Adam Malík: Jako muzikanti musíme tvorbou uspokojit hlavně sami sebe

Od roku 2014, kdy jsem ukončil činnost své první kapely Black Roll, jsem do roku 2017 hrál se zpěvačkou Kristínou, pak jsem až do roku 2020 působil v Čechomoru. Celou dobu fungovala i má kapela AC/CZ (Top AC/DC tribute show). Tu jsem založil v roce 2010, funguje stále a troufám si říct, že je to v rámci tribute kapel již zavedená kapela/firma/značka.

Vlastní písničky skládám od svých patnácti. Velký vliv na mě měly a mají kapely, jako jsou Dream Theater, Mr. Big, Van Halen, AC/DC, Nickelback a další. Moje kořeny ale sahají také do folkové a klasické hudby, kterou jsem studoval. Nevyhýbám se tedy žádným žánrům včetně popové muziky, kterou děláme s mou manželkou v projektu Ella.

Na začátku roku 2023 se mi zastesklo po tvrdší rockové muzice a po dlouhých kytarových sólech, která jsem chtěl nejen natočit, ale hrát i naživo. Rozhodl jsem se nahrát opět pár cover videí na svůj YouTube kanál, vytáhnout ze šuplíku pár skladeb z dřívějška, ale především pracovat na nových věcech.

Největší práci mi daly texty. Necítím se být textařem a určitě bych řekl, že album má jiné přednosti než texty. Záleželo mi ale na tom, abych texty ke všem skladbám, s výjimkou dvou už otextovaných písní z šuplíku, napsal sám. Přispěl k tomu také čas, který mám. Když hrajete pár let jako nájemní hráči a v letních měsících počet odehraných koncertů dosahuje i 28, moc prostoru v klidu tvořit a komponovat muziku prostě nemáte. V tomto směru jsem se s kapelou AC/CZ naštěstí dostal na úroveň, kdy mi stačí odehrát pár koncertů měsíčně, abych mohl být jen svým pánem a měl čas na sebe.

Svou vlastní muziku tak mohu vnímat více jako koníček. Cílem je samozřejmě dostat ji mezi lidi, ale ne za cenu, kdy bych musel slevovat ze svého vkusu – a toho, co chci dělat hlavně pro sebe. Jsem si navíc jistý, že devítiminutové skladby rádia hrát nebudou.

Skladby vznikaly v mém domácím studiu. Vždy začínám od nějakého kytarového riffu, pokračuji přes programování bicích a následně řeším formální strukturu začátku, slok, refrénu, bridže, sóla, konce. Následně přichází na řadu text a také poslední zvukové efekty a smyčky. Je to podobné, jako když stavíte barák (sice jsem ho nestavěl a koupil už postavený, ale snad rozumíte). Ne u každé skladby toto schéma platilo a ne u každé skladby se odvíjelo v tomto pořadí. Mým cílem bylo každou skladbu složit trochu jinak, aby posluchač nebo divák neměl pocit, že poslouchá 55 minut jednu skladbu.

Výsledkem je snad poslouchatelná sólová deska Velkej pán, která digitálně i na fyzických nosičích vyjde 12. května 2024. Věřím, že album neurazí ani náročnější hudební posluchače. Živě desku představím 22. června v Čáslavi na Městských slavnostech a na podzim na svém Progressive rock tour 2024. Vše najdete na mém webu www.adammalik.cz.

Zamyšlení na závěr pro začínající nebo dlouho začínající kapely a projekty

Nesnažte se hledat člověka, který vás „vytáhne“. Dělejte si vše od písniček přes produkci až po management sami. Určitě je dobré mít kolem sebe lidi, kteří vám řeknou i jiný názor nebo za vás udělají něco „profi“, ale pokud nenajdete někoho, kdo bude vaši muziku milovat a obdivovat, bude to pro něj jen kšeft, který mu nebude mít smysl, jelikož vás za příliš velký honorář stejně neprodá. Stará známá pravda je, že rádia vás budou hrát, až budete „zajímat“ lidi. Naproti tomu, když budete v rádiu, budou se o vás lidi zajímat. Je to začarovaný kruh.

Nedívejte se k „sousedům“, jak to dělají oni (nemyslím tím zahraniční kapely, ze kterých je určitě dobré si něco vzít). Snažte se najít si svou vlastní cestu, která bude uspokojovat hlavně vás – a to nejen v muzice jako řemeslu, ale i v managementu a způsobu „prosazení se“.

To, co vás bude dělat úspěšnými, nebude vyprodaná O2 aréna, ale pocit, že se cítíte úspěšní vy na své individuální cestě sami za sebe. Dělejte proto věci více pro sebe. Jsem přesvědčený, že není nic krásnějšího, než když vás muzika živí a zároveň je to koníček, který vás každý den nesmírně baví.

Pracujte hlavně na sobě, nejen na své propagaci. Když budete trpěliví, vše přijde. Věřte si, pracujte a nevymezujte se negativně vůči ostatním na hudební scéně. „Ať si každý dělá, co chce a co ho baví,“ takové je moje motto. Držím palce všem, kteří se ještě necítí být úspěšní, ale zítra třeba úspěšnými budou.

Jaká je vaše hudební cesta? Podělte se s námi v komentářích nebo napište na redakce@frontman.cz.