Album Overdriver ukazuje hudební vyspělost The Hellacopters

Album Overdriver zdařile pokračuje ve stopách svého předchůdce. Smečka vedená talentovaným multiinstrumentalistou Nickem Anderssonem si poradila i s absencí druhého, neméně zkušeného kytaristy Dregena, který v roce 2023 musel kvůli zranění ruky odstoupit a dodnes podstupuje rehabilitace. Byť jeho specifická kytara měla v kapele své místo a ve výsledném soundu chybí, udržují si The Hellacopters na novince svůj vysoký standard.

Už první singl Leave A Mark, zveřejněný v listopadu loňského roku, nastínil, v jakém duchu se nové album ponese, respektive že se bude pokračovat v klasickém vysoce energickém rock'n'rollu, který Hellacopters zvládali vždy na výbornou a s postupem času jej přivedli k dokonalosti. Posluchač si díky zvuku kytar hned vzpomene na Stooges a MC5, tedy základní stavební kameny v muzice této švédské úderky.

Další ze singlů, skladba Do You Feel Normal, je power popová chuťovka, které nechybí výrazné melodie, vokální harmonie a jako pomyslná třešnička na dortu u ní pak poslouží závěrečná změna tóniny. (I Don’t Wanna Be) Just A Memory má obdobnou melancholickou náladu a kapela se tady tak jako na předchozí desce prezentuje jemnějším, melodičtějším stylem, který má blízko k jiné Anderssonově formaci z dřívějška, a sice Imperial State Electric.

Divokost a jistou syrovost, kterou se kapela vyznačovala ve svých začátcích, lze ale dohledat i na novince, konkrétně třeba ve skladbách Wrong Face On nebo Faraway Looks. Celkový zvuk pomáhá dokreslovat piáno, které vyniká hlavně v Soldier On a taky v úvodní Token Apologies. Ve Wrong Face se pak zase skvěle doplňují bicí, sólová kytara a hammondky.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Zprvu trochu postrádáte kytarové souboje, které Andersson a Dregen sváděli na minulé desce, o kytarové party se však vedle Anderssona postaral také (klávesák) Boba Fett, jenž není žádným amatérem. Kytaristi tak nezůstanou ochuzeni. Především milovníci vintage vybavení a old schoolového soundu si rozhodně přijdou na své.

Rytmická sekce je bezchybná a zejména pak bubeník Robert Eriksonn ukazuje, jak universálním hráčem je. Dokáže hrát naplno jako smyslů zbavený (Faraway Looks), ale umí být i jemný, když si to píseň žádá (The Stench). O produkci se tentokrát kompletně postaral sám Nicke Andersson. Písně jsou bohaté na hymnické refrény a nepostrádají zvukovou pestrost. Čeká vás čtyřicet minut skvělé zábavy.

The Hellacopters – Overdriver

Nuclear Blast, 00:40:00

high-energy rock’n’roll

85 %