8 věcí, které si klubový rocker uvědomí v plesové kapele

Takový ukázkový mladý muzikant je duševně připraven na spoustu nepravděpodobných životních událostí: na přijetí milionové smlouvy od obřího labelu (protože právě vaše kapela je ta pravá), váhavé přijetí nabídky hrát v Metallice (jasně, nové desky stojí za prd, ale na koncertech hrají dost starých fláků), na proplacení celého cesťáku od majitele klubu (nikoli jen půlku slíbeného) nebo že si vaše cédéčko koupí někdo střízlivý. Anebo dokonce na to, že se odstěhuje od maminky a začne si na své účty a jídlo vydělávat sám. Mně se bohužel přihodilo pouze to poslední jmenované.

Řešit problémy s tím spojené hledáním zaměstnání je cesta sice osvědčená, ovšem co se zábavnosti týče, je na tom podobně jako encyklopedie luštěnin. Rozhodl jsem se tedy přidat do řad individuí, o kterých my lidé, co děláme autorskou tvorbu, radši ani nemluvíme (a když už, tak ne hezky), tedy do plesové kapely. A už během prvních měsíců jsem pochopil, že se jedná o zcela jiný svět – a že nic z toho, co jsem se za léta v zakouřených klubech naučil, tady neplatí. Zde je krátký seznam nejvýraznějších kuriozit, se kterými jsem se setkal.

1) Lidé tančí

Zpočátku jsem těm divným pohybům nevěnoval mnoho pozornosti. Myslel jsem, že se jedná o účinky nějaké nové drogy. Pak jsem ale zjistil, že se to děje až příliš často. Ptal jsem se tedy zkušenějších kolegů, o co jde. Prý se to jmenuje tanec. Je to taková ta věc, co vás nutí dělat v tanečních mezi nabalováním holek.

2) Dostanete za hraní peníze. Opravdové, papírové...

Nemyslím ty herní z monopol, ale ty co se v obchodě dají směnit za takové důležité věci jako je alkohol či méně důležité jídlo. Oproti přídělovým lístkům na teplé pivo a studený párek, co člověk dostane v klubu (a to jen v těch lepších podnicích), se jedná o značný pokrok.

3) Lidi zpívají a znají texty

Je to neuvěřitelné. Skoro jak kdyby ty písničky už někdy slyšeli.

Tenhle druh hraní nemusí nutně znamenat upocené samohrajkáře. Dá se to udělat i dobře.

4) Existují i písničky v duru

Asi největší komplikace. Každý učitel hudby o něm mluví, všude se to učí, ale v klubu to nikdo nikdy neslyšel. Ano, řeč je o durových tóninách a s nimi spojené nutnosti hrát v durových stupnicích.

5) S láskou budete vzpomínat na zvukaře

Má to hned dva důvody:
a) Když jste dřív měli zprasený zvuk, vždycky bylo koho obvinit. Teď ho máte zprasený pořád, ale můžete za to sami.
b) Zvučit si sám znamená tahat na to aparaturu. Takové běžné PA se docela pronese.

6) I pop se dá zahrát špatně

Což mimo jiné znamená, že zahrát ho správně vyžaduje určitou dávku snahy a umu. Oproti všeobecnému přesvědčení to malý počet zahraných tónů neusnadní, protože člověk musí o to víc řešit zvuk a přesnost.

7) Je úplně jedno, jak slušně akce vypadá v 8 večer. O půlnoci vždycky hrajete v zoo

Ne, že by rockové koncerty zoo nepřipomínaly, ale spíše jde o tu proměnu. V klubu víte co čekat, a od začátku do konce to vypadá prakticky stejně. Firemní večírky s volným barem se stihnou změnit k nepoznání během dvou hodin.

8) I tenhle druh hraní si člověk může užít

Pro mě asi největší překvapení. S trochou zdravého nadšení a pozitivního přístupu se i na podobný druh hraní člověk může těšit (rozhodně víc, než na "normální" civilní zaměstnání).

Tagy: