, Pavel, Jiří a Ringo si vědomí rozšiřovali všelijak. Kupu materiálu pro pozdější Bílé album složili v meditačním centru Mahariši Maheše Jógiho. Ve výsledku odtud odjížděli znechucení. Ringo Starr se poroučel už po čtrnácti dnech s žaludečními obtížemi, McCartneymu se hroutil vztah s herečkou Jane Asher. I největší držáky Lennona a Harrisona nakonec odradil Jógi. Guruovy návyky sexuálního predátora se neslučovaly ani s jeho ideálem, programem Transcendentální meditace, který měl rozvojem lidského potenciálu dosáhnout světového míru.

2. Led Zeppelin – Led Zeppelin III (1970) & Aleister Crowley

Obličej básníka, malíře a hlavně okultisty se objevil už na přebalu seržanta Peppera (1967). Zeppelíni však zašli ještě dál než Beatles. „Do what thou wilt,“ motto jednoho z předních inspirátorů sexuální revoluce, nechali vyrýt do třetí desky a Jimmy Page dokonce koupil Crowleyho Boleskine House. Tam také za úplňku kapela natáčela část legendárního hudebního filmu The Song Remains The Same, Pageův výstup na horu.

3. The Who – Tommy (1968) a Who‘s Next (1971) & Meher Baba

Pete Townshend věnoval svému guruovi jeden a půl desky, které definovaly pojem „rocková opera“. Meher Baba mu pomáhal přenést se přes traumatické dětství (Pití a konflikty byly u Townshendových na denním pořádku). Vděčný frontman chtěl mistra, který zemřel v roce 1969, zvěčnit. Jeho životní projevy zkoušel převést přes syntezátor na hudbu. Z ambiciózní rockové opery Lifehouse však zbyly jen fragmenty. Část z nich se později objevila na albu Who‘s Next, například úvodní vypalovačka Baba O‘Riley. Známky mistrova života daly základ halucinogennímu intru, které si i tak našlo cestu do učebnic rock‘n‘rollu.

4. Arvo Pärt (1976-) & pravoslavné křesťanství

Jeden z nejhranějších skladatelů současné vážné hudby a zároveň praktikující ortodoxní křesťan se stal pionýrem spirituálního minimalismu vlivem nedostatku jiných možností. V SSSR za tuhého Brežněvova neostalinismu bylo pro rodilého Estonce snazší studovat rané evropské polyfonie, gregoriánský chorál a cantus planus, než kudy se ubírá soudobá vážná hudba. Paradoxně tak předznamenal jak její další vývoj, tak dopad na rockovou hudbu 80. let.

5. Bob Dylan (1979-1981) & křesťanství

Pro potomka ruských židů byla Bible vždycky zásadní inspirace, na přelomu 70. a 80. let však zašel ještě dál. Přijal křest, natočil tři čistě náboženská alba a úplně překopal své koncerty. Přestal hrát staré fláky a během jeho čtyř a půl hodinových vystoupení se zhusta četlo z Bible. To bylo moc i na ty, kteří v 60. letech překousli, že vyměnil akustickou kytaru za elektrickou. Robert Allen Zimmermann se sice kál a vrátil k tvorbě, která ho proslavila, biblické citace jsou však v jeho textech i nadále přítomné.

6. Radiohead – Airbag (1997) & Tibetská kniha živých a mrtvých

Tento starobylý text umírající připravuje na znovuzrození. Smrt popisuje jako oslepující světlo. Něco podobného uviděl Thom Yorke v autě, když havaroval. Proto se také začetl do zmíněného průvodce inkarnací, když svůj hraniční zážitek zpracovával v textu Airbag pro album OK Computer (1997). Vycházel z tehdy nového anglického překladu. Na přelomu 80. a 90. let ho vypracoval tibetský láma Sogyal Rinpoche s pomocí Andrewa Harveyho a Patricka Gaffneyho, aby mezní stavy vědomí zprostředkoval také západním čtenářům.

7. Dissection – Reinkaos (2006) & Chrám Černého světla

Batushka parodují pravoslavnou mši. Nergal prudí katolíky scénografiemi, vycházejícími z mýtů starého Babylonu a Crowleyho. Jiří „Big Boss“ Valtr přes Root propaguje českou Církev Satanovu. Ale jen Nor Varg Vikernes (Burzum) a hlavně Švéd Jon Nödtveidt byli skutečně nebezpeční satanisté. Člen blackened deathových Dissection a Mizantropického luciferiánského řádu (dnes Chrámu Černého Světla) si odpykal sedm let za vraždu Josefa ben Meddoura, gaye alžírského původu (1997-2004). Náboženský motiv se u soudu neprokázal, Nödtveidt tudíž byl odsouzen za zločin z nenávisti. Po propuštění se pokusil rehabilitovat a navázat na žánrové klasiky, The Somberlain (1993) a Storms of the Light's Bane (1995). Lehce nadprůměrné album Reinkaos (2006) ale do dějin vstoupilo jako jeho umělecký epitaf. Frontman Dissection téhož roku spáchal zjevně rituální sebevraždu. Zastřelil se v kruhu svíček. Našel se u něho spis Liber Azerate, který jeho poslední album hodně ovlivnil.

Vynechal jsem někoho, koho bych určitě vynechat neměl? Tak ať vás někdo v diskuzi pod článkem nepředběhne.