7 typů bubeníků, kteří by udělali díru do světa i v jiné profesi

1. Tělocvikář

Tělocvikář je člověk, který se narodil s tělem antického poloboha. Také je ovšem možné, že se k němu dopracoval vlastní pílí. Ať tak či onak, své vyrýsované tělo opravdu rád ukazuje za bicí soupravou.

Vždyť co by byl úder na činel bez výskoku či záklonu? Proč v kaluži uměleckého potu nesvléknout tričko a neukázat publiku kromě vypracovaných bicepsů i pekáč buchet na břiše? Ostatně, lidi si přece zaplatili za „šau“ a „rak“, jak by řekl nejmenovaný český agrokytarový virtuóz... Náš sportsman by tak vedle mlácení do škopků mohl jít z fleku vyučovat na základní školu třeba skok přes kozu.

Tělocvikářem par excellence je třeba Dave Elitch z The Mars Volta.

2. Osvětlovač

Už jste někdy byli na koncertě či v divadle a všimli si nenápadného týpka kdesi nahoře pod stropem, který oběma rukama objímá obrovský reflektor a pozorně sleduje dění na scéně? Tento hrdina kuželem světla vždy zamíří na důležité místo, kde se něco děje, abychom z toho měli něco všichni. Pokleknutí hrdinného reka před krásnou 'dmazél, dýka zabodnutá bratrovrahem v zádech bratra v muzikálu nebo třeba detail kytarového krku při tappingovém sóle.

Právě takovým magickým osvětlovačem všeho dění může být i bubeník, když za tímto účelem využije tomy na bicí soupravě. Tyto není třeba stavět trapně narovno. Kreativitě se meze nekladou, a tak existují bubeníci, kteří opravdu sklonem a počtem tomů své soupravy mohou mířit jako pověstným kuželem světla na kohokoliv v sále. Proto se mezi bubenickou obcí zovou osvětlovači.

Typickým příkladem může být třeba Nicko McBrain z Iron Maiden.

3. Řezník

Řezník je v kapele oblíbeným kolegou. Je to člověk, který úderem do bubnu většinou porcuje jak paličku, tak buben. Obvykle si vystačí zhruba s pěti páry paliček na písničku, takže u výrobců tohoto náčiní bývá veden v úctě. Již méně úcty pak požívá u výrobců bicích a činelů. Jeho obliba v kapele vyloženě stoupá s každým prasklým ušním bubínkem některého spoluhráče. A zvukaři? Ti jsou štěstím bez sebe, že můžou zvučit takové výrazné hraní. Ovšem své výhrady si většinou nechávají pro sebe, neb takový řezník by se mohl rychle stát tělocvikářem se zaměřením na kontaktní sporty.

Řezníkovo angažmá v kapele dost často končí ujištěním od spoluhráčů o jeho výjimečnosti a opatrným sdělením, že by neměl svým talentem dál plýtvat v jejich poprockové smečce a měl by si hledat místo v nějaké „tvrdší a vod podlahy!“

Příkladem řezníka by v našem článku mohl být třeba Eloy Casagrande ze Sepultury.

4. Matematik

Taky jste ve škole tak rádi louskali rovnice a nerovnice, sčítali a odčítali, násobili a dělili? Pak by vám mohl být blízký náš další bubenický typ. Že se rock'n'roll hraje většinou na čtyři doby? Že posluchači ctící groove do hudby rádi tancují či v rytmu pohupují hlavou a užívají si pravidelnost rytmu? Ne tak náš hrdina. Na základce mu matika šla natolik, že se ho tak nějak drží už celoživotně.

Hudba je dobrodružství a proč se omezovat na pravidelné dělení, že? Matematik rád vymýšlí komplikované rytmické vzorce, ideálné takové, které se nedají příliš rychle rozluštit. A pokud se to bystrému uchu přeci jen povede, je načase hned změnit rytmus v písni na nějaký další, ještě vychytanější. Lichodobé takty vrství náš mate-maniak za sebe tak divoce, že méně erudovaný divák může lehce nabýt pocitu, že bubeník hraje zcela nahodile. Ale pozor! Písně tohoto ražení bývají velmi pečlivě poskládány a v rámci kapelního hraní nacvičeny do posledního detailu.

Ovšem nezoufejte. Pokud máte v kapele bubeníka matematika, vaše úsilí se nakonec zhodnotí. Pětihodinové zkoušky několikrát týdně spolu s absencí osobního života se vším, co skýtá, se nakonec přetaví do té správné progresivní hudby a do zaslouženého pocitu hudební jedinečnosti.

Mezi výsostné bic-matematiky patří třeba bubeník Meshuggah Tomas Haake.

5. Šicí stroj

Bubeník přezdívaný šicí stroj bývá skutečným hrdinou zejména v metalové hudbě. S tělocvikářem má společné mládí ve sportu, zejména fotbalu, či běhu. Kopák jen na první a třetí? Nač takový pustý minimalismus, když prostor písně lze zaplnit bicími daleko více – a sice díky práci nohou. Ať už máš dvojšlapku, nebo dva kopáky, vítej mezi nás.

Petr Janda z Olympicu v jedné legendární písni zpívá „Ukaž, ukaž, jak umíš rychle hrát!“ A toto by mohlo být heslem i u našeho borce. Narozdíl od matematika se tolik nezabývá lichodobými takty, ale o to víc ho baví sprinty, rychlost a hraní na výdrž. Prostě takový Ussaim Zátopek za bicí soupravou, jehož extrémně rychlé nohy a ruce vytvářejí zvuky podobné elektrickému šicímu stroji. Je čas ušít si tu správnou DIY džísku!

Kulometnou rychlostí hraní ve stylu šicího stroje disponuje třeba takový George Kollias.

6. Ezoterik

Ezoterik je umělec. Jemná a citlivá duše. Že ostatní bubeníky baví do bicích mlátit hlava nehlava, hlavně ať to šlape a jede? Nic pro našeho bubeníka ezoterika. Ten sleduje daleko vyšší hudební cíle. Hudba jsou barvy, pocity, nálady.

Náš bubeník ezoterik je tak trochu malíř míchající barvy a vedený svými nejniternějšími pocity. Vykřikuje do světa umělecký názor skrzevá bubny, bubínky, činely, činýlky, různá chřestítka, šumítka a ťukátka. Při poslechu jeho hry se v představách ocitnete tu v deštném pralese, tu zase v saharské poušti. Jen pozor, nesmíte u toho usnout, to by byla škoda.

Takovým ezoterikem by pro nás mohl být třeba Glenn Kotche.

7. Muzikant

Muzikant je vůbec nejhorší typ bubeníka. Taky jste na střední mlátili do rozladěných Jolan a trvalo vám léta, než jste tuhle zpropadenou kytaru dokázali vůbec naladit, neřkuli vyloudit z ní hudbu připomínající tóny? Taky jste si při zakládání kapely ještě před první zkouškou rozdělili, kdo na co bude hrát? A šli jste na to stylem, že zpívat šel ten, kdo projevoval největší muzikalitu, a kdo byl prostě fajn kámoš, ten si sednul za bicí? A také vám to pak podle toho znělo?

Dost často takto kapely začínají – a dost často pak plus mínus dva měsíce po maturitě končí. Někdo to ovšem sveřepě drtí dál a pravidelným zkoušením svou hráčskou úroveň zvedne. Bubeník například po pověstných 10 000 odehraných hodinách už s nějakým minimem talentu dokáže udržet rytmus, zahrát na bicí hezký úder nebo dynamický break.

No, a do toho se na scéně objeví muzikant. Člověk, kterého z nějakého nepochopitelného důvodu baví hra na bicí, přestože umí na kytaru, klávesy, obstojně zpívá a skládá hudbu a vůbec dělá spoustu dalších hudebních věcí podmíněných talentem. Závist nás ostatních, kteří jsme si vše museli odpracovat, tryská v tu chvíli do nebeských výšin. Ten člověk za nic nemůže, jen má talent zahrát na cokoliv, na co šáhne. Tak proč se cpe zrovna za bicí?!

Jako zářný příklad bubeníka muzikanta jmenujme třeba Phila Collinse nebo Rogera Taylora z Queen.

A co vy? Znáte nějakou další bubenickou profesi či odrůdu? Napište nám do komentářů!