Alice Phoebe Lou nás svým hlasem jako z pohádky přenesla do šedesátek
Alice Phoebe Lou zakončila svoji tour v pražském Lucerna Music Baru, kde v úterý 9. listopadu ukázala, jak velkou sílu hlasu může mít jinak velmi drobná dívenka z Jihoafrické republiky. Pro přítomné muzikanty mohlo být její vystoupení velkou inspirací s ohledem na civilnost, a přesto obrovskou intenzitu jejího projevu. Krásný pohled byl i na její kytaru D'Angelico. Daleko více ovšem na způsob, jak s ní dokázala zacházet.
Alice v březnu vydala novou desku Glow a tak její show byla složena převážně z písní této desky, protože jak sama na pódiu zmínila, život jde dál a ona se chce rozvíjet, a tak některé známé populárnější písně vůbec nezazněly. Ale jak bylo vidět, jejímu publiku, které se skládalo převážně z mladých sebevědomých dívek, to bylo velmi sympatické.
Její show by se dala rozdělit na dvě části, s kapelou a sólo vystoupení. Kapela, jež Alici doprovázela, zněla příjemně a skladby byly propracované, ovšem pro mě koncert skutečně začal, až když kapela zanechala Alice na podiu samotnou. Začátek svojí kariéry strávila převážně buskerstvím a to se nepochybně projevilo na síle jejího projevu. Její písně mají většinou jednoduché sdělení, ale tu pravou hloubku tomu dodá právě síla jejího hlasu a projevu. Prostě jí to věříte do posledního dechu a vezme vás to za srdce.
Rozhodně se nejednalo o pompézní show, při které by Alice třikrát změnila kostým a vystřídala pětkrát nástrojů. Bylo to osobní a syrové. Ani její kapela nepředváděla žádné husarské kousky, šlo prostě o upřímné a procítěné vystoupení. Už to by se v dnešní době dalo považovat za vzácné.
