Album není jen lineární příběh, je to cyklus

Naše nové EP intueRemmus je sbírkou 4 tracků od dvou muzikantů a home studio producentů. Všechny songy spojují moje vokály a nezaměnitelná basa Jána Fireka. Mění se pouze kulisy (tedy kytary a produkce bicích) v průběhu alba; dle toho, kdo je zrovna autorem hudby.

Na sklonku roku 2018 mi na inzerát na hudebnibazar.cz zareagoval Ján Firek (David PET, OPERA, sólový projekt Emit Remmus), jakožto potenciální basák do kapely. Poslal jsem mu pracovní verzi tracku „předStěr“, na kterém jsem zrovna pracoval ve svém skromném home studiu a on do něj takřka obratem nahrál výbornou basovou linku. Nabídl jsem mu, že to takto vydáme, doladili jsme pár detailů jako jednoduché basové intro a aranž byla hotová. Pak už jsem si jen hrál s mixem, abychom zachovali co nejvíce rockový ráz songu.

Když jsme se později poprvé setkali osobně, ve zkušebně, zahráli jsme si spolu hned naživo tento song, který jsme vlastně předtím dotvořili vzdálenou formou. Přestože jsme zjistili, že od kapely každý očekáváme něco jiného, zůstali jsme i nadále v kontaktu, pro vzájemné sympatie a kompatibilní hudební jazyky (tento „feat“ pak v březnu 2019 otevíral moje EP Hara v rámci sólového projektu Intueri a je tedy nejstarší věcí z EP intueRemmus).

V prosinci 2019 mi Honza poslal několik svých instrumentálek. Jedna byla obzvlášť zajímavá a vyžádala si prioritu – bylo to něco úplně jiného, než co jsem od Honzy doposud slýchal: balada s bohatými vrstvami kytar a zajímavou strukturou. Nabídl mi, abych do tracku napsal a nahrál vokály, a tak začala vznikat „mermoMocí“. Byl to pro mě zvláštní proces, protože jsem poprvé vymýšlel zpěv do hudby jiného autora. Byly proto i měsíce, kdy song jen ležel. Honza v mezičase přenahrával vrstvy kytar a zkoušel, které kombinace se k sobě nejvíce hodí („singlový“ Strat vs. Telecaster s humbuckerem). Nakonec mi track svěřil i po stránce mixu.

Na jaře 2020 jsem zacítil potřebu se odreagovat něčím punkově drzým, a tak jsem zaznamenával starší nápad „přeŽivot“. Poslal jsem tehdejší verzi Honzovi a on mi ji vrátil s basovým nápadem rychlostí jemu vlastní. Pak jsme opět jen dolaďovali detaily; trvalo to dny až týdny a další vypalovačka byla na světě. Tehdy jsme se rozhodli song podpořit amatérskými záběry z našich domácích nahrávacích koutků.

V červnu 2020 při několikátém náběru vokálů do „mermoMocí“ jsem po posledním refrénu nechal recording proces běžet a zničehonic mě napadlo do outra zpívat slova, jež už zůstala coby závěrečná pasáž: „už se neskládáš // snad se poskládáš“. Po završení nahrávací fáze jsme s Honzou diskutovali mix, hlavně kvůli bicím, mělo to přece jen zůstat „big beat“ a přílišná komprese by mohla skladbě uškodit. Jakmile bylo hotovo, chtěli jsme s ohledem na atmosféru tracku natočit o něco lepší amatérský klip než minule; shodli jsme se, že si skladba zaslouží přírodní prostředí, které jsme našli v podobě krčského lesa v Praze.

Jako poslední nakonec vznikl song, který jsem s ohledem na text nazval „jednoDuše“. Honza mi demo této progressive vypalovačky poslal také na přelomu let 2019 a 2020, ale při prvních cvičných náběrech zpěvu jsem si nevěděl moc rady se slokou (ano, musela teprve přijít ta správná chvíle). Zpěv jsem tedy opět vymýšlel za pochodu, za pomoci improvizace během spuštěného nahrávání. Napoprvé díky tomu vznikla hned pasáž „moje duše zase vzplála…“. Jakmile jsem se k songu v létě vrátil, napadl mě i zbytek včetně growlu v bridge a Honza mi také tuto věc svěřil také z hlediska mixu. Upoutat vaši pozornost jsme chtěli i tentokrát videem, ale nějakým živým, ze zkušebny. Na nahrávce sice zní virtuální bicí, ale pro roli bubeníka do videa jsme oslovili našeho dobrého kamaráda a skvělého muzikanta, Radka Polánského (což je mimochodem ten řvoun z Marked As An Enemy).

Na podzim 2020 jsme už věděli, že když máme 2 tracky z mé dílny a 2 tracky z té Honzovy, vydáme kolekci skladeb nakonec jako konzistentní EP. Po odležení jsem proto všechny 4 tracky přemíchával a remasteroval tak, aby fungovaly (pokud možno) jako jeden celek. Po této stránce mě posunula metoda referenčního tracku, kdy jsem obsazení jednotlivých frekvencí sledoval u klasiky „Smells Like Teen Spirit“ (jedinečná kombinace Nirvany, Butche Viga a Andyho Wallace, že). Přiblížil jsem se oproti původním verzím tak něčemu, čemu se ve zvukařské komunitě říká „tonal balance“.

O art k albu se v poslední fázi postarala moje žena Jitka Bulaková, která dokonale vyjádřila ruční malbou cyklický koncept EP. Album totiž není jen lineární příběh, je to cyklus. Ten náš souvisí nejen se 4 živly, ale i 4 ročními obdobími.

EP intueRemmus si můžete od 11. 1. 2021 poslechnout na Spotify nebo na YouTube.

A jaký byl příběh vaší nahrávky? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.