Adrian Bellue a jeho sedmistrunné perkusivní kung-fu

Je totiž dlouholetým firemním hráčem Furchu a své nové EP, samozřejmě nahrál na výjimečný nástroj Furch Red Deluxe Gc-LC 7, na kterém spolu s firmou pracoval několik let. O společných smělých sedmistrunných plánech mluvil už během své minulé návštěvy České Republiky, a i přes covidové komplikace nyní tento netradiční projekt právě uvádějí na trh.

V akustickém světě jsou totiž sedmistrunné kytary pořád spíš takové bílé vrány a většina kytaristů prahnoucích po hlubokých tónech své tužby uspokojuje spíše kytarami barytonovými. To ostatně dělal i Adrian, ale protože se nechtěl připravit o běžný tónový rozsah, musel vozit kytary minimálně dvě nebo operativně upravovat playlist.

Proto se mu zalíbila myšlenka pokrytí celé kapely jednou vícestrunnou kytarou. Svůj komplexní přístup nám dokumentoval na mnoha ukázkách, jak hraje zároveň perkusivní rytmiku, harmonický doprovod, basovou i melodickou linku a všechno navrch ještě zdobí harfovými flažolety. Když předskakoval legendárnímu Al Di Meolovi, ten nevěřil, že Adrian nepoužívá žádné předtočené podklady, a nechal si od něj celý proces názorně ukázat.

Charakteristickým prvkem Adrianovy hry jsou všudypřítomné perkusivní zvuky, při kterých využívá i kruhové pohyby z kung-fu, aby hudba zůstala plynulá a pořádně „groovy“. Značku Furch si Adrian vybral také proto, že na rozdíl od dalších známých značek vydržela bez problémů jeho nekompromisní úderný styl. To vše teď – doplněno ještě hlubokými rejstříky sedmé B struny – vytváří hutně pestrou, valící se masu, kdy opravdu přemýšlíte, jak tohle může produkovat pouze jeden člověk.

Po představení nástroje a ukázkách jsme s Adrianem probrali spoustu detailů, například speciálně sestavené sady strun (0.070 – 0.012) Ernie Ball Aluminium Bronze, které musí měnit každý(!) den, protože má bohužel extrémně agresivní pot a zvuk coated strun se mu nelíbí. Navíc potah hned roztrhá svými akrylovými nehty, které rovněž rozebíral s dalšími návštěvníky workshopu.

Upravené standardní sedmistrunné ladění B-E-A-D-G-B-E, kdy podlaďuje dvě horní struny (G na F# a E na C#), aby se mu líp hrály doprovodné obraty akordů, bylo také velmi zajímavé. Stejně jako trojité snímání DiMarzio Black Angel (deskové piezo s magnetickým snímačem) doplněné vnitřním mikrofonem, který přidává jiskřivost. Každá cesta je pak ekvalizovaná samostatně a frekvenčně upravovaná podle konkrétní situace (bubny, velká stage atd.) a obvykle i na pódiu míchaná zvukovou kartou a připojeným notebookem.

V případě výkonného PA přenášejícího i hluboké basy na magnet Adrian klidně přihodí i Boss octaver OC-5, aby to mělo pořádné grády. Na barytonkách (stejně jako já :) okamžitě mění druhou hladkou strunu za motanou a nechápe, proč to není v těchto sadách standard.

To vše a spoustu dalších dotazů Adrian návštěvníkům ochotně zodpovídal nebo hned přímo předváděl. Bylo to skvělé setkání s unikátním muzikantem a nástrojem, který si návštěvníci mohli osahat a vyzkoušet ve více verzích. Sedmistrunné varianty si můžete u Furchu objednat v řadách Blue, Green, Yellow and Red za minimální příplatek.