Miley Cyrus

Spirituální průvodce hudebníka: 7 smrtelných hříchů

Myslíte si, že abyste se stali dobrými hudebníky stačí jenom pořádně cvičit na nástroj a vše ostatní přijde samo? Omyl. Cesta není tak jednoduchá a pokud to míníte s hudbou doopravdy vážně, tak byste měli pracovat i na svém duchovním rozvoji. Zde je přehled sedmi smrtelných hříchů, které odvádí talentované hudebníky na slepé stezky, ze kterých bývá velice těžký návrat.

1. Faleš

Všichni známe ony výroky celebrit o tom, jak je potřeba být sami sebou, na nic si nehrát a být maximálně úpřimný. Ale věříte jim? Jasně, Madonna je určitě sama sebou, když běhá po pódiu v korzetu se špičatou podprdou. Nebo takoví Gwar v kostýmech vesmírných příšer. Mám jmenovat třeba mazlení se s demoliční koulí v podání Miley Cyrus? Je tohle úpřimný, pravdivý projev? Věrte nebo ne, ale tihle umělci to asi myslí vážně, když to předvádí na pódiu nebo v klipu. Je to vždy vaše volba, jestli se vydáte cestou šoku, sexuálního chtíče nebo prostě vylezete na podium v roztrhaném tričku jako kluci z Pearl Jam. Jediné na čem totiž záleží je to, jestli vám to uvěří publikum. A pokud se necítíte přirozeně v kožených kalhotech, tak se do nich proboha nesoukejte.

2. Sláva

Ano, ona věčná touha po slávě. S ní přichází přeci všechno – peníze, obdiv, pohádkový život. A proto jsou hudebníci ochotni udělat téměř cokoli, aby se jí alespoň dotkli. Ale dejte si pozor na to, co si přejete. Se slávou také přichází spousta faktorů, které nejsou moc příjemné. John Paul Jones (baskytarista Led Zeppelin) se vždy snažil být v pozadí a věnoval se spíše hudbě, než věcem kolem. Když byli Led Zeppelin na vrcholu kariéry, tak Jimi Page a Robert Plant byli tak slavní, že nemohli ani opustit svůj hotelový pokoj a jít třeba jenom tak na procházku městem, kde zrovna hráli. Naproti tomu John si klidně mohl jít dát pivo do hospůdky za rohem bez obav, že by ho pronásledovali fanoušci nebo novináři.

3. Závist

Nepěkná vlastnost, která má skvělého pomocníka v podobě sociálních sítí. Vždyť člověk může pukat závistí od rána do večera při sledování všech těch úžasných lidí na Facebooku, Twitteru či Instagramu. Obdivovat jejich fotky z turné, luxusních dovolených, úžasných nástrojů a gastro zážitků, které jsou pečlivě zdokumentované v podobě šťavnatých fotografií různých exotických pochoutek. Pokud chce hudebník opravdu tvořit a mít jasnou mysl, tak by se měl oprostit od všeho, co ho vyrušuje. Takže, přátelé, Facebook jenom na deset minut a pak šup, zase cvičit na kytaru.


4. Negativita

Všechno stojí za h…o! Hudební byznys je plný protekčních spratků, všechno je to jenom o penězích, v rádiích hrajou samé s@+%y, atd. Vždyť to znáte. Kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde. Přiznávám, některé argumenty mohou být i pravdivé, ale co s tím? Pokud nás baví hrát na kytaru, basu, bubny, či ukulele, tak to prostě dělejme jak nejlépe umíme a křivdy hudebního byznysu nechme za zády. Jinak stejně nic pozoruhodného nevytvoříme a stanou se z nás zapšklí divňousové.

5. Lenost

Tím nemyslím to, že je člověk líný cvičit hodiny na nástroj, ale především lenost myšlení. Takový ten přístup "ono to nějak půjde", "dej tam víc zkreslení ať se ztratí chyby" nebo oblíbené "hele, lidi stejně nic nepoznaj". Nikdy nepodceňujte publikum. Ono možná neví, že jste udělali přehmat ve třetím taktu refrénu, ale určitě poznají, že v tom nemáte srdce. Nebuďte liní dát do všeho, co děláte, nejenom práci, ale i srdce, mysl, prostě celou vaší bytost. Líní lidé někdy vypadají, že jsou workoholici, ale vlastně se jenom utápí v mnoha zbytečných činnostech, hlavně aby nemuseli hledat cestu sami k sobě.

6. Pýcha

Aneb všechno vím, všechno znám. Věřte mi, že je těžké psát i tento článek bez toho, aniž bych se snažil někoho poučovat a říkat mu, jak to je. Moje snaha je maximálně upřímná (haha, už mluvím jak politici) a snažím se jenom popisovat to, co jsem si osobně prožil a mám s tím nějakou zkušenost. Ale je to pořád jenom moje zkušenost. Některé lidi osloví, někteří si budou ťukat na čelo. Jediné, co můžu udělat, je být otevřený všem názorům, pohledům a mít pokoru k tématu, o kterém píšu - hudbě. Pýcha je mrcha, která živí naše ego. Čím větší ego, tím větší pýcha. A obzvláště zrádná je u úspěšných lidí. Ti můžou mít poté pocit, že to, co dělají je vždy skvělé (vždyť se podívejte, jsem úspěch sám) a povýšit své názory nad ostatní.

7. Pomluva

Jestli chcete, aby o vás kolegové-hudebníci mluvili hezky, tak o nich také mluvte hezky. Všímejte si spíše těch dobrých věcí, které se kolem vás dějou. Dávejte energii něčemu pozitivnímu. Já vím, někdy je opravdu těžké najít něco pozitivního na vystoupeních určitých hudebníků, ale může to být dobré duchovní cvičení. Vždy, když uvidíte někoho opravdu politováníhodného s kytarou v ruce, vzpomeňte si na svoje začátky a zkuste se povznést. Vždyť každý někdy začínal.

A závěrem… Jsem zvědavý, kolik nenávistných komentářů se objeví pod článkem. Co to tady ten chytrák mektá? To umí každej, bejt chytrej za počítačem. Anebo ne? Co vy na to? Máte zkušenost s některým z výše zmíněných hříchů? Nebo jsem na nějaký zapomněl?