Aleksander „Olo“ Łukomski: Nehrajeme jen noty, ale také emoce

Předtím, než vystupovali na Brutal Assaultu, sem jezdili členové polské postmetalové chiméry Obscure Sphinx jako fanoušci. O jejich vztahu k festivalu i pódiové prezentaci se rozhovořil kytarista Aleksander „Olo“ Łukomski.

Jak jste si užil svůj koncert na Brutal Assaultu?

Bylo tam docela horko, ale fajn. Přijeli jsme sem zdaleka, spali jsme asi dvě hodiny a čeká nás tu ještě jeden set, takže jsme pořádně utahaní.

Ale přežili jste.

Ano, co nám zbývalo, ale skvělý hrát na Brutal Assaultu.

Možná je to jen můj dojem, ale pro polské kapely je dost typická propracovaná pódiová prezentace. Kostýmy, warpaint – není to svého druhu místní tradice?

Nevím. Nejspíš s tím nejdřív začali Behemoth a možná to další kapely inspirovalo. Nás ovlivňují nejen polské kapely, ale také spousta dalších, které dělají trochu víc než jen muziku. Pro mě je to v podstatě divadlo bez scénáře, ve kterém spolu lidé nemluví.

Jaké jsou tedy nejsilnější inspirace Obscure Sphinx?

Dost těžko říct. Bereme všechno, co je temné, divné, skličující, ale musí to být uvěřitelné. Například naše vokalistka Zosia si vezme jiné šaty nebo make-up podle toho, jak se toho dne nebo před koncertem cítí.

Takže přístup kapely určují pocity vaší zpěvačky?

Jistě. Nehrajeme jen noty, ale také emoce.

Liší se vaše show i podle toho, jestli hrajete ve dne nebo v noci?

Obvykle hrajeme jen jednu. Není rozdíl mezi tím, jestli ve dne nebo v noci. Po setmění ale používáme mnohem zajímavější světelnou show. Zítřejší show bude úplně jiná kvůli víc ambientní muzice a vizuálům.

Ptám se proto, že neznám žádnou podobnou kapelu.

Myslím, že hrajeme přirozeně od srdce. Nemáme to nacvičené nebo že bychom si po pěti minutách hrání říkali: „Udělejme to takhle“.

S jakým záměrem jste si vybíral vybavení?

To je velké téma, ale abych to zkrátil, odjakživa mám rádi nízká lazení. Běžnou kytaru jsem podlazoval, jak jen to šlo. Před pár lety jsem začal hrát na osmistrunku, a to je nástroj se spoustou možností.

Takže to podle vás není zbytečný přepych.

Je to úplně jiný nástroj, který mě nutí myslet jinak, protože nehrajete jen riffy a jednotlivé tóny.

Kytara je základ, ale potřeba jsou taky efekty a aparáty. Jak si je vybíráte?

Snažím se získat zvuk, který je něco mezi podrážděným a stručným overdrivem a „postmetalovým“ fuzzem od Marshallu. Žádné obyčejné djentové věci. Pro dva stejné aparáty mám jiná nastavení, aby jiný zvuk šel zleva i zprava a připomínal dvě kytary.

V Josefově jste potřetí. Jezdí sem spousta fanoušků z Polska. Znamená to, že jste tu jako doma?

Tenhle festival má kouzelnou atmosféru. Jezdíme sem i jak fanoušci, táboříme a popíjíme s kámoši. Není to tak, že bychom přijeli, zahráli a vypadli. Od doby, co tu vystupujeme, nás jen lidi objevují a sledují nás.