Adamovi jsme dali to nejlepší z nás. Zahajujeme novou, basovou kapitolu

Jsem povoláním architekt. Stavby, na kterých dělám, trvají z různých důvodů neuvěřitelně dlouho, a tak vlastně není úplně znatelný ten finální okamžik, kdy si člověk řekne „je to hotové, takhle je to perfektní!“. Většinou to vypadá tak, že jsou všichni po té době různých prodlev a kompromisů vyčerpaní nejen emočně, ale dost často i finančně a chtějí mít pochopitelně už trochu klidu, takže to moje těšení, že bude něco dodělaný, hotový a krásný už jsem si v duchu dávno zakázal, abych nebyl zklamaný. Jsem vlastně spokojený, když se formálně podaří dotáhnout základní koncept návrhu.

Jsem z lásky k hudbě i kapelníkem. Po dlouhých letech hledání a hraní jsme s Wikym dali dohromady, mnohdy úplně náhodou, partu skvělých lidí – Markétu Pospíšilovou na violoncello, Ondřeje Valáška na housle a Vladimíra Zemana na perkuse, se kterými tvoříme rodinku naší elektro-šansonové kapely FoxO. S radostí hrajeme, zkoušíme dvakrát týdně v noci, připravujeme nové a nové písničky a trpělivě, krůček po krůčku sbíráme zkušenosti z koncertů a s tím i nezbytné sebevědomí a jistotu, že to co děláme, je správně.

Minulý rok v zimě jsme se konečně odhodlali, dohodli realizační tým – Martina Přikryla a Honzu Brambůrka a natočili v Tajným Studiu v Ústí nad Labem podklady pro naší debutovou desku. Už ve studiu jsem z té atmosféry měl dobrý pocit. Pak jsme v létě dotočili zpěvy, se kterými nám pomohly fenomenálními výkony Tereza Pecháčková a Marie Kieslowski. Najednou z toho začaly vykukovat i ta sdělení a emoce, které mám na Wikyho textech tak rád.

A pak nastalo to nejtěžší – jak celý ten náš cirkus klasických nástrojů, doplněný o divnozvuky z perkusí, brumle, kalimby a bůhví z čeho ještě, smíchat, aby to znělo jako Foxo. Syrově, živě, naléhavě, moderně, ale stále písničkově. Zimu jsme věnovali právě tomuhle a koncem února to náš produkční tým dotáhnul. Mixy jsem poslouchal stále dokola a bavilo mě to čím dál víc. Nic podobného jsem před tím neslyšel – kluci odvedli skvělou práci. Na Martinovo doporučení jsme se rozhodli, že finální mastering svěříme Metropolis Studios, nechtěli jsme do toho zanést jakýkoli kompromis. Pak přišel Covid. Vše ustrnulo, zastavilo se.

Byl konec července a zase se to celé rozjelo. It's a mastering time! Finally. Nervózně čekám na první ukázky. Mix se mi líbil, ale vůbec netuším, jak moc posune mastering celou nahrávku. Bude to celkově lepší, vyniknou všechny nástroje a narafičené detaily? Nebo to bude jen další položka, kterou je nutné bez většího efektu zaplatit? A pak to přišlo…

Adam je pro nás nahrávka, které jsme dali to nejlepší z nás. V daném čase a možnostech je bez kompromisu. Chtěli jsme s ní v „době singlové” znovu rehabilitovat význam alba. Pořadí i výběr jednotlivých písniček jsou záměrně zvoleny tak, aby posluchače po celou dobu udržovaly v pozornosti, aby ho pobavily, pohladily i dojaly. Aby měl chuť si to dát po závěrečném gongu ještě jednou.

Zároveň tím chceme uzavřít další jednu kapitolu naší FoxO existence a s radostí zahájit další, novou, basovou! Během posledních měsíců se k nám totiž přidala Markéta Kratochvílová, to je ta, co nám vždy moc chyběla. Už teď to tak cítíme a proto, když už teď zase nemůžeme veřejně hrát a zpívat, pilně nacvičujeme materiál na novou a ještě lepší desku! A čekáme na dobu, kdy bude možné Adama se všemi fanoušky pokřtít!