Agu: Studio a živý koncert vnímám jako dvě nezávislé entity

Agu se narodila a vyrůstala v Polské Gdyni. Přes deset let žila v České republice, kde zpívala například s kapelou Džezvica. Před pár lety se vydala se na sólovou dráhu. S použitím looperu vrství hlasy a nástroje do ambientních a postrockových zvukových obrazů. Zpívá polsky, česky a anglicky. Poslední rok žije v Irsku a v srpnu ji můžeme znovu vidět na českých podiích.

Jak ses dostala k hudbě? Jsi z hudební rodiny nebo sis ji sama našla?

Ve vzdálenější rodině máme muzikantů hodně. Mojí rodiče ale muzikanti nejsou a tak mi docela dlouho trvalo je přesvědčit, že to s hudbou myslím vážně. Musela jsem si to doslova vydupat.

Hudbu jsi studovala nebo jsi samouk?

Studovala jsem zpěv na konzervatoři. Ale na kytaru jsem samouk.

Na jaké nástroje hraješ?

Hlavně sousedům na nervy. Jinak na kytaru a na klavír.

Jakými žánry sis prošla?

Klasika, jazz, worldmusic, nejrůznější sbory a to, co dělám teď, už ani nevím kam zařádit.

Jak skládáš? Čekáš až nápad přijde, nebo jej musíš takzvaně vysedět?

Obojí a jak kdy. Občas v náhlém přílivu inspirace napíšu něco za 15 minut a občas to musím vysedět. Stálo se mi dokonce, že jsem si vzpomněla i na několik let staré nedodělané nápady a pak je ještě mnohokrát měnila než získaly konečnou podobu.

Co je pro tebe inspirací nebo podnětem ke skládání? Musí to být nějaký silný životní zážitek nebo třeba momentální nálada?

Momentální nálada, životní rozpoložení. Skládání pro mě často plní terapeutickou funkci.

Dokončuješ nápady hned nebo je necháš uležet?

Většinou je musím nechat uležet a hlavně zahrát xkrát před živým publikem. Spousta věcí se mi tehdy ujasňuje a nejčastěji právě tím živým hraním nápady dozrávají do finální podoby.

Co bývá první... hudba nebo text?

Jak kdy. Tohle je docela alchymie.

Používáš looper a spoustu efektů. Co tě k tomu přimělo? Kdo tě k tomu inspiroval?

Co se efektů týče, tak impulsem byla nejspíš moje záliba v ambientní a atmosférické hudbě. Byl to ale postupný proces přidávání a ubírání, který nadále trvá, a nové inspirace stálé přibývají takže je těžko poukázat na jednou konkrétní. Looper jsem si původně pořídila jako hračku na vokální blbnutí a improvizaci. A časem jsem přidala kytaru a další nástroje a uvědomila jsem si, že díky téhle kouzelné mašince dokážu vlastně skládat muziku, aniž bych k tomu potřebovala kapelu. Takže byl to také celkem přirozený proces.

Co momentálně posloucháš?

Teď mi tu za oknem řvou racci.

Jak se žije muzikantovi v Irsku?

Upřímně - těžce. Aspoň nezávislému muzikantovi, který provozuje autorskou tvorbu, o kterou je zde ve srovnání s ČR zájem opravdu mizerný. V klubech hrajou vyvolení, kteří se upsali velkým vydavatelstvím a zbytek si vydělává na živobytí tím, že  hrajou bud' covery nebo tradiční hudbu v barech. Nezávislá scéna je tady, jak se zdá, čistě zájmovou aktivitou.

Jaký musí být muzikant, aby se ti s ním dobře hrálo?

Otevřený, kreativní a nesmí mít nabubřelé ego.

Podle čeho si vybíráš spoluhráče?

Podle stejných pravidel jako když si lidé vybírají partnery. Bud' je chemie, nebo není.

Našla jsi v Irsku spoluhráče?

Ano. Dokonce dva! Jsou skvělí, nejlepší, nejúžasnější. Připojil se ke mě kytarista Victor Hughes a brazilský elektronický producent Leandro Henrique aka Polar Archives.

Jací muzikanti tě inspirují?

Je jich příliš. Opravdu.

Ovlivňuje tě hudebně země, ve které zrovna žiješ?

Ano a ne. Myslím, že je to souhrn věcí, událostí, lidí - země k tomu také patří. Ted' se snažím pochytit aspoň základy irštiny, tak možná někdy přidám další jazyk do repertoáru.

Jak pracuješ ve studiu? Snažíš se napodobit koncert nebo ti jde o co největší dokonalost nahrávky?

Studio a živý koncert vnímám jako dvě nezávislé entity. Obě prostředí mají své specifika, která se snažím využít na maximum. Určitě mi nejde o to, aby byl živý koncert dokonalou kopií nahrávky. Právě naopak. Myslím si, že každý koncert by měl být jedinečným zážitkem. Nese to s sebou i riziko toho, že jsou pak koncerty lepší a horší, ale myslím, že ta magie a spojení s publikem, které během koncertů vzniká opravdu za to stoji.

Jaký je tvůj nejsilnější hudební zážitek?

Na konzervatoří jsme občas celou třídou zdrhali z vyučování abychom se zadním vchodem pro muzikanty proplížili do filharmonie. Všichni včetně učitelů a vedení filharmonie nám to tolerovali, ba dokonce nás v tom podporovali. Takhle jsem na poprvé slyšela živě Leszka Możdżera. Byl to skutečně metafyzicky zážitek.

Jaký je tvůj nejhorší hudební zážitek?

Našlo by se pár vystoupení, které jsem totálně pokazila. Ale nerada na ně vzpomínám.

Po delší době tě můžeme vidět a slyšet v ČR? Kde všude?

Aktuálně 1. 8. v Praze, 2. 8. v Táboře, 3. 8. v Telči na festivalu Prázdniny v Telči, 5. 8. v Tasově na Besedě u Bigbítu, 6. 8. v Brně, 7. 8. v Bratislavě, 8. 8. v Opavě a 9. 8. v Českém Krumlově.

Ovlivňuje tvé hrání prostor, kde se koncert odehrává nebo spíš lidé, kteří přišli? Nebo tohle na tebe nemá vůbec vliv?

Všechno zmíněné. Každý koncert je jedinečný zážitek a má na to vliv spousta faktorů.

Budeš hrát sama, nebo si někoho přivezeš?

Zatím si nikoho z Irska nepřivezu, ale na dva koncerty (v Praze a v Táboře) se ke mě připojí můj famózní pražský spoluhráč Viktor Chomiak

Na co se v Česku nejvíc těšíš?

Na setkání s přáteli a na SLUNCE! Tady totiž máme jen dva druhy počasí – suché a mokré. A dvě roční období – jaro a podzim. Pořád tu prší a fouká, tak se těším, jak si lehnu do trávy a budu se vyhřívat.