Alchymie, či velký rockenrollový švindl? Velký test hmatníků

Hmatník je věc, která pro mnoho kytaristů představuje jen to místo, kam dávají prsty, ale materiál, ze kterého je, řeší jen kvůli tomu, zda mají radši lesklý a světlý javor nebo tmavý palisandr.

Jsou dva druhy kytaristů: jedni mají jasno o tom, že nejlepší kytara je z jasanu. Nebo z mahagonu. A má rozhodně šroubovaný krk. Nikoliv, rozhodně lepený, nebo ještě spíš průběžný, lepený z tří kusů javoru, jednoho kusu ořechu a se vzpěrou z mithrilu. Struny natáhnout skrz tělo, nebo vrchem přes obrácený stop-tail a snímače jedině ručně vinuté od dámy jménem Abigail Ybarra, nejlépe z druhé půle 60. let. A mechaniky 4 nahoru a dvě dolů, nebo šest na hlavu a čtyři další za kobylku.

Ti druzí vás pak za dotazy „z čeho je nejlepší kytara“ klepnou přes prsty s tím, že dřevo nehraje roli. Že na kytaře hrají snímače, jejich umístění a zapojení, kvalita elektronických součástí a struny, ale kdybyste je natáhli přes násadu od krumpáče nebo pracovní desku z OSB (což je zkratka pro lisovanou lepenici dřevěného odpadu), budou hrát stejně. Dotaz na hmatník pak odbudou estetickým cítěním a pocitem. Kdepak, jak by mohla ta sedmimilimetrová vrstvička ovlivnit zvuk hudebního nástroje?

Pokud máte kvalitní sluchátka, nebo reproduktory, zahrajte si s Darellem Braunem tento slepý test, abyste si udělali vlastní představu, jestli hmatník hraje nebo jen sluší.