Adrian Myhr s Michaelou Antalovou přiblížili slovenský folklór skandinávské atmosféře

Lidová hudba má na současné slovenské scéně zelenou. Vzpomeňme na výrazné desky, které v posledních letech vydali Vlčie maky, Katarína Máliková, Zuzana Homolová nebo Jana Kirschner. Slovenský folklór se dostal i do elektronického světa. Před pár měsíci vyšla zajímavá kompilace Liptov, kde skladby pocházející ze stejnojmenné kompilace z roku 1982 upravili k obrazu svému protagonisté současných slovenských a českých elektronických projektů. Romské balady se zase dostaly na poslední album Blurry AF elektronického producenta, který si říká Isama Zing.

I tak ovšem působí nedávno vydaná kolekce Zvony norsko-slovenské dvojice Adrian Myhr a Michaela Antalová jako výjimečný počin. Na dalších řádcích se pokusím vysvětlit proč.

Michaelu Antalovou známe primárně jako bubenici. Pomohla na svět desce Miláček slunce kapely Květy, ve stejnou dubu svými rytmy hnala kupředu Dunajskou vlnu, v roce 2020 zase zaujala debutovou deskou své vlastní kapely Mikoo. Důležité je ovšem její propojení s Norskem. V Oslu totiž studovala improvizaci a jazz na Norské akademii hudby, a právě hlavní město Norska se stalo jejím současným hlavním stanem, ze kterého vyráží do celého světa.

Díky působení v Norsku se Michaela přirozeně stala součástí místní avantgardní scény, v níž působí i norský kontrabasista Adrian Myhr. Výčet jeho aktivit by byl ještě delší než Míšin, snad jen uvedu, že jako člen kapely Bergljot a tria Václava Procházky má už delší dobu nastartované kontakty i směrem do středu Evropy. Navíc v Česku i na Slovensku vystupoval i s francouzským sopránsaxofonistou Michelem Donedasem a norským kvartetem Oker. 

Právě tyto dvě hudební osobnosti začaly během covidové uzávěry přemýšlet o spojnicích mezi slovenskou a norskou hudbou. Přišli na to, že slovenská podélná flétna bez tónových otvorů, takzvaná koncovka, se příliš neliší od její norské příbuzné zvané seljefløyte. Pak už dvojice začala studovat lidové skladby obou národů, a s pomocí těchto fléten, fujary a kontrabasu začala jak upravovat stávající tradicionály, tak v podobném duchu tvořit nové, autorské skladby.  

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Narozdíl od většiny současných moderních slovenských alb pracujících s lidovou hudební tradicí, které se ve výsledku honosí poměrně sebevědomě robustním soundem, Michaela s Adrianem se „ke zdroji“ blíží ve dvou a s minimálními prostředky. Ovšem i v takovém rozpoložení se dá poměrně výrazně experimentovat.

„Je to projekt speciálně zaměřený na ladění fujary a její přefuky, a tuto intonaci aplikujeme na kontrabas,“ přiznala autorka vprostřed práce na materiálu v rozhovoru pro časopis UNI. „Často přelaďujeme struny tak, aby se harmonické tóny hodily ke společnému ladění. Popřípadě dolaďujeme fujaru polozakrýváním dírek. Velmi čerpáme z tvorby norského skladatele Eivinda Grovena, ze slovenských tradičních fujarových melodií, a také se inspirujeme hraním Martina Kuchena nebo skladbami varhaníka Nilse Henrika Asheima,“ dodala bubenice, která na nové desce ani jednou nepoužije bicí ani perkuse.

Melancholie slovenských pastýřských melodií a přirozená zadumanost skandinávského experimentálního jazzu našla na novince svou přirozenou křižovatku. Díky názvům jako Ej, nožičky ma bolia, Smutná breza a na druhou stranu Solbakken nebo Kivlemøyane poznáváme primární zdroj inspirace, ve výsledku ale dvojice předkládá posluchačům nahrávku homogenní, barevně jednolitou. A to přesto, že muzikanti tu a tam melodie svých nástrojů vrství ve více stopách. Na albu lze tak slyšet vícehlasé flétny nebo dokonce i kontrabasové trio. Vítaným zpestřením je čtyřhlasý mužský sbor ze Šumiaca, který je středobodem skladby Smutná breza, album obohatí i jemné field recordings cvrčků z vesnice Zlatno ve skladbě V záhrade nebo podobně minimalistické tóny harmonia obsluhového Myhrem v Morning Stars Faded. Všechny tyto nenápadné přihrávky dělají z dvanáctipoložkového alba tichý, niterný zážitek.

Album Zvony přináší do už možná zprofanového sousloví „moderně uchopený folklór“ úplně jinou dynamiku. Onu modernost nepašuje do hudby přidáním rockových nebo elektronických elementů, ale poměřuje tradiční inspirace s podobně pojatými moderními směry.

Na příkladu řady nových skladeb z desky je poznat, že skandinávská tradice moderního, tu a tam až do avantgardy nebo ambientu zabíhajícího jazzu má k hudební tradici našich východních bratří až neuvěřitelně blízko. Za tento objev si recenzovaná kolekce Michaely Antalové a Adriana Myhra zaslouží velké uznání.

Michaela Antalová & Adrian Myhr – Zvony

Hevhetia, 2021, 38:19

85 %