Album mi ukázalo, proč se nebát vlivu dalších hudebníků

Autorské písničkářské album s dominancí klavíru. Tak bych mohla charakterizovat svůj dlouholetý sen, který se mi povedlo zrealizovat na začátku roku 2020 vydáním EP Songflowers. Po několika moc hezkých zážitcích během koncertování (např. open mics v Irsku, koncert v Jazz Tibet Clubu Olomouc, předkapelství zpěvačce Kristíně v Holešově nebo spolupráce s Darkem Králem) jsem už nechtěla žádné demo snímky, nýbrž kvalitní zvukové nahrávky s aranžemi, za kterými si budu stát, a skrze které se už konečně povede vybrané písně ukotvit v jasně dané formě tak, aby mohl zase vzniknout prostor pro novou tvorbu a radost ze skládání.

Na začátku bylo nutné definovat jasný cíl o zvukovém pojetí desky a vybrat stěžejní písničky. Aranže jsem si představovala sice kapelní (tak, jak bychom je s kapelou hráli na koncertech), ale zvukově úsporné, proto jsme nahrávali v obsazení klasického jazzového tria – klavír, baskytara, bicí – což se ukázalo šikovné i z velmi praktických důvodů organizace zkoušek a kapelního hlasování (např. k výběru breaku, rytmizace, ale i „VIP“ obědového menu, jakého jsme se mohli bez skrupulí nadlábnout v hospůdce naproti nahrávacího studia mimo otevírací dobu).

Při nahrávání se zpětně jako velmi zásadní ukázal výběr písně, kterou se ve studiu začne. Kapela se během zvukové zkoušky spontánně shodla na Not Enough, což je svižná a veselá věc s takřka ukázkovou stopáží 3:01. I proto jsme ji původně zamýšleli nahrát jen jako bonusovou skladbu, paradoxně se ale nakonec stala singlem celého EP a vnesla pohodovou atmosféru do úvodu natáčení.

Stejně tak jsem nechtěla nechat na závěr natáčení skladbu nejtěžší. Spanish Rhapsody, kterou jsem napsala na ostrově Mallorca, nám při zkouškách svým střídáním metra i nálad značně zamotala hlavu asi jako to umí letní lásky. Bylo nutné se se všemi shodnout na pocitových změnách tempa, protože jsme nechtěli nahrávat na klik. Proto mě u Rapsodie vždycky nejvíc potěší reakce posluchače, když střídání 5/4 a 3/4 taktu buďto vůbec nezavnímá nebo to nepovažuje za rušivý prvek. Prostor zde dostala také více než 30 let stará, skoro neopravitelná mandolína, rodinná památka baskytaristy slepená gaffou.

Album mi také ukázalo, proč se nebát vlivu dalších hudebníků. Tak došlo na spolupráci s výborným kytaristou Honzou Sládkem, kterého jsme přizvali do balady Angel, asi nejvíce emotivně vypjaté písně alba, které nám Honza také pokřtil. V Ghosts of Summer, jenž desku uzavírá, se zase v tom nejlepším slova smyslu zúročilo dlouholeté přátelství s argentinským písničkářem Alanem Bayem, který je autorem textu.

Celý „venikovský“ tým se bezesporu snažil o to, aby bylo EP dobrým odrazovým můstkem. Já jsem však nesmírně ráda, že tento květinový výlisek 14x14 cm bude vždycky (když ne nic víc) krásnou připomínkou toho, co jsme si doslova od začátku „vypiplali“.

Nedávno jsme do světa vypustili záznam první live session tak bych vás spolu s EP také ráda pozvala do klubu Kaštan.

Co všechno hrálo roli během přípravy vaší nahrávky? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.